Francouzský král Ludvík XIV. se zapsal do historie mnoha ohromujícími činy. Je hodno pozornosti, že jeho smysl pro velkolepost a okázalost měl vliv i na zahradní tvorbu. Byla to mimo jiné i jeho nelibost k ohraničeným prostorům, která poznamenala tvář tehdejších zahrad. Chtěl vidět to, čemu vládne – volal po velkém světě, jehož chtěl být králem. Vždyť to ostatně byl samotný „Král Slunce“. A tak se jeho zahradníci museli vyrovnat s jeho pohledem na svět, vše malé a stěsnané do omezených prostor muselo pryč. Zrušili tedy hranice zahrad. Barokní zahrada proto nekončí po sta metrech, ba často ani na hranici zahrady. Je spojena s okolním světem, je otevřená, její průhledy končí mnohdy až za horizontem. Královský zámek ve Versailles, který byl budován od šedesátých let 17. století a záhy se stal vzorem vysoké kultury pro značnou část Evropy, byl naplněním takových představ.
Pro barokní zahradu je tedy příznačná výrazná osová dispozice. Nekonečné průhledy jsou znakem barokních zahrad. Zároveň se dekorativní prvky v zahradách začaly stěhovat ze středu parteru do míst, kde se křížily osy – jsou plné soch, pergol, uren, váz, altánů i vodních prvků.
Pokud chceme najít ryzí příklad barokní zahrady u nás, jistě se musíme podívat na zámeckou zahradu v Praze-Troji.
Výstavba Trojského zámku a přilehlých zahrad byla zahájena v roce 1678. Toto sídlo zde nechal vybudovat hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka, mělo sloužit jako příměstská vila, především pro pořádání slavností a letní pobyt. Projekt vytvořil významný francouzský architekt Jean-Baptiste Mathey, původní zahrada byla dílem Jiřího Seemana. Celý areál byl dokončen v roce 1691. Terasová zahrada má rozlohu 3,35 hektaru, přilehlá štěpnice 4,32 ha a vinice svaté Kláry 3,5 ha.
Osa této trojské zahrady je skutečně ohromující – směřuje totiž přímo k majestátným Hradčanům. Tuto hlavní osu ještě kříží příčná osa, která vede k sousední štěpnici s labyrintem.
Horní terasa v blízkosti zámečku je zdobena broderií ze zimostrázu a terakotovými vázami, dolní parterová část zahrady s centrální kašnou je zakončena oranžérií. Štěpnice, ve které se pěstují staré odrůdy ovocných dřevin, je koncipována jako rozsáhlý labyrint ze stříhaného habru. Z jeho středu vybíhají jednotlivé cesty.
Celý areál zámku v Troji patří k nejreprezentativnějším dokladům barokní zahradní architektury u nás. I v něm nacházíme ideál barokní kultury, ve které je svět chápán jako otevřená a nekonečná zahrada. V centru této zahrady pak stojí člověk – tedy ten, který svět pozoruje i vytváří. Barokní zahrada je výmluvným symbolem celého barokního humanismu. Ten není ničím jiným, než usilovným hledáním spojnice mezi božským a lidským elementem. Dříve některými historickými koncepcemi deklarované barokní tmářství v něm určitě nehledejme.
V současnosti je zámek v držení Galerie hlavního města Prahy, v těsné blízkosti areálu se nachází pražská ZOO a především Botanická zahrada hlavního města Prahy.
