Adam Zalužanský ze Zalužan (Adamus Zaluzanius a Zaluzaniis, Adamus Zaluzanius de Zaluzan, Adam Zaluziansky von Zaluzian, Adamus Matthiades Hradistenus) se narodil okolo roku 1555 v Mnichově Hradišti. Dne 8. prosince 1613 padl za oběť morové epidemii. Byl to český lékař a botanik, jeden ze zakladatelů moderní botaniky.
Už v roce 1562 – tedy v době, kdy došlo k vydání Mattioliho herbáře – navštěvoval malý Adam ve svém rodišti školu podobojí. Až do roku 1578 studoval ve Vitemberku a poté odešel na akademii Pražskou, kde obdržel titul bakalář. Zabýval se přírodními vědami a lékařstvím a roku 1584 se stal mistrem svobodných umění v Helmstedtu, kde byl promován na doktora lékařství. Není vyloučeno, že navštívil také Holandsko, kde se seznámil s dílem Remberta Dodoense. Do Prahy se potom vrátil, aby nastoupil na místo profesora na Pražské akademii. Protože zde nebylo lékařské fakulty, nemohl Zalužanský přednášet medicínu, ale jako znalec klasických jazyků a uznávaný básník četl lekce řečtiny. Zalužanský si za svého působení na univerzitě vydobyl značného věhlasu a získal také řadu významných přátel. Jedním z nich byl Petr Vok z Rožmberka, sám nadšený milovník přírodních věd. Ten dal u svého letohrádku Kratochvíle u Netolic vybudovat skleníky, kde mohl Adam Zalužanský provádět svá botanická pozorování.
Roku 1593 byl zvolen rektorem Univerzity Karlovy. Rok na to se oženil. Uzavřít manželství nebylo v té době profesorům povoleno. Zalužanskému však byla již předem slíbena výjimka za to, že přednášel řečtinu, na což dostala univerzita vysoké stipendium. Po jeho zvolení rektorem se na tento slib ale jaksi zapomnělo a jeho sňatek byl mnohým trnem v oku. Došlo to až tak daleko, že Zalužanský univerzitu opustil. Otevřel si svoji vlastní lékárnu. Roku 1592 vydává Řád Apathekařský, stal se dokonce dohlížitelem nad všemi tehdejšími pražskými lékárnami. V novější době toto dílo vyšlo pod názvem Řád lékárnický z roku 1591 od Adama Zalužanského ze Zalužan nákladem Farmaceutické společnosti (Praha 1883). V širokých vrstvách si získal Zalužanský jméno v době moru, který vypukl mezi roky 1598 a 1599.
Poté, co roku 1609 Rudolfův majestát odevzdal do rukou stavů správu českého vysokého učení, začalo se s jeho reformací. V komisi pro vyzdvižení akademie byl i Adam Zalužanský. Reforma však postupovala pomalu a velkou překážkou byl vpád pasovských vojsk do Čech roku 1611. Zalužanský, který toužil stát se profesorem lékařství na obnovené fakultě, se toho nikdy nedočkal.
Roku 1592 vychází Zalužanského – i v kontextu evropské botaniky – zásadní dílo Methodi herbariae libri tres. Nověji vydal toto dílo v roce 1940 Karel Pejml – Adami Zaluziansky a Zaluzian, Medicinae doctoris Methodi herbariae libri tres. Zalužanský je v tomto spise jistě ovlivněn jak Mattiolim, tak antickými autory, které také na mnoha místech cituje, ale i svými současníky (Dodoens, Lobel), kteří právě v této době tvořili novou tvář studia rostlin a Zalužanský byl rozhodně jejich rovnocenným kolegou. Jeho kniha je prvním pojednáním u nás, kde je botanika již zcela oddělena od medicíny. Sám Zalužanský hned na počátku kritizuje, že se za botaniku (herbaria) zpravidla považuje jakási směs o rostlinách a lékařství, je však třeba obě od sebe oddělit. Podle Zalužanského jak medicína, tak i botanika byly disciplíny naprosto samostatné, jedna na druhé nezávislé. Každá z nich měla své vědecké oprávnění. Zdůrazňuje, že předmětem botaniky nemají být zájmy lidské (res humanae), nýbrž samotná postata věci (ipsa rerum natura). Zalužanský ve své knize dělí botaniku na Aetiologia plantarum (příčiny rostlin), což je vlastně všeobecná botanika zahrnující současnou terminologií řečeno morfologii, rostlinnou fyziologii, ale i fytopatologii apod. Druhá část, Historia plantarum, je vlastní systém rostlinné říše. Tyto dvě části jsou obsahem prvních dvou knih Methodu. Spis obsahuje ještě třetí knihu De exercitio eius, která je stručným návodem pro zkoumání rostlin.
Na jeho počest byl pojmenován jihoafrický rod Zaluzianskya (Scrophulariaceae).
Literatura:
Lucie Čermáková (2009): Pietro Andrea Mattioli, Tadeáš Hájek z Hájku a vědění o rostlinách v 16. století. Diplomová práce, Přírodovědecká fakulta UK Praha, Katedra filosofie a dějin přírodních věd.