Historie Jánského Vrchu (Johannesberg) ve slezském Javorníku (okres Jeseník) je nerozlučně spojena s vratislavskými biskupy a arcibiskupy. V roce 1766, kdy po válkách prusko-rakouských přišlo Rakousko o většinu Slezska (pochopitelně včetně Vratislavi), si tento starý hrad ležící až na slezské periferii, která zůstala stále rakouská, vybral ke svému trvalému pobytu vratislavský biskup Philipp Gotthard von Schaffgotsch (1715–95). Spravoval odtud nejen rakouskou část Dolního Slezska, ale i celé hornoslezské Těšínsko. Právě tato doba přinesla městu Javorníku největší rozkvět, výrazně se proměnila i podoba zdejšího zámku.
Hrad na tomto strategickém místě stával zřejmě již na přelomu 13. a 14. století, nechal jej vybudovat piastovský vévoda Bolek I. Svídnický, první písemná zmínka pochází z roku 1307. V roce 1348 se hrad dostal pod správu vratislavského biskupa Přeclava z Pohořelé, pak se na hradě opět objevili na krátký čas Piastovci, ale od roku 1371 byl již zcela v rukou vratislavských biskupů, a to až do roku 1945.
Když se biskup Schaffgotsch na zdejším zámku usídlil, město se stalo významným správním i kulturním centrem celého kraje. Biskup byl proslulým milovníkem hudby, na zámku proto nechal vybudovat ve staré věži kruhový hudební sál s mimořádnou akustikou, ve kterém pořádal koncerty i divadelní představení. Zaměstnal rakouského skladatele Karla Ditterse z Dittersdorfu (1739–99), který tu sestavil i zámeckou kapelu (v Javorníku prožil téměř 30 let, na sklonku života odtud odešel do Nového Dvora u Červené Lhoty). V roce 1785 však císař Josef II. biskupovi jeho statky zabavil a dosadil do Javorníku nucenou správu, která skončila až roku 1790. Biskup Schaffgotsch se nakonec na pruské území Slezska přece jen vrátil – byl pohřben v rodové hrobce ve Slezských Teplicích (na území dnešního Polska).
Užitková zahrada na Jánském Vrchu jistě existovala již před rokem 1746, pak údajně připadla faře. V roce 1776 – právě v době Schaffgotschově – však byla zřízena i menší okrasná pravidelná zahrada francouzského typu. K dalšímu zvelebení zdejšího zámku i zahrad došlo za Schaffgotschova nástupce, kníže-biskupa Josepha Christiana Franze zu Hohenlohe-Waldenburg-Bartensteina (1740–1817). Ten dokončil úpravy Jánského Vrchu, založil i okrasnou zahradu a kolem roku 1800 také rozlohou nevelký anglický park, jenž se dodnes nachází především za zámeckými budovami, z části i na terasách pod zámkem. Současné rozlohy park dosáhl až ve čtyřicátých letech 19. století.
I v 19. století byl Jánský Vrch stále regionálním kulturním centrem, v letech 1856–57 tu pobýval a tvořil významný slezský básník a dramatik Joseph von Eichendorff (1788–1857) – dodnes jej připomíná lavička s jeho jménem, která stojí u vyhlídky pod zámkem. Přímo zde se narodil také básník Josef Christian von Zedlitz (1790–1862), byl synem zdejšího zámeckého hejtmana.
Dendrolog Karel Hieke (1985) odtud uváděl 27 taxonů jehličnanů a 90 listnáčů, v okolí zámku byly početně zastoupeny zeravy, jak kultivary zeravu západního (Thuja occidentalis), tak i zerav obrovský (Thuja plicata) a také zeravec východní (Platycladus orientalis), vzpomněl na jedli nikkoskou (Abies homolepis), javory (např. Acer pensylvanicum, Acer saccharinum), katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). Z keřů vynikají hlavně hortenzie velkolisté (Hydrangea macrophylla), ale i ruj vlasatá (Cotinus coggygria) a další. Vzdálenější části parku patří dodnes především dřevinám domácím.
Fotografováno dne 17. 6. 2022.