I Morava má své Čechy a rozhodně to nejsou Čechy jen tak ledajaké. Právě tady, pouhých 10 km severozápadně od Prostějova, se narodil v roce 1860 hrabě Arnošt E. Silva-Tarouca, pozdější věhlasný budovatel zámku a parku ve středočeských Průhonicích. Jenže historie tohoto místa je daleko starší a rozhodně se nedá spojovat jen s osobností významného průhonického hraběte.
První písemná zmínka o Čechách pod Kosířem pochází už z roku 1131, ve 14. století tu byla postavena vodní tvrz s rybníkem. Na panství se vystřídala řada majitelů, k nejvýznamnějším patřili páni z Kravař, z Boskovic i z Pernštejna. V roce 1550 koupil panství od Pernštejnů vladyka Matyáš z Hartunkova, který tu vybudoval tvrz novou. Panstvo se zde stále dost často měnilo, byli tu Skrbenští z Hříště, dokonce i Lichtenštejnové, v jejichž době byla tvrz přestavovaná na barokní zámek. Už v letech 1708–16 tu kněžna Terezie z Lichtenštejna vytvořila barokní zahradu s parterem, vodními kanály a stromovými alejemi.
Zásadní průlom v místních dějinách však přinesl rok 1768, kdy panství i s okolními vesnicemi koupil příslušník starého portugalského šlechtického rodu hrabě Emanuel Tellez Menezes a Castro Sylva-Tarouca. V rukou tohoto rodu zůstal zámek až do roku 1945.
V letech 1839–43 přestavěl hrabě Ervín Silva-Tarouca starý zámek podle projektu architekta Julia E. Zernecka do dnešní pozdně empírové podoby. Podstatné změny doznala i okolní zámecká zahrada, která se proměnila v krajinářský park, v němž byly postaveny i četné zahradní stavby, včetně pseudogotické vyhlídkové věže a altánu, v roce 1852 tu byl podle projektu Vojtěcha I. Ullmanna zřízen i skleník. O výsadbu dřevin v parku se nejvíce zasloužil v druhé polovině 19. století hrabě František Josef Silva-Tarouca, starší bratr průhonického hraběte Arnošta, osobnost velmi kultivovaná a vzdělaná. Od roku 1846 tu rád pobýval malíř Josef Mánes, jako letní ateliér mu sloužil altán v zámeckém parku. Nejen zdejší květena, ale vlastně celá Haná mistra Mánesa okouzlila a byla mu výraznou inspirací v jeho tvorbě.
Zámecký park v Čechách pod Kosířem bezesporu patří k historicky nejvýznamnějším krajinářským parkům u nás, v rámci střední Moravy pak nemá konkurenci žádnou. Jeho zvlněný reliéf akcentovaný skupinovými výsadbami dřevin, alejemi, loukami a vodními plochami dodává scenérii neobyčejnou půvabnost. Jednotlivá zákoutí vytvářejí společně působivé barevné kontrasty, v době květu zdejších mohutných lip řapíkatých (Tilia tomentosa ‘Petiolaris’) je vše navíc zarámováno do nadpozemsky opojné vůně celého okolí.
Karel Hieke (1985) tu napočítal na 56 taxonů stromů jehličnatých a 111 listnatých. Nejvíce zdůrazňoval zdejší sortiment zeravů (především z přízně Thuja occidentalis), jalovců (např. kultivary druhů Juniperus communis, J. chinensis, J. sabina) a smrků (kultivary Picea abies, ale i jednotlivé exempláře druhů Picea omorica, P. orientalis nebo P. pungens), výrazně ocenil borovici osinatou (Pinus aristata) a borovici těžkou (Pinus ponderosa), zaujaly ho i cypřišky (Chamaecyparis pisifera). Už výše jsme se zmínili o zdejších nádherných lipách řapíkatých (Tilia tomentosa ‘Petiolaris’), setkáme se tu ale i s mnoha duby (např. kultivary druhu Quercus robur), buky (Fagus sylvatica), jerlínem japonským (Sophora japonica) či svitelem latnatým (Koelreuteria paniculata) a mnoha keři.
Zámecký park v Čechách pod Kosířem je nutno zařadit k našemu nejkrásnějšímu národnímu stříbru, propojení přírody a kulturní krajiny se tu odehrálo až dojímavě citlivě. Vřele vám doporučuji ztratit se tady alespoň na jeden celý den, projít areál až k rybníku, objevit kouzlo zdejších alejí, ale i květnatých luk, nechat se očarovat nečekanými průhledy na zámek i vyhlídkovou věž. Toto místo si určitě zasluhuje naši nejpřísnější ochranu a ty nejhorlivější pečovatelské ruce.
Fotografováno dne 8. 7. 2017.