Na západním pobřeží ostrova Vancouver leží jeden z nejpozoruhodnějších kanadských národních parků. Hlavním motivem jeho zřízení byla ochrana téměř nedotčené přírody v úzkém pobřežním lemu a na ostrůvcích, které pobřeží lemují. Jeho atraktivitu zvyšují opuštěné pláže, lesy stromových velikánů, marše i četná rašeliniště. Část parku se nachází na území rezervace původních obyvatel.
Národní park Pacific Rim byl zřízen v roce 1970. Ochranářské organizace zde musely překonat odpor představitelů papírenského průmyslu, protože zdejší vysokoprodukční lesy byly dlouhou dobu v hledáčku jejich zájmů. Rozloha chráněného území je 511 km2, z toho 221 km2 zahrnuje ochranu mořských ekosystémů a 290 km2 suchozemských.
Chráněné území tvoří tři části. Nejsevernější je pobřežní úsek mezi městečky Tofino a Ucluelet a jeho ústřední částí je písečná pláž Long Beach, se zázemím lesů a rašelinišť. Druhou částí je skupina malých ostrůvků Broken Islands, dostupná jen na motorových lodích nebo na kajacích. Třetí je úsek členitého pobřeží mezi osadami Port Renfrew a Bamfield.
V podloží jsou křídové podmořské sedimenty, v nichž se mísí různorodý písčitý i jílovitý materiál, ale i vápence a vulkanity. Později byl tento materiál vyzdvižen nad mořskou hladinu; v současné době jsou zaznamenány velmi mírné poklesy, spojené s podsouváním litosférické desky Juan de Fuca pod desku Severoamerickou.
Klima tohoto území je silně ovlivněno oceánem. Panují zde zimy s nepříliš nízkými teplotami (lednový průměr je 4,5 °C), ale zato značně deštivé; deštivá bývají i chladnější léta (srpnový průměr je 14,8 °C). Srážky dosahují až k 3300 mm za rok, nejvíce jich spadne v zimě – od října do března je průměrný měsíční úhrn 340–470 mm. Naopak nejméně srážek spadne v červnu až srpnu (77–247 mm za měsíc).
V národním parku Pacific Rim nemůžeme očekávat – vzhledem k nevelké výškové členitosti – výraznou vegetační stupňovitost. Přesto však území není z hlediska biotopů úplně jednotvárné.
Hlavní část rozlohy zabírají tzv. deštné lesy mírného pásma, dobře adaptované na chladnější klima a vysoké příděly srážek. V těchto lesích velmi silně převažují jehličnany – tisovec Tsuga heterophylla, smrk Picea sitchensis a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), místy najdeme i obrovité zeravy řasnaté (Thuja plicata). V podrostu bývá velmi husté, takřka neproniknutelné keřové patro, jehož hlavní složkou je libavka Gaultheria shallon, kterou doprovází několik druhů vysokých borůvek, např. Vaccinium alaskaense, význačnou složkou jsou i severoamerické ostružiníky Rubus parviflorus a Rubus spectabilis. V bylinném patře se objevují kapradiny, např. Adiantum aleuticum a Polystichum munitum, také zimozel severní (Linnaea borealis).
Odlišnou vegetaci najdeme na rašeliništích. Zde bývá – podobně jako ve Starém světě – hlavní dřevinou borovice, tentokrát b. pokroucená (Pinus contorta), nejčastější další doprovodnou dřevinou je cypřišek nutkajský (Chamaecyparis nootkatensis). Na rašeliništích bývají otevřené plochy s nízkými keříčky pěnišníku (Rhododendron neoglandulosum), vřesny Myrica gale i vřesovcovité mamoty Kalmia microphylla. Na rašeliništích dále najdeme druh Triantha glutinosa, sedmikvítek Trientalis arctica a krvavec Sanguisorba microcephala. Kde je mokřad spíše na minerálním podkladě, objevuje se vachtovitá rostlina Nephrophyllidium crista-galli, sítina Juncus ensifolius, ale např. i děhel Angelica lucida, pcháč Cirsium brevistylum a statná áronovitá rostlina Lysichiton americanus.
Zajímavá je vegetace na místech, která jsou ovlivněna slanou vodou. Na mělkých bahnitých pobřežích, která jsou přílivem přeplavována a odlivem obnažována, lze najít bařičku přímořskou (Triglochin maritima), sivěnku přímořskou (Glaux maritima), slanorožec Salicornia virginica i jitrocel přímořský (Plantago maritima subsp. juncoides). Na skalnatých úsecích pobřeží v místech slaného spreje z mořského příboje najdeme např. orlíček Aquilegia formosa, krtičník Scrophularia californica, jahodník Fragaria chiloensis, česnek Allium cernuum a poloparazita Castilleja miniata subsp. dixonii. Písčité pláže zde porůstá jetel Trifolium wormskioldii, vratič Tanacetum bipinnatum i hrachor Lathyrus japonicus.
Podél pobřeží najdeme i trávníky pod hladinou. K typickým zdejším druhům patří Zostera marina a Phyllospadix scouleri. Nápadné jsou i velké řasy, např. chaluhy Fucus distichus, dále Nereocystis luetkeana a Colpomenia bullosa.
Severní část parku v okolí Long Beach je v sezóně volně přístupná, byly zde zbudovány perfektně vybavené naučné stezky. Do jádrové jižní zóny je vstup komplikovanější: lze ji projít po trase treku West Coast Trail, kam správa parku umožňuje vstup pouze omezenému počtu zájemců denně. Tato cesta byla vybudována na počátku 20. století a používaly ji stráže po záchranu trosečníků, kterých podél tohoto úseku pobřeží nebývalo málo. Trekaře zde čeká dosti náročná, 75 km dlouhá trasa, která je prošpikována brody přes několik řek a která zabere 5–7 dní pěšího pochodu.
Z mnoha druhů rostlin v tomto národním parku najdete například:
Abies amabilis
Abronia latifolia
Abronia umbellata
Adiantum aleuticum
Allium cernuum
Alnus rubra
Amelanchier alnifolia
Ammophila arenaria
Ammophila breviligulata
Anaphalis margaritacea
Angelica lucida
Aquilegia formosa
Arctostaphylos uva-ursi
Armeria maritima subsp. californica
Aruncus vulgaris
Athyrium filix-femina
Blechnum spicant
Boykinia elata
Brasenia schreberi
Cakile edentula
Calamagrostis nutkaensis
Calystegia soldanella
Carex livida
Carex lyngbyei
Carex macrocephala
Carex obnupta
Carex pauciflora
Carex phyllomanica
Castilleja miniata subsp. dixonii
Chamaecyparis nootkatensis
Cirsium brevistylum
Claytonia sibirica
Comarum palustre
Conioselinum pacificum
Coptis asplenifolia
Cornus canadensis
Deschampsia cespitosa
Distichlis spicata
Dodecatheon jeffreyi
Drosera anglica
Drosera rotundifolia
Dulichium arundinaceum
Empetrum nigrum
Epilobium angustifolium
Epilobium watsonii
Equisetum palustre
Equisetum telmateia
Erythronium revolutum
Festuca rubra
Fragaria chiloensis
Galium triflorum
Gaultheria shallon
Gentiana douglasiana
Gentiana sceptrum
Glaux maritima
Glehnia littoralis
Heracleum lanatum
Honckenya peploides
Hordeum brachyantherum
Hypericum anagalloides
Hypochaeris radicata
Isolepis cernua
Juncus balticus
Juncus effusus
Juncus ensifolius
Juncus supiniformis
Kalmia microphylla
Lathyrus japonicus
Lathyrus littoralis
Ledum glandulosum
Leymus mollis
Lilaeopsis occidentalis
Linnaea borealis
Lobelia dortmanna
Lonicera involucrata
Lycopodiella inundata
Lycopodium clavatum
Lysichiton americanus
Maianthemum dilatatum
Menziesia ferruginea
Microseris borealis
Mimulus guttatus
Montia parvifolia
Nephrophyllidium crista-galli
Myrica gale
Oenanthe sarmentosa
Petasites speciosa
Phyllospadix scouleri
Picea sitchensis
Pinus contorta
Pinus monticola
Plantago maritima subsp. juncoides
Platanthera stricta
Polygonum paronychia
Polypodium glycyrrhiza
Polypodium scouleri
Polystichum munitum
Potamogeton gramineus
Potentilla pacifica
Potentilla villosa
Prunella vulgaris
Pseudotsuga menziesii
Pteridium aquilinum
Puccinellia pumila
Pyrus fusca
Rhynchospora alba
Ribes bracteosum
Ribes divaricatum
Rosa nutkana
Rubus laciniatus
Rubus parviflorus
Rubus spectabilis
Ruppia maritima
Salicornia virginica
Sambucus racemosa
Sanguisorba microcephala
Scrophularia californica
Sedum divergens
Selaginella wallacei
Sisyrinchium californicum
Spiraea douglasii
Stachys coolyae
Stellaria humifusa
Tanacetum bipinnatum
Taxus brevifolia
Thuja plicata
Tiarella trifoliata
Trautvetteria caroliniensis
Triantha glutinosa
Trichophorum caespitosum
Trientalis europaea subsp. arctica
Trifolium wormskioldii
Triglochin maritima
Trillium ovatum
Tsuga heterophylla
Vaccinium alaskaense
Vaccinium ovalifolium
Vaccinium ovatum
Vaccinium oxycoccos
Vaccinium parvifolium
Valeriana sitchensis
Veratrum viride
Vicia gigantea
Zostera marina
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, v červenci 2007.