Z Čerčan do Světlé nad Sázavou je to vlakem přesně 90 kilometrů. Zdejší železniční trať číslo 212 je v národě českém poměrně dobře známá, vždyť kdo by aspoň jednou neslyšel o všemi českými trampy opěvovaném Posázavském pacifiku?! A na pětatřicátém kilometru (počítáno z Čerčan) této proslulé trati leží zastávka Český Šternberk. Sama zastávka je stavením jen nevelkým, nevýstavným, jedná se vlastně jen o malý dřevěný přístřešek, nejspíš ještě původní, pamatující na časy zprovoznění trati v září 1903. Ovšem velmi podstatným prvkem této železniční zastávky je její bezprostřední okolí – rozhodně si nemyslete, že něco takového objevíte ještě i někde jinde!
Ona železniční zastávka se totiž nachází skoro přesně uprostřed staré zámecké zahrady, která zde vznikla přibližně v roce 1725 a v polovině 18. století byla přebudována na zahradu francouzského typu. Po zprovoznění železnice se z panského letohrádku stojícího nad zastávkou stal veřejnosti sloužící hotel, takže horní polovina zahrady si ještě na čas zachovala alespoň podobu parku. Dolní část však postupně pustla. Dnes již mezi horní a dolní částí zahrady není prakticky žádný rozdíl.
Pokud zde tedy z vlaku vystoupíte, okamžitě váš zrak jako magnet přitáhne mohutné těleso středověkého hradu českošternberského, který se tyčí skoro až k samotným nebesům na protější straně řeky Sázavy – je to skutečně velkolepý monument. Jenže, přátelé, brzděte, nelpěte na chladné hmotě a strnulé mohutnosti! Rozhlédnete-li se lépe kolem sebe, spatříte opravdový zázrak!
V mírném svahu na zpevněných terasách, jejichž pozůstatků si stále ještě můžete v terénu povšimnout, se před vámi zčistajasna zjeví staré a podivně zakrslé lipové aleje, a to v doprovodu ještě zvláštnějších přerostlých habrových stěn, které obepínají dávný parter s osmi obdélníkovými záhony a kruhovým rondelem. Vytušíte snad i polohu někdejší štěpnice a při pohledu z terasy u hotelu vás musí okamžitě dojmout náznak dávné hlavní osy zahrady, která vedla od letohrádku a zastavovala se až o strmou hradní skálu na druhém břehu řeky. Přímo na ose dnes stojí nevelký pomníček obětem 1. světové války. V dolní části zahrady hlavní osu příčně přetíná ještě další vedlejší osa.
V dobách největší slávy sloužila zdejší zahrada k aristokratické reprezentaci, ale i užitku, byla zdrojem vitamínů pro panskou kuchyni. Stála tu oranžerie, skleníky, domek pro zahradníka, nechyběla ani kašna, z obou stran zahradu uzavíraly kamenné zídky. V severovýchodní části zahrady vznikl dokonce i bosket.
Dnes je tedy zahrada v zásadě neudržovaná, seká se jen tráva, patrně jsou i občas ořezávány přerostlé habrové špalíry. Jen v blízkosti silničního mostu přes Sázavu kdosi upravil kousek této plochy do romantizující zahrádky, která tvoří nasládlou kulisu soše svatého Johánka Nepomuckého. Z dávné stromové výsadby v zahradě do dnešních dnů zůstaly kromě četných habrů, lip a jírovců jen liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), jasan zimnář (Fraxinus ornus) a lípa americká (Tilia americana). Habry a lípy byly kdysi v minulosti dosti brutálně ořezány, jejich tvary je tedy možno chvílemi označit za velmi bizarní. Přesto je fascinující, že přetrvaly. Jejich přírodní síla se postavila vysoko nad jakékoli architektonické záměry všech historických vlastníků této zahrady. Přečkaly věky sice v podobě poněkud zvláštní, ale stále dýchají a rostou.
Procházku torzem českošternberské barokní zahrady hodnotím jako svůj nejbarvitější zahradnický zážitek letošního roku. Při odhalování dávné podoby této zahrady se mi neustále hlavou honily myšlenky o hodnotových prioritách – stará zahrada, anebo technický pokrok? A přinesla železniční trať zdejší obci až tak podstatný užitek, že kvůli němu stálo zato zlikvidovat starou zahradu? A nemohla trať vést jen o kousek vedle? A je to místo se studnou totožné s někdejší kašnou? A není ta osa trochu vychýlená od pohledových dominant? A to za letohrádkem bylo vždycky jenom pole? A jak asi byla upravena část na břehu Sázavy? No prostě máte-li i vy v sobě kromě ducha zahradního také krapet smyslu archeologicko-detektivního, neváhejte! Vlak sem jezdí poměrně často.
Fotografováno dne 5. 10. 2013.