Franz Wilhelm Sieber (František Vilém Sieber) se narodil dne 30. května 1789 v Praze, zemřel 17. prosince 1844 tamtéž. Byl to cestovatel, sběratel rostlin, botanik, ale později i básník, dramatik, ba nakonec i autor pojednání poněkud zmateně filozofických.
Svá studia zahájil v roce 1802, nejprve studoval na gymnáziu v Praze, pak na pražské technice, údajně se objevoval i na přednáškách z matematiky, lingvistiky a medicíny. Avšak po několika letech všech vyšších studií zanechal a obrátil se k botanice, v letech 1814 a 1815 prý navštěvoval dokonce i botanické přednášky. Už v druhém desetiletí 19. století podnikal botanické výpravy po Čechách, jsou známy jeho sběry z okolí Českého Krumlova i Krkonoš, v roce 1811 se také vydal na cestu do Tyrol a Itálie (mimo jiné zde třikrát vyšplhal na Vesuv, botanizoval na Garganu, navštívil Capri).
V letech 1817–19 projel Krétu, Palestinu a Egypt, společníkem mu tehdy byl zahradník František Kohout. Na všech místech sbíral přírodniny, ale také starožitnosti, umělecké a etnografické předměty. Podstatné je, že své sbírky doplňoval i o exponáty od dalších cestovatelů, které si pro tuto práci najímal – jeho vysněným cílem bylo založit v Praze všesvětový cestovatelský ústav (Reiseanstalt), který by jeho sbírky stále rozšiřoval. K jeho spolupracovníkům tehdy patřil třeba již zmiňovaný jindřichohradecký zahradník František Kohout, který pro něj sbíral na Antilách a v Africe, Carl Theodor Hilsenberg z Erfurtu a Čech Václav Bojer doplňovali jeho sbírky z Madagaskaru a Maskarén, Michael Pfeiffer jej zásoboval sběry z Černé Hory, Franz Wrba pocházející z Moravských Budějovic zase sbíral v jihoamerické Francouzské Guyaně a na Trinidadu, schwetzingenský Carl Zeyher posílal rostliny z jižní Afriky, činili se pro něj také Andreas Döllinger, Philipp Mittelbach a Josef Schmidt. K uskutečňování takového projektu však potřeboval nemálo finančních prostředků. A tak v roce 1820 nečekaně ohlásil, že nalezl lék na vzteklinu, což se však nepotvrdilo – zřejmě jen doufal, že takto získá další finance pro cesty. Ty ostatně shromažďoval i výstavami svých sbírek, ale také jejich prodejem. Neúspěšně je nabízel ke koupi rakouské vládě, později se mu ke koupi podařilo přimět mnichovskou akademii (Bayerische Akademie der Wissenschaften), jejímž členem byl od roku 1820. Mumii však od něj koupil třeba i velkovévoda výmarský a České královské muzeum. Exsikátové sbírky nabízel ještě před jejich samotným vytvořením, zajišťoval si tak jejich odbyt. Peněz bylo ale pořád málo. Vedl četné osobní spory s tehdejšími rakouskými úřady (jistě v tom sehrálo svou roli i rakouské odmítnutí koupit jeho sbírky).
Jenže nakonec se určitý úspěch přeci jen dostavil, dočkal se cesty kolem světa. V roce 1822 odcestoval přes Lipsko, Jenu a Paříž do Marseille, kde nastoupil na loď plující do jižní Afriky, odtud cestoval na Mauricius, nakonec až do Austrálie, do Sydney dorazil 1. června 1823. Rozhodně tu botanizoval, sbíral přírodniny. Začátkem prosince 1823 opustil Austrálii, projel Pacifikem až na Galapágy a odtud na Mys Horn – na americkou pevninu však nikdy nevstoupil. Jeho povaha byla velmi svérázná, dostal se například i do sporu s mužstvem námořní lodi, na níž cestoval zpět do Evropy, byl tu údajně i týrán – začala se už zřejmě projevovat jeho duševní nestabilita, která později vyvrcholila jeho hospitalizací v psychiatrické léčebně, nejprve v roce 1827 to byl pobyt několikaměsíční, později doživotní.
Po návratu do Evropy žil střídavě v Drážďanech, Lipsku a Praze, odkud v roce 1829 odejel do Paříže a francouzských Alp (Dauphiné). Jeho zdravotní stav se stále zhoršoval, k hospitalizaci došlo 5. prosince 1830, zdi pražského ústavu pro choromyslné již nikdy neopustil. Sieber zde potom žil jen pro sebe, pracoval pilně na zahradě, uspořádal své herbáře a navrhl zahradní altán, kde se v létě konaly hudební produkce, věnoval se klasikům, zejména Ovidiovi a Homerovi, vymyslel svérázný plán, jak udělat z egyptské pouště ornou půdu apod. Smrt jej z tohoto nešťastného stavu vysvobodila po 14 letech.
Ať se již díváme na Siebera jakkoli, musíme konstatovat, že svými sbírkami, které pořídil na vlastní náklady, se zcela nesmazatelně zapsal do historie nejen české botaniky, jeho sběry obohatily České zemské muzeum v Praze, botanický institut pražské Německé univerzity i císařsko-královské Hofmuseum ve Vídni. Z exsikátových sbírek realizoval:
Plantarum rariorum siccarum, 1811
Plantae alpinae
Plantae agri romani et neapolitani
Plantae neapolitanae et apulae
Plantae alpinae
Flora Boemica
Collectio graminum europaeorum
Nord- und süddeutsche Forstpflanzen
Herbarium Florae creticae, 1820
Herbarium Florae aegyptiacae, 1820
Herbarium Florae austriacae, 1821
Flora Martinicensis, Domingensis und Novae Hollandiae, 1830
Zamýšlel vytvořit rovněž:
Herbarium florae senegalensis
Herbarium florae capoviridis
Herbarium florae cayennensis
Herbarium florae capensis
Herbarium florae mauritianae
Herbarium florae borbonicae
Herbarium florae madagascariensis
V roce 1823 vyšla o jeho cestě na Krétu publikace s názvem Reise nach der Insel Kreta im griechischen Archipelagus im Jahre 1817.
Popsal nebo kombinoval jména celé řady rostlin, jen namátkou připomeňme třeba Corydalis uniflora, Cullumia setosa, Dianthus sternbergii, Saxifraga squarrosa, Teucrium divaricatum, Tulipa saxatilis, mnoho rostlin je po něm pojmenováno, např. Crocus sieberi, Scutellaria sieberi aj. Na jeho počest byl pojmenován dokonce i blízkovýchodní rod Siebera J. Gay (Asteraceae).
V botanických citacích je používáno jeho nezkrácené příjmení, tedy SIEBER.
