Hrad Bečov nad Teplou (okres Karlovy Vary) byl založen na počátku 14. století rodem pánů z Oseka, jimž náležel spolu s panstvím téměř dvě století. K největšímu rozvoji hradu došlo koncem 15. století a v první polovině 16. století, kdy hrad patřil rodu Pluhů z Rabštejna. Nejvýše na skále je položen gotický hrad, který byl raně renesanční úpravou obohacen kamennými portály a nástěnnými malbami. Hradní nádvoří lemuje kromě čtverhranné věže s kaplí a vestavěnými tabulnicemi i Pluhovský palác a konírny.
Barokní budova zámku byla postavena počátkem 18. století za Questenberků. Později zámek přešel do majetku Kouniců. Dominantou dosti nezvykle uspořádané zámecké stavby je mnohoboká věž, kopírující půdorysné rozměry tzv. Lacronovy bašty, pocházející z třicetileté války. Barokní zámecký most vede k raně renesančnímu vstupnímu portálu, po jehož stranách se zachovaly kladky na vytahování staršího padacího mostu.
Od roku 1813 do konce druhé světové války vlastnil hrad a zámek v Bečově rod Beaufort-Spontini. Tento rod pocházel z dnešní Belgie. Princ Fréderic v polovině 19. století zvažoval přestavbu starého hradu, ale nakonec od tohoto záměru ustoupil a místo něj nechal mezi lety 1861–1875 přestavět bečovský zámek. Romantické přestavby podle plánů architektů Zítka a Mockera se ale naštěstí uskutečnily jen v minimálním rozsahu.
Nejvýznamnější movitou památkou, kterou návštěvníci mají možnost při prohlídce shlédnout, je relikviář sv. Maura z počátku 13. století.
Zámecké zahrady a park
Zámecké zahrady a park na opačné straně hradu jsou výsledkem složitého stavebního vývoje areálu a dokladem zahradní a krajinářské architektury samotné. Velice cenná je především zámecká zahrada, která v sobě skrývá pozůstatky původních barokních zahrad.
Největší část zahrad se nachází na místě bývalého hradního příkopu a pivovaru. Zahrady jsou členěny do šesti teras navzájem propojených schodišti s balustrádami. Úrovně jednotlivých teras se prolínají ve velmi půvabný členitý prostor.
Zahrady jsou pečlivě udržované. Hlavním prvkem jsou krátce střižené trávníky doplněné záhony tvarovanými do pravidelných ornamentů a formací. Výsadbu představují především letničky – aksamitníky (Tagetes) a rostliny v nádobách. Zdi teras jsou porostlé loubincem. Na horní, vydlážděné terase, která se používá jako letní divadlo, vznikla pěkná skalka osázená především netřesky a rozchodníky. Podél zámecké zdi na druhé straně mostu je vysázený trvalkový záhon s řadou běžnějších trvalek, jako například se shorakvětem (Liatris spicata), popelivkou (Ligularia przewalskii), bohyškami, denivkami, pivoňkami a monardou. Z dřevin stojí za zmínku převislý jasan (Fraxinus excelsior ´Pendula´).
Z vodních prvků dnes můžeme vidět jedno ornamentální jezírko na spodní terase, ve kterém jsou vysázeny zahradní lekníny. V jeho hladině se krásně zrcadlí zámek.
Park na hradním úbočí v ohybu řeky Teplé vznikl vykoupením a zbouráním části podhradí a následným osázením především listnatými i jehličnatými dřevinami. Dnes je nepřístupný.
Botanická zahrada
Sbírková zahrada byla založena za posledního majitele panství Jindřicha z Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie. Nacházel se mimo vlastní areál zámku, naproti nádraží přes řeku Teplou. Zahrada tak měla dostatek prostoru pro svůj rozvoj. Otcem Marie Beaufort byl hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca, zakladatel Průhonického parku a propagátor introdukce cizokrajných rostlin.
Zadání vybudovat sbírkovou zahradu se úspěšně zhostil vrchnostenský zahradník Johann Koditek. V letech 1925–1927 byl zakoupen nevyužívaný svah o velikosti 19 hektarů. Během parkových úprav bylo přemístěno přes 7000 m3 zeminy a vybudován přibližně jeden kilometr cest. Expozice byly věnovány kolekcím rostlin různých světadílů. Samozřejmostí byly prvky drobné zahradní architektury jako odpočívadla, altány a vyhlídky. Preciznost provedených prací byla podepřena dokonalým informačním systémem.
V roce 1931 již v zahradě rostlo 321 rostlinných rodů v 1005 druzích většinou po 3 exemplářích. Ve stejném roce pak vznikla ještě část zvaná „alpská louka“, kde bylo vysázeno dalších téměř 300 druhů. Započato bylo i s výsadbou mokřadních rostlin. Každoročně byl vytvářen soupis rostlin s jasným číslováním, plánkem výsadby a krátkým popisem. Aktualizován byl i seznam zahynulých rostlin s popisem příčiny zahynutí.
Od 2. světové války do roku 2005 byly zahrada téměř bez jakékoliv údržby. Do obnovy zahrady se nyní zapojila Základní organizace ČSOP Berkut. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem v Plzni, Správu státního hradu a zámku v Bečově, Městem Bečov, Správou CHKO Slavkovský les i Lesů ČR byl připraven projekt a zahájena rekonstrukce zahrady.
Byl proveden dendrologický průzkum a byly uskutečněny probírky náletových dřevin. V areálu zahrady se dodnes zachovala řada cenných vzrostlých jehličnanů – jedlí, jedlovců, douglasek i smrků. Z listnatých dřevin za zmínku stojí Cercidiphyllum japonicum, Phellodendron amurense či u vstupu do areálu rostoucí velké keře klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata). Z původního bohatství bylin se zachovalo minimum. Během své krátké návštěvy jsem našel pouze jeden větší trs škornice (Epimedium sp.) a několik orlíčků (Aquilegia sp.) a světle modře kvetoucí oměje (Aconitum sp.). Z původních výsadeb můžou pocházet také konvalinky, samosrostlík klasnatý (Actaea spicata) a náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora).
Rekonstrukce botanické zahrady bude náročná a obtížná – představuje obnovu rybníka spojenou s dalšími vodohospodářskými zásahy, obnovu cest, nový informační systém. Nelze než držet palce, protože je jen málo takových nadšenců.
Fotografovali Pavel Sekerka a Ladislav Hoskovec, v srpnu 2008 a v červenci 2016.