Jihočeskou obec Hlubokou nad Vltavou většina z nás jednoznačně ztotožňuje se zdejším zámkem. Nestojí totiž u nás až tolik podobně obecně známých staveb, zámecká budova je naprosto nezaměnitelná. Avšak už o poznání méně je širší veřejnost obeznámena se zdejším parkem. Přitom i ten patří k velmi cenným památkám.
Nejpodstatněji se do podoby Hluboké vepsali v 19. století Schwarzenberkové, připomeňme si však i některá starší data ze zdejší historie.
Už ve 13. století byl na místě dnešního zámku založen strážný hrad. V držení panství se v průběhu následujících století vystřídalo několik šlechtických rodů, mezi ty nejvýznamnější patřili například Pernštejnové (od roku 1490). Za pánů z Hradce (od roku 1563) byl hrad upravován na renesanční zámek, pod vedením Baltazara Maggiho tehdy na přestavbě pracovali stavitelé Vincencio Vogarelli a Domenico Benedetto Cometta.
V roce 1661 koupil Hlubokou Jan Adolf Schwarzenberg. Zámek byl v době správy Schwarzenberků přestavován hned dvakrát, nejprve začátkem 18. století barokně, později v letech 1840–71 v romantickém novogotickém stylu. První přestavbu v letech 1707–21 projektoval Pavel Ignác Bayer, následoval ho Anton Erhard Martinelli. Bayer vystavěl u Munického rybníka v údolí pod zámkem i lovecký zámeček Ohrada. V zahradě hlubockého zámku se tehdy údajně pěstovaly ovocné dřeviny. Některé z nich byly na Hlubokou přivezeny až z Lotrinska, v osmdesátých letech 17. století zde byly vysazeny i kaštanovníky.
Následnou rozsáhlou přestavbu uskutečnil kníže Jan Adolf II. Schwarzenberg společně se svou manželkou Eleonorou, rozenou z Liechtensteinu. Inspirací jim byl anglický zámek ve Windsoru, který navštívili při svých cestách. Přestavba se tehdy týkala i parku, vzdálenější partie byly řešeny ve slohu anglickém, sousedství zámku bylo vytvořeno ve slohu francouzském. Architektonický projekt vypracoval architekt Franz Beer, po jeho smrti pokračoval v budování schwarzenberský stavitel Damasius Deworetzky. Tehdy vznikla také zimní zahrada s novogotickou železnou konstrukcí a jízdárna (1845–47). Zde se v současnosti nachází Alšova jihočeská galerie.
Celková výměra hlubockého zámeckého parku zahrnuje 90 hektarů, avšak celý komplex i s přilehlými oborami a loukami dříve dosahoval rozlohy 200 km2. Zdejší zdroje uvádějí, že v roce 1851 tu bylo vysázeno celkem 11 597 stromů a 2 180 keřů. Park byl rozčleněn cestami a alejemi, na travnatých loukách byly umístěny roztroušené skupiny stromů i solitérní exempláře. Součástí okolí zámku byly i obory, naproti Staré oboře byly na druhé straně Vltavy založeny i obory Nová a Poněšická. U Munického rybníka, u kterého už tehdy stával lovecký zámeček Ohrada, byla zřízena také velká bažantnice.
Schwarzenberkové tedy výrazně zasáhli do podoby krajiny ve velmi širokém okolí zámku. Tuto jejich velkorysou krajinářskou činnost lze srovnat například s proměnou nejjižnější části Moravy, o kterou se zhruba ve stejné době na svém Lednicko-valtickém panství zasadili Liechtensteinové. Založením parku u hlubockého zámku byl pověřen Gervasius Immelin, po něm Theodor Heinrich Rehder a nakonec Rudolf Vácha. Právě Vácha je zřejmě autorem soupisu dřevin na Hluboké s názvem Sammlung der Gehölze und Coniferen im hochfürstlich Schwarzenberg’schen Garten zu Frauenberg, který vyšel v roce 1880. Velmi rozsáhlá tu byla především sbírka dubů, javorů a vrb, ale i bříz, dřezovců, jasanů, jilmů, lip a topolů, snad největšími exoty zdejší sbírky tehdy nejspíš byly jihoamerické konifery Saxegothaea conspicua a Fitzroya cupressoides, anebo tasmanský jehličnan Lagarostrobos franklinii. V roce 1880 tu rostl i sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) a v té době už v evropských zahradách poměrně častý jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba).
V současnosti tvoří bezprostřední okolí zámku parter s broderií a růžemi a takzvaná Dolní zahrada, jejíž velká část leží před jihozápadním bočním průčelím zámku. Úzký pravidelně členěný okrasný pás okolo zámku dokládá i plán z roku 1812 – tato část zahrady vlastně měla propojovat zámek s parkem, přitom ale měla být kontrastní k okolní přírodě. Stejnou funkci měl mít jistě i trvalkový záhon anglického typu, který najdeme u vstupu do zámku.
Anglický park v širším okolí zámku je cenný především dendrologický. Dobové záznamů dokládají, že už v roce 1865 dosahoval sortiment knížecích školek na Hluboké několika set položek. Není tedy překvapivé, že druhová pestrost dřevin parku je výrazná dodnes. Kromě domácích dřevin tu najdeme i mnoho druhů cizokrajných. Hned v blízkosti zámku je to třeba krásný jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), dále nahovětvec kanadský (Gymnocladus dioicus), statný platan javorolistý (Platanus ×hispanica), liliovník (Liriodendron tulipifera), pavlovnie (Paulownia tomentosa), kaštanovník (Castanea sativa), katalpa (Catalpa ovata), zerav obrovský (Thuja plicata), smrk (Picea jezoensis), tsuga (Tsuga canadensis) a mnohé další stromy i keře.
Fotografováno dne 4. 7. 2009.