Druhou polovinu 19. století a přelom 19. a 20. století lze označit za období zakládání městských parků. Průmyslová revoluce přivedla do měst nové obyvatelstvo z venkova, města se rozšiřovala až daleko za své historické hradby. Ty ostatně v 19. století ztratily veškerý obranný význam, po vzoru Vídně byly v mnoha městech bořeny, na jejich místě vznikaly široké bulváry, ale i veřejné parky (opět podle vídeňského vzoru). Tomuto ozeleňovacímu trendu však nepodlehla jen města, která hradby odstranila, ale i ta, která je alespoň z části jako historickou památku uchovala. K takovým městům patří i někdejší královské město Český Brod, jehož hradby dodnes patří k nejvýznamnějším příkladům městských fortifikací u nás.
Jihozápadně od městských hradeb byl už v letech 1560–62 postaven hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice, starý hřbitov u kostela sv. Gotharda v centru města totiž přestal v této době dostačovat. V závěru 19. století už ale nepostačovalo ani toto pohřebiště, a tak v roce 1898 byl zřízen v pořadí třetí českobrodský hřbitov až daleko za jižním okrajem města. Ten naplňuje svou úlohu dodnes.
Zároveň v roce 1861, tedy v době, kdy měl již starý obecní pivovar nejlepší léta za sebou, byly na pozemku v kamenolomu kousek od onoho renesančního hřbitova (těžil se zde pro tento kraj velmi charakteristický červený permokarbonský pískovec, ze kterého jsou vybudovány i městské hradby) zřízeny pivovarské sklepy, v roce 1884 bylo rozhodnuto na tomto místě postavit rovnou celý pivovarský provoz. Areál pivovaru, který od hřbitova oddělovala říčka Šembera, doplňoval i rozlehlý Pivovarský rybník.
Těsné sousedství hřbitova a pivovaru s městem zřejmě neladilo s vkusem českobrodského okrašlovacího spolku – ten byl založen už v roce 1893 (poznamenejme, že právě z Českého Brodu pocházel i horlivý aktivista ústředí okrašlovacích spolků Břetislav Jedlička-Brodský).
A tak dne 9. dubna 1907 se na tomto místě konala Stromová slavnost, při které byly vysazeny první stromy nového městského sadu, který zahrnoval jak starý hřbitov, tak břeh Šembery u pivovaru. Proslovu se tehdy ujal c. k. okresní školní inspektor Vincenc Podhajský (1840–1918), autor brožurky se všeříkajícím názvem Sázejme, pěstujme, chraňme stromy! V projevu vyzvedl zalesňovací snahy v tehdejších Spojených státech amerických, příkladem nejzářnějším byl pro něj především stát Nebraska. Dobývání divokého amerického západu bílými kolonisty bylo už pro naše pradědečky spojeno s představou bezuzdného drancování přírodního bohatství – a k němu jistě patřily i lesy. Neřešilo se, že zrovna stát Nebraska je prérijní, tedy jaksi od přírody bezlesý; charismatická postava tamního novináře Julia Sterlinga Mortona (1832–1902), který zasvětil život vysazování stromů a v roce 1872 určil každý 10. duben za „Den stromů“ (Arbor Day), byla i pro Čechy vzorem hodným následování. V letech 1872–97 bylo v Nebrasce údajně vysazeno více než 600 miliónů stromů, Čechy se dozajista chtěly Nebrasce podobat. Je jistě velmi pozoruhodné, že na výsadby stromů u nás měly až tak značný vliv zalesňovací aktivity v dalekých Spojených státech; stejně tak je úsměvné vědět, že dosti mylné a silně romantizující představy o původních amerických hvozdech táhnoucích se prérií stojí za všemi českými akátinami.
V letech 1908–1914 obdržel českobrodský okrašlovací spolek od pražského ústředí Svazu okrašlovacích spolků zdarma celkem 4 012 sazenic, z nichž většina (4 000) zahrnovala stromy lesní, jen 12 kusů stromů bylo okrasných. Toto číslo se může zdát poměrně vysoké, v dobové vysazovací praxi však znamená jen nepatrný zlomeček. V uvedených letech totiž Svaz rozdal v něm sdruženým okrašlovacím spolkům celkem 1 732 048 sazenic, z nich lesních stromů bylo 1 659 681 kusů, okrasných 29 242 kusů, ovocných 6 613, okrasných keřů pak ještě 36 512 kusů. Největší zásilky sazenic putovaly do středočeských Mnichovic (přes 136 tisíc kusů sazenic), Rábí (přes 72 tisíc kusů), středočeských Senohrab (přes 62 tisíc), jihočeských Malšic (přes 53 tisíc), Pacova (přes 44 tisíc), Milevska (přes 43 tisíc), Řevnic (přes 34 tisíc), Malé Skály a Stráže nad Nežárkou (přes 33 tisíc). Oněch 12 kusů okrasných stromů určených pro Český Brod mohlo tedy skutečně stačit tak leda pro onen nově zřizovaný park. Tyto počty darovaných sazenic dřevin nejspíš nevyjadřují celkový počet vysázených dřevin, spolky si je jistě mohly pořizovat i z fondů vlastních.
K dalším proměnám českobrodského městského sadu došlo až v dobách prvorepublikových. Dne 6. července 1921 byl v tomto parku odhalen pomník Mistra Jana Husa – na lipanské pole odtud není daleko, město se rádo stylizovalo do role podporovatele husitského hnutí, trochu zapomínalo, že na královské město je povýšil až po Lipanech císař Zikmund. Myšlenka na zřízení Husova pomníku se zrodila už v roce 1910 v souvislosti s blížícím se výročím 500 let od Husova upálení. Za tímto účelem byl ustanoven výbor, který navázal spolupráci se sochařem Ladislavem Šalounem (1870–1946), autorem známého Husova pomníku na pražském Staroměstském náměstí. Válka však tyto snahy přerušila. Až 11. října 1919 byl na nedalekém vrchu Klepec vybrán 28 tun těžký balvan, který měl tvořit jádro vlastního pomníku. Na místo určení měl být převezen v březnu 1920. Leč člověk míní a příroda mění: transport do pouhých 8 km vzdáleného města musel být přerušen, vůz s balvanem totiž na rozmáčené cestě zapadl, muselo se čekat až do zámrazu, kdy se vůz konečně podařilo za pomocí parostroje opět rozpohybovat.
Dalších úprav se park dočkal v roce 1928, byly spojeny s oslavami 10. výročí vzniku republiky. Pravděpodobně i tehdy byly na tomto místě vysazovány nové stromy.
Dnešní park je místem poklidným, propojeným s městským centrem. Těžko odhadovat, které dřeviny pamatují onu Stromovou slavnost v roce 1907 a které byly vysazeny až při pozdějších úpravách. Nemůžeme nevzpomenout zdejší vzrostlé trnovníky akáty (Robinia pseudacacia), oblíbené to dřeviny někdejších okrašlovacích spolků – před výsadbami těchto invazivních dřevin spolky poprvé varovaly až v roce 1910, tyhle tedy budou nejspíš původní. Z dalších dřevin v parku dominují lípy, kromě domácích druhů (Tilia cordata a T. platyphyllos) je tu několika mladšími exempláři zastoupena i lípa zelená (Tilia ×euchlora). Najdeme tu dvě statné lindy (Populus alba), jasany ztepilé (Fraxinus excelsior), ořešáky (Juglans nigra) i jírovce (Aesculus hippocastanum). Z keřů v době květu zaujme šácholan Soulangeův (Magnolia ×soulangeana).
Břeh rybníka lemují kromě lip zelených i habry (Carpinus betulus), břízy bělokoré (Betula pendula) a olše lepkavé (Alnus glutinosa), barevnými dominantami tu jsou statný buk Fagus sylvatica ‘Atropunicea’ a smrk Picea pungens ‘Glauca’. Z dalších konifer přímo v parku zaznamenáme vzrostlý tis červený (Taxus baccata), douglasku tisolistou (Pseudotsuga menziesii) a smrky (Picea abies).
Nelze říci, že by českobrodský park ohromoval sortimentem zde rostoucích dřevin, rozhodně nebyl koncipován jako arboretum či privátní reprezentační park. Můžeme jej však jistě chápat jako dobrý příklad pro osvětlení snah maloměstských okrašlovacích spolků z počátku 20. století. I když v činnosti okrašlovacích spolků lze najít řadu z dnešního pohledu problematických rysů (např. zavlékání nepůvodních druhů do přírody, nesmyslné zalesňování některých lokalit), rozhodně jim nelze vyčítat úsilí, které vedlo k zakládání městských parků. Z tohoto jejich díla se těšíme dodnes.
Fotografováno dne 31. 7. 2020.