Na východním okraji obce Skřivany (okres Hradec Králové), za velkým průmyslovým areálem, se nachází menší zámek přestavěný v letech 1867–68 v duchu anglické novogotiky. Jeho hranolová věž tyčící se na východní straně dvoupatrové budovy se spolu s cukrovými homolemi dostala i do znaku Skřivan.
Cukrové homole se vyráběly právě v nedaleké továrně, která bývala rafinérií cukru. První cukrovar v sousedství zámku založil Gustav Ledvinka z Adlerfelsu, který inicioval přestavbu zámku v novogotickém stylu podle návrhu architekta Josefa Niklase. V letech 1822–29 působil v rodině zemského rady Maxmiliána Ledvinky z Adlerfelsu jako vychovatel jeho dvou synů básník František Ladislav Čelakovský. V prostoru kolem zámku je na mapě z roku 1842 zakreslen pravidelně řešený parter s bazénem, údajně se tu nacházela dokonce také růžová zahrada. Tento prostor je dnes přeměněn na dětské hřiště sloužící sociálnímu ústavu, který je v zámku umístěn od roku 1964.
V roce 1872 koupil zámek Adolf Ritter von Záhony, který nechal v letech 1894–98 zámek znovu částečně přestavět a zvýšit o jedno patro. Na přelomu 19. a 20. století zde vzniklo přepychové panské sídlo, a to i díky zahradní úpravě okolí zámku. Již v roce 1872 zpracoval pro majitelovu manželku Leontinu Wilhelminu von Liebieg návrh úpravy zámeckého parku evropsky uznávaný architekt Eduard Petzold (1815–91), který působil jako inspektor parků a zahrad v Holandsku. E. Petzold již měl za sebou úpravu zámeckého parku ve Smiřicích (1868) pro Johanna Liebiega a zámeckého parku v Dobřenicích (1868–70).
Zámecký park volně přecházel do okolní krajiny v nivě Cidliny. Východně od zámku vznikl systém širokých a dlouhých průhledů. Skupiny stromů tvořené našimi domácími druhy byly doplněny okrasnými kultivary a cizokrajnými druhy. Do této úpravy byly působivě zakomponovány i vodní toky, a to nejen tok samotné Cidliny, ale především náhon. Podél tzv. Skřivanského náhonu vedly vyhlídkové promenády osázené stromy, mezi kterými byl ponechán prostor pro průhledy do parku a okolních luk. Prostor luk byl od promenádových částí oddělen náspy opatřenými mělkým příkopem (ha-ha příkop).
I dnes ještě lze v nivě Cidliny vytušit zbytky dávné krajinářské úpravy, i když průhledy jsou už většinou zarostlé. Najdeme tu převážně polokulturní louky, které jsou zajímavé výskytem kostivalu českého (Symphytum bohemicum). Vodní toky jsou doprovázeny břehovými porosty našich domácích dřevin, jako je olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V bylinném patře zde hojně roste dymnivka dutá (Corydalis cava) a další jarní byliny. V náhonu roste poměrně hojně stulík žlutý (Nuphar lutea). Na dohled ze zámeckého parku, byla ve třicátých letech 20. století na náhonu postavena vodní elektrárna. V poválečném období byly nivě založeny i dva rybníky.
K. Hieke ze zámeckého parku uváděl 8 taxonů jehličnanů a 48 listnáčů. Z těchto druhů zde stále roste liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). Dominantou parku je mohutný jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) rostoucí ve východním rohu parku, který je chráněný jako památný strom. Je uváděno, že jeho obvod dosahuje 550 cm. Z dalších dřevin se zde vyskytují spíše běžnější druhy, jako katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides), jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menzisii), střemcha obecná (Prunus padus), lípa srdčitá (Tilia cordata), líska obecná (Corylus avellana), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), tis červený (Taxus baccata).
V nových výsadbách se objevily především různé jehličnany, jako smrk pichlavý (Picea pungens), pyramidální kultivar smrku ztepilého (Picea abies) nebo borovice kleč (Pinus mugo). Jen u vstupu do zahrady zaujme skupinka pěnišníků (Rhododendron sp.) a pěkný keř šácholanu japonského (Magnolia kobus).
Náhon a tok Cidliny je od roku 2014 chráněn jako přírodní památka Javorka a Cidlina – Sběř.
Fotografováno dne 8. 4. 2016.