Filip (Philipp) Maximilian Opiz se narodil dne 5. 6. 1787 v Čáslavi, zemřel 20. 5. 1858 v Praze. Patřil k nejvýznamnějším českým botanikům 19. století.
Botanizoval od útlého mládí, už ve svých 13 letech sestavil Calendarium Florae Časlavensis, tedy soupis čáslavské květeny s krátkými popisy a dobou květu jednotlivých druhů. Byl úředníkem státních statků v Čáslavi, Pardubicích a Praze (zde bydlel v Krakovské ulici č. 1345–2), na všech místech se věnoval studiu místní květeny a svými články přispíval do časopisů.
V roce 1818 založil v Praze „Ústav pro vyměňování rostlin“ (Pflanzentausch-Anstalt), který sloužil k výměně herbářových dokladů mezi jednotlivými floristy. Jednalo se o první ústav svého druhu v Evropě, v letech 1823–1828 vyšlo 12 sešitů časopisu Naturalientausch, který zaznamenával činnost tohoto ústavu. Nashromáždil bohatou herbářovou sbírku rostlin, odhaduje se, že čítala na 30–35 tisíc položek.
Je autorem asi 500 časopiseckých článků (v Oekonomische Neuigkeiten, Hesperus, Isis, Jagdjournal, Ost und West, Oesterreichische botanische Zeitschrift aj.), vytvořil dílo Botanische Topographie Böheims (1804–1825). Je autorem Oekonomisch technische Flora (1838), vydal Deutschlands kryptogamische Gewächse (Praha 1817), dále Boehmens phanerogamische und cryptogamische Gewächse (Praha 1823), v roce 1852 vyšel jeho Seznam rostlin květeny české, důležitým dílem je jeho kartotéka Nomenclator botanicus.
V jeho Seznamu rostlin květeny české nás může zaujmout srovnání dobových českých jmen rostlin se současnými. Řada z nich má jméno zcela odlišné, majoránka (Majorana) je například voněkras, měsíček (Calendula) krušiček, křivatec (Gagea) zase žlutečka, hlaváč (Scabiosa) kaviaš, šeřík (Syringa) sinel, ostrožka (Consolida) výzolník, zatímco stračka (Delphinium) byla ostrůžka, plamének (Clematis) byl barvínek a barvínek (Vinca) brčál. Odlišná jména mají skoro všechny druhy vstavačovitých – bradáček (Listera) je protahlička, kruštík (Epipactis) žežhulka, pětiprstka (Gymnadenia) uzděnka, rudohlávek (Anacamptis) vlenec, sklenobýl (Epipogium) nadbradec. Často jsou vědecká jména do češtiny přetvořena pouhou úpravou latinského tvaru, např. kruhatka (Cortusa) je kortuska, smrkovník (Goodyera) gudierka, sinokvět (Jurinea) je zase jurynka, kropenáč (Swertia) swertska. Jiná jména se od současných odlišují jen nepatrně, např. hvězdnice (Aster) byla hvězdník, bělozářka (Anthericum, avšak u Opize Liliago) běložarka, zvonek (Campanula) byl zvonec, vřes (Calluna) zase vřez, hrušeň (Pyrus) hruše, lýkovec (Daphne) lejkovec, kandík (Erythronium) kendík, úpor (Elatine) oupor. U hub zaujme místo muchomůrky (Amanita) katmanka.
Druhy pojímal široce, dodnes je uznáváno jeho pojetí v rodech Rosa, Rubus a Mentha, rody pojímal úzce, vytvořil celou řadu nových rodů.
Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny ČR přechovává některé Opizovy rukopisy. Patří k nim Beschreibung einer botanischer Fussreise nach dem Riesengebirge z roku 1806 (i s Opizovými kresbami rostlin) a Pokus květeny okolí Pražského z roku 1853.
V botanické nomenklatuře se používá jeho jméno ve tvaru OPIZ. V IPNI najdeme 1046 záznamů jeho jména, řada jeho taxonů je platná dodnes, např. Alchemilla monticola, Cruciata laevipes aj. Některé taxony nesou po něm druhové nebo poddruhové jméno, např. Acer opizii Ortm. ex Opiz, Cardamine amara subsp. opicii (J. Presl et C. Presl) Čelak., Puccinia opizii Bubák.
F. M. Opiz je zmíněn i v „Životopise Boženy Němcové“ od Sofie Podlipské: „Sotva koncem února milé jaro vystrkovalo jako přední voj s bílým praporem míru a nevinnosti rozkošné sněženky a bledule, ozbrojil se prostosrdečný učenec skříní, rýčkem a deskami a v dlouhém šedém kabátě, vždy stejném, se širákem na velebných šedinách, které splývaly v týle v kadeřích na límec kabátu, vydával se statečně na cestu. Nechodíval nikdy sám. Každý, kdokoli si přál připojiti se k němu, býval mu vítán.“
„…V tomto seznamu se nalezá více rodů nežli kde jinde, poněvadž spisovatel uznal za dobré dělení rodu příliš přeplněného na nové rody, nalezaje že spisovatelé často i ty rostliny neprávě do jednoho druhu zahrnují, jež sám národ od sebe dělí…“ – F. M. Opiz, Seznam rostlin květeny české. Předsloví. Praha 1852.