Johann Baptist Emanuel Pohl se narodil dne 22. února 1782 v České Kamenici (Böhmisch Kamnitz), zemřel 22. května 1834 ve Vídni. Významný český botanik a cestovatel.
Vyrůstal u svého strýce v Boleticích nad Labem (Politz), který byl amatérským botanikem a seznamoval mladého Pohla při společných vycházkách s rostlinami. Pak studoval na gymnáziu v Praze a na pražské univerzitě, v roce 1808 získal titul doktora medicíny. Stále se však intenzivně zajímal o botaniku.
Sloužil ve vojenské nemocnici v Náchodě, potom opět v nemocnici v Praze, v letech 1811–17 vyučoval botaniku u hraběte Josepha Emmanuela Malabaila de Canal (1745–1826), jehož zahrada byla v této době střediskem pražské botanické vzdělanosti (tzv. Kanálská zahrada, lidově Kanálka, se nacházela na Královských Vinohradech, za Koňskou bránou). Po Pohlovi vyučoval v Kanálce botaniku I. F. Tausch. Významně ovlivňoval i podobu botanické zahrady barona Hochberga u zámku v Hluboši, v letech 1809 a 1812 vyšly dokonce jeho soupisy zde pěstovaných rostlin (Verzeichniss der im Garten des Freyherrn von Hochberg zu Hlubosch in Böhmen befindlichen Pflanzen 1808; Des Freiherrn von Hochberg botanischer Garten zu Hlubosch).
Pohl se stal záhy uznávaným botanikem, a tak byl pozván rakouskou vědeckou komisí k vědecké expedici do Brazílie. Tato expedice se uskutečnila u příležitosti svatby Dona Pedra, tedy prvorozeného syna portugalského krále João VI., s arcivévodkyní Marií Leopoldinou, dcerou rakouského císaře Františka I. Výpravu organizoval tehdejší rakouský kancléř kníže Clemens Wenzel Lothar Metternich-Winneburg. Společně s Pohlem se této výpravy zúčastnili i Johann C. Mikan (1769–1844), Karl Friedrich Philip von Martius (1794–1868) a Giuseppe Raddi (1770–1829). Výprava vyrazila v roce 1817 z livornského přístavu, dne 7. listopadu dorazila do Rio de Janeira. Někteří členové výpravy se vrátili zpět do Evropy už v následujícím roce (např. Mikan), Pohl zůstal v Jižní Americe skoro 4 roky, kromě okolí Rio de Janeira procestoval také státy Minas Gerais, Goias, Bahia. Jeho sbírka rostlin obsahovala na 4 tisíce druhů. Od svého návratu do Vídně (v roce 1821) požíval značného uznání tehdejšího vědeckého světa, byl kurátorem vídeňského přírodovědného muzea.
Ještě v Praze vyšly jeho práce Tentamen florae Bohemiae: Versuch einer Flora Böhmens (1809), což měla být vlastně květena Čech (zůstala nedokončena), dále již zmiňovaný hlubošský soupis Des Freiherrn von Hochberg botanischer Garten zu Hlubosch (1812), Systematischer Überblick der Reihenfolge der einfachen Fossilien (1816) a Expositio generalis anatomica organi auditus per classes animalium (1819).
Po návratu z Brazílie napsal řadu článků o tamní květeně do Regensburger botanische Zeitung a dalších časopisů. Vydal také Reise im Innern von Brasilien a zásadním Pohlovým dílem je Plantarum Brasiliae icones et descriptiones hactenus ineditae, iussu et auspiciis Francisci Primi, imperatoris et regis augustissimi (1827–31). Druhý svazek této knihy je doplněn ručně kolorovanými litografiemi Wilhelma Sandlera.
Jeho jméno se v botanické literatuře objevuje ve tvaru POHL, popsal například druhy Allamanda schottii, Allium tenuifolium, Cladium mariscus, Gomphrena aphylla, Lophostachys floribunda, Manihot flabellifolia, Manihot salicifolia, Myosotis sparsiflora, Poa latifolia, Pulsatilla ×hackelii, Vellozia glauca a mnohé další. Na jeho počest nese řada rostlin jeho druhové jméno, například Begonia pohliana Klotzsch, Croton pohlianus Müll. Arg., Cyrtanthera pohliana Nees, Echites pohlianus Stadelm., Erythracanthus pohlianus C. Presl, Mandevilla pohliana (Stadelm.) A. H. Gentry, Mikania pohliana Sch. Bip., Notholaena pohliana Kunze a další.
