Městečko Světlá nad Sázavou stojí trochu mimo hlavních turistických cest. Obecně známá je spíš zdejší sklářská výroba, se kterou v posledních letech zacloumala hospodářská krize. Návštěva místního zámeckého parku tedy může být pro mnohé až určitým překvapením.
Od roku 1429 vlastnili město Trčkové z Lípy, kteří se zasloužili o jeho rozvoj. Právě v době jejich správy panství (v druhé polovině 16. století) bylo vystavěno jižní renesanční křídlo světelského zámku. V roce 1635 bylo panství zkonfiskováno, vrchnost se zde potom značně střídala, město muselo odolávat i nájezdům Švédů, v roce 1714 ho smetla i velká povodeň. „Zamračeno“ bylo nad Světlou až do 18. století, kdy se panství ujali Kolowratové.
Nejstarší sklářská huť na Světelsku byla založena sice už před rokem 1720, ale když hrabě Filip Kolowrat nechal ve městě zřídit v roce 1752 brusírnu českých granátů, posílilo to zdejší průmyslovou výrobu, na kterou později navázala i rozsáhlejší výroba nejen skla, ale i mosazi, papíru, tužek, klobouků i knoflíků. Panství prosperovalo, vzkvétalo, především pak ve druhé polovině 19. století.
Jen na okraj zmiňme drobnou událost ze zdejší historie, která sice se zámeckým parkem nikterak nesouvisí, ale jistě je zajímavá: v roce 1774 byly do Světlé přivezeny poprvé brambory a od této doby na okolních polích i pěstovány.
Dnešní podoba zámku i parku pochází tedy právě z pro Světlou požehnaného 19. století. Určité úpravy proběhly už v letech 1821 a 1843, ale v letech 1869 až 1873 nechal zámek i park přestavět František Josef ze Salm-Reifferscheidtu. Park doznal anglické krajinářské úpravy, jeho součástí se staly i drobné zahradní stavby, z nichž jsou dodnes patrné především kamenné lavičky, altánky, Andělský a Čertův most nad kamennou strží pod přelivem rybníků, kamenné a březové mostky a podobně. Od 2. světové války zámek přestal být rezidencí, nastěhovala se do něj nejdříve armáda, pak učiliště, byly zde i byty. V současnosti se v zámku nachází Muzeum Světelska.
Park se rozkládá na ploše asi 16 hektarů, porosty dřevin v parku mají místy až lesní charakter. Dřívější úprava je nejpatrnější v okolí zámku, park byl členěn severo-jižní osou. Významnou pozoruhodností zdejšího parku jsou pozůstatky alpína s leknínovou tůňkou pod Dolním rybníkem. Právě druhá polovina 19. století byla dobou zakládání prvních alpín u nás, jedná se tedy o velmi milou pamětihodnost, která by jistě stála za výraznější údržbu.
Karel Hieke (1984) v místním parku napočítal 26 taxonů jehličnanů a 63 taxonů listnáčů, za nejhodnotnější označil smrk Picea abies ‚Falcato-viminalis‘, některé zeravy a cypřišky (formy Thuja occidentalis a Chamaecyparis pisifera), borovici těžkou (Pinus ponderosa), řadu dubů (Quercus rubra i další), javor tatarský (Acer tataricum) a jiné dřeviny. V keřovém patře lze najít domácí brsleny, ale i pěnišníky, bylinné patro nakvétá řeřišnicí luční (Cardamine pratensis), stinná stanoviště hostí bohatou populaci vraního oka čtyřlistého (Paris quadrifolia), plicníku lékařského (Pulmonaria officinalis) i dalších lesních bylin.
Fotografováno dne 8. 5. 2012.