Zhruba 20 kilometrů severovýchodně od Prahy, na skalnatém ostrohu nad Labem, při staré cestě pražsko-lužické, se zvedají mohutné zdi brandýského zámku. V literatuře se můžeme setkat s tvrzením, že brandýská zámecká zahrada je jediná dochovaná renesanční zahrada v celých středních Čechách. Pokud bychom do středních Čech nezapočítávali zahrady pražské, byla by to pravda.
Zámek byl oblíbeným sídlem Habsburků, Ferdinand I. a po něm Maxmilián II. zde měli lovecké sídlo. Už za Ferdinanda (1563) byla u zámku založena zahrada s vinohradem. Rudolf II. si Brandýs zamiloval, zvolil ho za své hlavní mimopražské sídlo a nechal v zahradě vybudovat letohrádky (první dokončen asi 1583), kašny, vivaria, míčovnu a terasu. O Rudolfově oblibě zdejší zahrady se zmiňují například Friedrich von Berchtold a Jan Svatopluk Presl ve spise O přirozenosti rostlin z roku 1820.
Zámek spojovala s jeho soukromou částí zahrady krytá chodba (dokončena 1602) dlouhá 80 m, nazvaná Rudolfinka, která na pilířích překračuje hradní příkop. Soukromá zahrada byla oddělena balustrádou, kterou postavila kamenická huť A. Broccy. Je to jediná pozdně renesanční stavba dochovaná v zahradě.
Zahrada byla rozčleněna hlavní zahradní promenádou na štěpnici (ovocný sad) a část s pravidelnými obrazci ze stříhaných dřevin. V zahradě byly pěstovány i exotické dřeviny – olivy, cedry. K zámku patřil lovecký revír s bílými jeleny. Zahrada byla zničena už v roce 1639, během třicetileté války byl poškozen i zámek. V roce 1640 zde navíc švédské vojsko generála Bannera vybudovalo obranný systém, při kterém byl terén zahrady velmi změněn a materiál ze zahradních staveb byl použit na stavbu opevnění. Dokonce i Rudolfinka byla poškozena, ale část u zámku se zachovala. Po třicetileté válce byla zahrada pomalu obnovována spolu se zámkem. V roce 1740 byl postaven ananasový skleník, v 19. století byl na švédském bastionu vybudován empirový altán, prostor před vchodem do zámku byl osázen a jeho středem byla vysazena jírovcová alej.
V roce 1905 byly při opravách rudolfinské chodby objeveny základy letohrádku v dolní části zahrady. V roce 1967 byla opravena terasa s balustrádou a náznakově rekonstruována zahrada – ovocný sad a obrazce ze stříhaných dřevin oddělené alejí. Při rekonstrukci se vycházelo ze zachovalých plánů z doby pozdější než rudolfinské. Celková plocha zahrady se však zmenšila zástavbou a zbyly asi 4 hektary. Také obora navazující na zahradu zmizela. V roce 1984 byla opět zahrada rekonstruována podle návrhu A. Beneše, terasy byly rozčleněny v pravidelné obrazce s fontánou uprostřed. V roce 2006 byla zahájena oprava Rudolfinky, při které byly nalezeny zbytky renesančního i barokního krovu a sgrafita v části přiléhající k zámku. Park není bohatý na zajímavé dřeviny, snad jen Fraxinus excelsior ´Diversifolia´, Quercus robur ´Fastigiata´, kultivary Chamaecyparis pisifera, dále borovice vejmutovky, douglasky, šácholany, staré tisy.
Pravidelné obrazce jsou ze stříhaného ptačího zobu (Ligustrum vulgare), rybízu (Ribes alpinum), babyky (Acer campestre) a habru (Carpinus betulus). Nepravidelnost péče se projevuje prorůstáním stříhaných keřů jasanem (Fraxinus excelsior), javorem mléčem (Acer platanoides), černým bezem (Sambucus nigra) a kopřivami.
Zahrada se má stát součástí naučné stezky „Krajinou Rudolfa II.“ spojující Brandýs, Lysou nad Labem a Benátky nad Jizerou. Všechna tři panství byla na přelomu 16. a 17. století v majetku císaře, součástí tzv. komorního panství.
Fotografováno v září 2009 a 18. 8. 2011.