Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity nepatří k zahradám velkým, její umístění nedaleko centra města je však pozoruhodné, zcela jistě velmi zajímavé pro všechny flórymilovné návštěvníky Brna. Přímo z centra města lze sem snadno dojít i pěšky.
V době založení Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity vyvstala potřeba vybudovat pro zdejší botanický ústav i zahradu. U jejího vzniku tehdy v roce 1922 ideově stál botanik Josef Podpěra, prvním zahradníkem nové zahrady byl Jindřich Jirásek, osobnost s bohatou praxi v několika evropských botanických zahradách. Toho brzy vystřídal jeho bratr František Jirásek, jenž udržoval vysokou úroveň sbírek až do roku 1958.
Umístění botanické zahrady v oblasti mezi Kotlářskou a Veveří ulicí bylo na počátku pokládáno za spíše provizorní. Původně byla tato zahrada součástí starobince, sloužila mu jako zeleninová zahrada pro potřeby kuchyně. Dlouho se tedy Brňané snažili získat pro zahradu pozemek, který by lépe vyhovoval požadavkům vysokoškolského pracoviště. Nepodařilo se, zahrada zůstala na původním místě dodnes. Dnes se však stalo její umístění v centru města dobrou devizou.
J. Podpěra se rozhodl postavit koncepci nové zahrady na principu rostlinných společenstev, tedy vytvořit zde soustavu různých rostlinných formací, speciálně se zřetelem k moravské květeně. Rostliny zde byly řazeny ale i fytogeograficky a systematicky. Z rostlinných formací Moravy zde byla vysazena květena moravských stepí, Pavlovských vrchů, jihomoravských niv a jihomoravské lesostepi. Z cizích zástupců měla být zastoupena květena Balkánu, horská květena Kavkazu a Himálaje, vápencových Alp, lesních Karpat, východní, střední a severní Asie, Severní Ameriky, Japonska a Číny. Byly tu dále formace xerofytních a halofytních rostlin, vodních a bažinných, květena potoků a horských pramenů. Brzy byla postavena také vodní nádrž poblíž hlavního vchodu a byly sem přenášeny především vodní a bažinné druhy. Toto základní rozvržení bylo v zahradě zachováno až do dneška.
V letech 1924–26 byly vybudovány tři skleníky, dva kultivační a jeden sbírkový s vodní nádrží. Následně byly skleníky přestavovány a dokončeny v roce 1932, nové skleníky byly postaveny v letech 1995–97. Jejich současná rozloha činí asi 1100 m2, je v nich pěstováno na 1800 druhů rostlin.
Největší prostřední skleník je vyhrazen palmám a subtropickým užitkovým rostlinám. Objevíme tady datlovník kanárský (Phoenix canariensis), žumaru nízkou (Chamaerops humilis), rohovník obecný (Ceratonia siliqua), kávovník arabský (Coffea arabica), ale i raritní wolemii vznešenou (Wollemia nobilis). V tropickém skleníku upoutá pozornost poměrně velký bazén s obřím tropickým leknínem Victoria cruziana, liány voňavé vanilky (Vanilla planifolia), papája (Carica papaya), či kakaovník (Theobroma cacao), ve skleníku kapradin a cykasů najdeme asi 80 druhů kapradin, třeba parožnatky, ale i řadu cykasů, např. Cycas revoluta. Návštěvnicky oblíbený je jistě skleník kaktusů a sukulentů, v broméliovém skleníku se ukrývá zase na 160 druhů zástupců čeledi ananasovitých, konávají se zde i výstavy.
Společně s novými skleníky byla na střeše budovy pracoven vytvořena i střešní zahrada, která je v létě přístupná po schodišti u vchodu do zahrady. Venkovní část zahrady zabírá plochu přibližně 1,5 ha, nachází se zde asi 520 taxonů dřevin ve více než tisíci exemplářích, celkově je tu na 2400 taxonů rostlin.
Botanická zahrada nabízí v současné době bohatý celoroční program, který se skládá nejen z průvodcovské služby, ale pravidlem se staly i výstavy či jazzové večery. Zahrada udržuje čilé styky s dalšími našimi i zahraničními zahradami, a to nejen prostřednictvím každoročně vydávaného Indexu seminum. Je členem Unie botanických zahrad ČR.
Zahrada je otevřena od dubna do září ve všední dny od 9.00 do 17.00 hodin, o víkendu jen do 16.00 hodin. V zimě od 9.00 do 15.00 hodin. O svátcích bývá zavřeno. Do zahrady je vstup volný, za návštěvu skleníků se platí téměř symbolický poplatek.
Fotografovali Magdaléna Chytrá a Ladislav Hoskovec, v letech 2003, 2006 a 2013.