Historie Jindřichova Hradce je předlouhá, pojí se s řadou významných jmen. Přiznávám, že pro mne je Jindřichův Hradec především městem barokního muzikanta Adama Václava Michny z Otradovic (1600–1676). V roce 1633 se stal varhaníkem zdejšího chrámu, v roce 1673 tu založil dokonce fundaci pro studenty-hudebníky z jezuitské koleje. Právě zde vznikly jeho i dnes oblíbené písně, které netoliko v vzáctných městech od dobrých muzikantův, ale také v nejsprostějších městečkách od sprostných kantorův spívati a užívati se mohly.
Za první jindřichohradecké opevněné sídlo lze považovat už přemyslovské hradiště z 9.–10. století. Na konci 12. století celé panství připadlo mocnému rodu Vítkovců, z něhož se následně oddělili páni z Hradce, kteří vlastnili jindřichohradecké panství až do roku 1604.
Gotický hrad tu byl založen už kolem roku 1220 Vítkovcem Jindřichem, podle kterého toto místo dostalo i jméno. V roce 1293 byl Jindřichův Hradec poprvé zmiňován již jako město. V první třetině 14. století přišli do města minorité, kteří založili kostel sv. Jana Křtitele a následně i přilehlý klášter. Rozkvět města dosáhl vrcholu v 16. století, v době vlády Jindřicha IV. z Hradce a jeho syna Adama, na sklonku tohoto století do Hradce dorazili i jezuité. Jindřichův Hradec se v této době dostal mezi deset největších měst v Čechách. Po pánech z Hradce převzal panství Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, koncem 17. století ho získali Černínové z Chudenic a vlastnili ho až do roku 1945.
Když se Bohuslav Balbín (1621–88) rozepsal ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae o nejvýznamnějších zahradách Čech, neopomněl uvést ani zahradu jindřichohradeckou. Může nás proto trochu mrzet, že v současnosti v areálu rozsáhlého jindřichohradeckého paláce není zelených ploch zrovna mnoho. Z dřívějších terasovitých zahrad za velkými arkádami zbylo jen torzo, tvoří ho vlastně jen velmi strohá parková úprava na březích Malého Vajgaru a Hamerského potoka.
Skutečným klenotem současné jindřichohradecké zahrady je nevelký parter s manýristickým rondelem na čtvrtém nádvoří. Jeho rozloha činí pouhé 0,2 hektaru, vstupuje se sem ze třetího nádvoří brankou v přízemí velké arkády. Pro Adama II. z Hradce zde umístěný zahradní altán navrhl věhlasný italský architekt Baltazar Maggi, jehož projekty známe u nás například i z Telče nebo letohrádku Kratochvíle. Postavil ho potom v letech 1591–96 stavitel Giovanni Maria Faconi. Skvostnou výzdobu interiéru rondelu vytvořili štukatéři Georg Bendel a Giovanni Pietro Martinelli. Najdeme tu i svérázný hudební prvek (jsme přece v Michnově městě): v podlaze rondelu se nachází zvláštní otvor, který sloužil jako jakýsi reproduktor – spojoval hlavní sál se sklepením, v němž hráli na své nástroje hudebníci; šlechtu tedy nikterak nerozptylovali svými pohledy.
Rondel je spojen se zámkem arkádovou chodbou, kterou vystavěl v letech 1593–95 Antonio Cometa, další arkádová chodba jej později spojila i s baštou na hradbách. Severní část arkád je zakončena pozůstatkem dávné grotty. Tu postavili v roce 1681 štukatéři Innocenc Cometa a Santini. Ve středu parteru vznikla v roce 1696 malá kašna s fontánou. Tomuto zatravněnému prostoru s pravidelnou sítí cest dnes poněkud nestylově vévodí mohutná borovice vejmutovka (Pinus strobus), douglaska tisolistá sivá (Pseudotsuga menziesii var. glauca) a zerav obrovský (Thuja plicata).
Fotografováno dne 5. 9. 2014.