Že neznáte Kamenici nad Lipou? Vlastně se vám ani moc nedivím, ona totiž Kamenice leží trošku stranou hlavních turistických cest. Název tohoto nevelkého městečka v pelhřimovském okrese znají snad ponejvíce muzikanti, kteří si ho spojují s rodištěm hudebního skladatele Vítězslava Nováka (1870–1949). Sám V. Novák se ve svých pamětech o Kamenici zmiňuje spíše jen okrajově, i když přiznává, že návštěvy v kamenickém zámku patřily k nejpříjemnějším událostem jeho chlapeckých let. Nezapomněl zmínit ani svá dětská dovádění v zámeckém parku s tisíciletou lípou či pád do bazénu s koňskými pijavicemi.
Panstvo se na kamenickém zámku střídalo poměrně často. I když mezi zdejšími majiteli najdeme třeba také markraběte moravského Jošta nebo příslušníky rodu Malovců z Malovic, většinou zde sídlili členové menších šlechtických rodin. Na místě dnešního pozdně klasicistního zámku stával dříve hrad ze 13. století. Ten byl v 16. století přebudován, to byli majiteli panství Malovcové. Zámecká věž byla dostavěna v roce 1744, za doby Hartigů. Počátkem 19. století dal zámek přestavět děd skvělého básníka Rainera Maria Rilkeho, Jan Josef Rilke, avšak hlavní přestavbu dal provést až v letech 1839–1842 baron Jakub Rudolf Geymüller. Geymüllerové byli posledními soukromými majiteli zámku. A dostáváme se zpět k našemu hudebnímu skladateli – manžel sestřenice maminky Vitězslava Nováka byl ředitelem panství právě u jednoho z Geymüllerů, proto náš komponista prožil tolik dětských radovánek právě v tomto zámeckém parku.
Od roku 1945 zde byla umístěna dětská ozdravovna, jejíž činnost byla ukončena v roce 1998. Pak zámek přešel do správy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V letech 1999–2004 se uskutečnila celková rekonstrukce budovy zámku. Trochu jiný osud však měla zámecká zahrada. Ta připadla v roce 2001 do majetku města Kamenice nad Lipou, její údržbu zajišťuje sama obec (tedy i s finančním přispěním státu). A nutno říci, že obec se snaží s touto skutečností vypořádat se ctí.
Zámecký park má rozlohu asi 8 hektarů a přechází volně do okolní krajiny, za zámkem se nachází i zámecký rybník. Roste tu 13 druhů jehličnanů a 43 druhů listnáčů. Rozhodně nejzajímavějším exemplářem je stará lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), údajně tisíciletá, spíše snad jen 700 až 900 let stará. Říkává se, že byla vysazena při založení města v roce 1248, vepsala se i do názvu města Kamenice. Kdysi byl přímo ve větvích této lípy vybudován dokonce dřevěný taneční parket i se zábradlím. Při bouřce v roce 1824 byl sražen její vrchol, zůstala tedy jen široká základna s několika kmeny a rozložitými větvemi, které jsou dnes zajištěny dřevěnými podpěrami.
Hned u zámku najdeme poměrně velký parter s bazénem a vodotryskem, výsadbami růží, pestrých letniček, ba dokonce i skalniček, v létě je doplňován i exotickou mobilní zelení. Celá terasovitá úprava pochází údajně až z roku 1843. Už slyším odněkud z dálky hlasy, že tento horní parter není zrovna stylový – snad, budiž. Nicméně rozhodně chci velmi ocenit snahu místních udržet celý zámecký park ve velmi dobré kondici. Jistě to není snadné, musí to stát nemálo peněz, ale i usilovné lidské práce!
Pod horním parterem přechází zahrada do parkové úpravy – tady najdeme i onu výše zmiňovanou památnou lípu, kromě ní však tu objevíme i pěkný dub letní (Quercus robur ʻFastigiataʼ), katalpu trubačovitou (Catalpa bignonioides), buky lesní (Fagus sylvatica ʻAtropurpureaʼ a ʻAsplenifoliaʼ), habry (Carpinus betulus), menší jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), lísku tureckou (Corylus colurna), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), z jehličnanů potom tsugu kanadskou (Tsuga canadensis), výstavní omoriku (Picea omorika), jedle (např. Abies concolor), smrky (Picea abies) a další dřeviny. V parku najdeme i koutek pro dětské hry a spoustu laviček vybízejících k příjemnému posezení v zeleni. Ba co víc, uklizeno tady mají i v nepřístupné části parku – no to víte, že jsme jim tam taky vlezli.
Tak až někdy pojedete z Pelhřimova do Jindřichova Hradce, určitě odbočte z hlavní silnice a zastavte se v kamenickém zámeckém parku. Věřím, že to pro vás bude nejen příjemná zastávka na cestě, ale také dobrá příležitost ujistit se o tom, že i u nás jsou místa, kde se lidé nebojí vzít osud svého kulturního dědictví do vlastních rukou a náležitě se o ně postarat. Moc milá odbočka, skutečně velmi příjemná!
Fotografováno dne 5. 9. 2014.