Středočeské městečko Mnichovo Hradiště se nachází zhruba 12 kilometrů severně od Mladé Boleslavi. Jeho počátky jsou spojeny s cisterciáckým klášterem, který byl na místě staroslovanského hradiště založen kolem roku 1143. Město samotné vzniklo spojením samostatných osad v okolí kláštera v roce 1436. Pro nás – z ryze botanického hlediska – je také podstatné, že se v tomto městě narodil první skutečný český botanik Adam Zalužanský ze Zalužan.
V roce 1582 se zdejší panství stalo majetkem Kryštofa Budovce z Budova. Zámek zde nechal vystavět v letech 1602–21 jeho syn Václav Budovec z Budova, jeden z účastníků stavovského povstání, který byl popraven 21. 6. 1621 na pražském Staroměstském náměstí.
V roce 1623 získal zámek i s panstvím jako konfiskát Albrecht z Valdštejna, o čtyři roky později ho prodal svému synovci Maxmiliánovi z Valdštejna. V majetku Valdštejnů panství zůstalo až do poloviny 20. století, ovšem hlavním sídlem rodu se stalo až po roce 1690.
Nedaleko od starého zámku založil Arnošt Josef z Valdštejna v roce 1687 kapucínský klášter, zároveň zahájil přestavbu zámku, který se měl stát jeho hlavním rodovým sídlem. Zámek byl přestavěn v letech 1695–1711 podle návrhu architekta Marcantonia Canevalleho (1652–1711). Zámecký komplex se rozšířil o jedno symetricky komponované křídlo, další patro zámku a také budovy oranžérie a koníren, které uzavíraly čestný dvůr. V okolí sídla byla zřízena rozlehlá zahrada, kterou doplňovala řada drobných staveb. Významnou stavbou byla sala terrena, kterou postavil roku 1711 proti zámku stavitel Niccolo Raimondi. Celková barokní přestavba zámku byla dokončena do roku 1730.
Vzhled zámku a okolních budov byl ještě pozměněn po požáru v první polovině 18. století. Klášter kapucínů byl v roce 1785 na žádost Vincence z Valdštejna zrušen a jeho majetek byl přičleněn k zámeckému areálu. Z bohatého vybavení zámku se dodneška dochovala valdštejnská knihovna, která údajně obsahuje více než 20 tisíc svazků. Unikátem je také zdejší zámecké divadlo, hodnotná je i zámecká obrazárna. V roce 1945 byl majetek Valdštejnů zkonfiskován a přešel do rukou státu.
Mezi zámeckou budovou a salou terrenou v dnešní době najdeme poměrně rozsáhlý parter s tvarovanými dřevinami a záhony růží (renovován v roce 1952), na nějž dále navazuje nevelký krajinářský park anglického typu. Kdysi se zde údajně nacházela i ovocná a zelinářská zahrada s domkem pro zahradníka a oranžerií. Do roku 1921 zde stával i skleník, ze kterého se do současnosti dochovala jen zděná část budovy a ocelová kostra samotného skleníku. Celková rozloha zahradní úpravy a parku činí asi 7 hektarů.
Podle Karla Hiekeho zde k roku 1984 rostlo asi 13 taxonů jehličnatých a 40 taxonů listnatých dřevin, z nichž nejzajímavější byly borovice černá (Pinus nigra subsp. pallasiana), jalovec (Juniperus virginiana ´Glauca´), javor stříbrný (Acer saccharinum), ořechovec vejčitý (Carya ovata), líska turecka (Corylus colurna), dřezovec (Gleditsia triacanthos f. inermis), duby (Quercus petraea, Q. robur) a jiné.
V letech 1723–24 byla postavena nedaleko zámku – u kostela Tří králů – kaple sv. Anny. V roce 1785 byly do této kaple uloženy ostatky Albrechta z Valdštejna a jeho první ženy Lukrécie. V interiéru kaple se v současné době nachází lapidárium, které schraňuje několik barokních soch vytvořených pro mnichovohradišťský areál dílnami Matyáše Bernarda Brauna, rodiny Jelínků, Ignáce Platzera a dalších sochařů.
Fotografováno dne 25. 8. 2010.