Baroko ovlivnilo podobu české krajiny tak, jako málokterý jiný historický umělecký sloh. Není třeba nikomu vysvětlovat, jak vypadá barokní kostel nebo zámek. Trochu horší je to už ale s našimi představami o barokních zahradách. Pokud bychom chtěli u nás hledat nejreprezentativnější barokní díla zahradní architektury, určitě bychom se měli podívat třeba na zámeckou zahradu v Praze-Troji. Ale rozhodně nemusíme zůstat jen u ní. Pro mne představuje české baroko svou nejněžnější tvář v Palácových zahradách, které najdeme pod Pražským hradem.
Nacházejí se na Malé Straně, na jižním svahu Hradčanského vrchu. Jedná se vlastně o šest starých a v současnosti vzájemně propojených zahrad. Největší z nich je Velká Fürstenberská zahrada, s ní sousedí malebná Malá Fürstenberská zahrada, na kterou navazuje zahrada Kolowratská, pak Velká Pálffyovská a Malá Pálffyovská zahrada. Poslední z nich je nádherná a snad i nejznámější Ledeburská zahrada. Velká Fürstenberská zahrada je dnes z komplexu Palácových zahrad vyčleněna – to je však spíše jen záležitost administrativní.
Původně bylo toto území součástí obranného systému Hradu, od 14. století se tu rozkládaly sady a vinice. Na konci 16. století se tyto plochy staly součástí domů zámožných měšťanů, v 17. století se z domů staly paláce a parcely za nimi byly přebudovávány na zahrady. Nejprve tu byly poměrně jednoduché renesanční zahrady. Po třicetileté válce se proměnily na okázalé zahrady barokní.
Pro barokní zahradu je příznačná otevřenost. Tyto jednotlivé parcely jsou však poměrně malé, vznikaly odděleně, každá má vlastní historii i značně osobitý charakter. Existuje však jeden naprosto základní jednotící prvek všech těchto zahrad. Je jím samotný svažitý terén zahrad – všechny vedou strmě vzhůru k hradním zdem. A vzhledem k tomu, že v minulosti si movití jen zřídka stavěli pomníky, které nezapadaly do okolní krajiny (dávné baroko nemá nic společného s dnešním podnikatelským barokem) – spíše se naopak snažili svůj svět harmonicky skloubit s okolím – nedá nám žádnou velkou práci tyto zahrady dnes chápat jako jeden celek. Vždyť nejkrásněji si každou zahradu vychutnáme při pohledu ze zahrady sousední. Dominantou Velké Fürstenberské zahrady je sice gloriet v horní části zahrady, ale pozornost zaujme stejně tak dobře i vyhlídkový altán, který je už součástí sousední Malé Fürstenberské zahrady. A pohledu z Kolowratské zahrady na Malou Fürstenberskou zahradu se prostě nevyrovná vůbec nic.
V sedmdesátých letech 20. století byla většina těchto zahrad v naprosto havarijním stavu, musely být proto uzavřeny. Až od roku 1992 procházely zahrady komplexní obnovou. Kromě státu na opravu přispěli například i britský korunní princ z Walesu, tehdejší prezident Václav Havel a nadace Prague Heritage Fund.
Hodně bychom se ochudili, kdybychom pojednali o všech těchto zahradách pouze v jediném článku. Jistě bude mnohem vhodnější poznat tuto nejněžnější tvář českého baroka blíže.
V dalších článcích se společně podíváme do všech těchto zahrad. Seznámíme se tedy se zahradou Velkou Fürstenberskou i Malou Fürstenberskou, Kolowratskou, Velkou Pálffyovskou i Malou Pálffyovskou a Ledeburskou. Zatímco o pár metrů výše – na Hradě – člověk permanentně klopýtá o paty turistů, tady v zahradách je naprostý klid. Návštěvníků tu moc nenajdete. Vládne tady pohoda a vůně starých odrůd růží.
Fotografováno dne 10. 6. 2008.