Zahrada se nachází v Malešicích nad silnicí Českobrodskou, má rozlohu asi 7,5 ha a nadmořskou výšku od 219 do 245 m n. m.; západní část tvoří malé údolí, protékané Malou Rokytkou, východní je ve svahu vrchu Tábor.
Původně se zde v polovině 19. století nacházela usedlost Josefa Havlíčka se zahradou a ovocným sadem, podél potoka pak obecní pastviny. Později byla přestavěna usedlost na vilu a založen park. Vilu pak další majitel (průmyslník Jirásko) přestavěl na zámeček a kolem roku 1920 došlo i k úpravě parku, na které se podílel známý zahradní architekt František Josef Thomayer (1856–1938). Během války zde sídlilo velitelství gestapa a německý lazaret, a ke konci války spolu s dalšími tak zmizely i všechny dokumenty, vztahující se k místu i parku. Po válce došlo ke konfiskaci podle tzv. Benešových dekretů a v roce 1948 sem město přestěhovalo zahradnickou školu z Vinohrad.
Celý areál v padesátých letech převzal podnik Sady, lesy a zahradnictví hlavního města Prahy. Využívána byla především část na temeni vrchu Tábor východně od parku, dodnes sloužící výrobním zahradnickým účelům. Park byl špatně udržován a zarůstal nálety, v roce 1985 byly zrekonstruovány skleníky. Po roce 1990 se opět stal park školní botanickou zahradou, sloužící praktické výuce studentů zahradnických i stavebních oborů, u nového skleníku je i prodejna květin. Celý areál se poté dočkal obnovy, z rybníka a potoka byly odstraněny sedimenty s ropnými látkami po havárii v 70. letech a černá skládka, zbourány nevhodné a opraveny cenné stavby; nový skleník je v provozu od roku 2012.
Pokud vejdeme do zahrady hlavním vchodem na severní straně (z ulice Pod Táborem), brzy uvidíme dominantu – ve svahu postavený zámeček. Severně od něj se nachází pozoruhodný soubor kaskádovitě uspořádaných starých skleníků, bohužel v havarijním stavu a nevyužívaných. Půjdeme po hlavní cestě, souběžné s ulicí pod Táborem, podél které jsou staré stromy – především lípy, jírovce a bílé topoly; po několika desítkách metrů se ocitneme na hrázi rybníka s ostrůvkem, nad ním míjíme louky, lemované výsadbami dřevin, ještě dál se nachází venkovní plochy s palmami a cykasy v nádobách; to už jsme u nového skleníku, jehož menší část u zahradnictví je přístupná, zbytek slouží zahradnickým účelům. Po úvozové cestě za skleníkem dojdeme k zajímavému zděnému mostu s vyhlídkou. Za ním se cesta stáčí výše po svahu směrem k zámečku. Projdeme pěstebním areálem a scházíme dolů po svahu, kde se nachází hlavní vyhlídka na jezírko a severní část parku. Přímo pod opěrnou zdí pod zámečkem je malá sbírka zajímavých popínavých dřevin a ve svahu pod starými skleníky skalka.
V zahradě narazíme na řadu zajímavých taxonů rostlin; z mnoha druhů a kultivarů dřevin můžeme jmenovat například ostružiník Rubus calycinoides, jírovec drobnokvětý (Aesculus parviflora), z javorů např. Acer grosseri, dále tisovec Taxodium distichum var. imbricatum, sazaník květnatý (Calycanthus floridus), Aesculus hippocastanum ‚Digitata‘, Quercus petraea ‚Mespilifolia‘ nebo Acer platanoides ‚Schwedleri‘; řada stromů je zastoupena nádhernými jedinci – platan, javory, borovice, duby, tisovce. Ve skleníku potkáme mimo jiných např. řadu druhů z rodů Fittonia, Ficus, Begonia, Philodendron nebo Strelitzia; pohromadě i řadu zajímavých áronovitých (třeba mimořádné exempláře Alocasia macrorhiza) nebo marantovitých rostlin v kultivarech. V zahradě narazíme i na zajímavé živočichy – u rybníčku se shromažďují volně žijící vrubozobí ptáci, ve vodě mimo mohutných koi kaprů narazíme i na americké želvy nádherné; většinou v podrostu ve svahu nebo u zámečku pak se pohybuje skupina pávic a částečně albinotický páv.
Podle řady mladších výsadeb je vidět, že v posledních letech zažívá zahrada rozkvět, i skleník je přes svou nevelkou výměru velmi pozoruhodný, a vůbec už i poloha zahrady je velmi pěkná. Zahrada je celkem zastrčená a málo známá, určitou nevýhodou je to, že přestože vstup je volný, je možný jen v pracovních dnech. Zahrada shromažďuje více jak 5200 taxonů rostlin a je členem Unie botanických zahrad ČR.
Fotografováno v červnu 2015.