Vesničku Milotice najdeme na jihovýchodní Moravě, jižně od města Kyjova (okres Hodonín). V její blízkosti leží dvě významné přírodní rezervace – stepní lokalita Horky a také Písečný rybník s vegetací vodní a mokřadní. Na severním okraji obce se nachází malebný barokní zámek se zahradou a přilehlým parkem.
Původně zde stávala středověká tvrz, ta byla za Žerotínu přestavěna na renesanční zámek. Zámecká zahrada je ve zdejším urbáři zmiňována už v roce 1611, prý již tehdy měla část ovocnou (štěpnici), kuchyňskou (ku potřebě kuchyňské, jako zelí a řepa) i bylinkovou (dobře všelijakými věcmi od rozličných koření vysázená).
Renesanční zámek byl od roku 1722 přestavován na barokní rezidenci pro hraběte Karla Antonína Serényiho (1681–1746). Zámecká budova je po stranách doprovázena objekty konírny, jízdárny a hospodářskými budovami. Na čestný dvůr zámku se vchází úzkým mostem, který je vyzdoben sochami a vázami z dílny Jana Kryštofa Schletterera. Vlastní zahrada se rozkládá jihovýchodně od zámku. Její koncepci vytvořil údajně architekt Antonín Zinner po roce 1719. Hlavní osa prochází mostem, čestným dvorem, sala terrenou v přízemí zámecké budovy a směřuje přes parter s oranžeriemi a bazénem s fontánou až do dolní části zahrady. Osa je zakončena na umělé vyvýšenině, kde v minulosti stávala voliéra.
Horní parter u zámku je ohraničen oranžeriemi, balustrádou opěrných zdí a hospodářskými budovami. Je osázen keři růží, vyzdoben plastikami, u jihovýchodního křídla zámku najdeme i štěpnici s vysazeným temnoplodcem černoplodým (Aronia melanocarpa).
Dolní parter byl ještě v polovině 19. století vyzdoben broderií, dnes je zatravněn, lemován habrovým loubím (Carpinus betulus) a špalíry jírovcových alejí po stranách (Aesculus hippocastanum), doplněn i stromovými rondely. Z roku 1762 známe i jméno zdejšího zahradníka. Byl jím jistý Antonín Ferdinand Fiala, který zahradu utvářel a v oranžeriích u zámku pěstoval citrusy.
Ze severu na parter navazuje bývalá bažantnice s hvězdovitě vedenými cestami. V jejich křížení se nalézá střelecký pavilon z roku 1766. Tato část má dnes charakter lužního lesa. Další drobnou stavbou v bažantnici je romantická zřícenina gotického pavilonu.
V 1. polovině 19. století měla být zahrada přetvořena podle návrhu Maximiliána Errase do podoby anglického krajinářského parku. Naštěstí došlo ke změnám dispozice jen v koncové části zahrady, takže barokní charakter dolního parteru zůstal zachován dodnes. Jeho rekonstrukci provedl v roce 1965 architekt Dušan Riedl.
Z význačnějších dřevin v zahradě a parku jmenujme především statný dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), urostlý jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), také nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioicus), katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides), lísku tureckou (Corylus colurna), šácholan (Magnolia ×soulangeana), dub letní (Quercus robur), tis červený (Taxus baccata).
Fotografováno dne 26. 9. 2009.