Syn.: Euphorbia cuneifolia Roxb., Euphorbia linifolia Wall. ex Boiss., Euphorbia nepalensis Boiss., Euphorbia pinus H. Lév., Tithymalus prolifer (Buch.-Ham. ex D. Don) Soják
Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité
Rozšíření: Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii, od severního Pákistánu, severní Indie a Nepálu přes severní Barmu a jihočínský S‘-čchuan až po severní Thajsko a Laos.
Ekologie: Roste v podhorských a horských údolích, na travnatých stanovištích, při okraji polí i kolem cest, objevuje se také v borových a dvojkřídláčových lesích, v nadmořských výškách zhruba od 500 až do 2300 m. Kvete od února do září.
Popis: Trsnatá vytrvalá bylina s několika lodyhami vystoupavými až přímými, 20–50 cm dlouhými, lysými, šedozelenými. Listy jsou střídavé, přisedlé, čárkovité až úzce kopinaté či obkopinaté, 20–40 mm dlouhé a 3–5 mm široké, na bázi klínovité, celokrajné, na vrcholu tupé. Lichookolík je složen z 3–4(–5) paprsků, listeny vyrůstají pod květenstvím po 4–6, jsou podlouhle vejčité až vejčité, 15–25 mm dlouhé a 6–12 mm široké, na vrcholu zaokrouhlené nebo špičaté; cyathia jsou terminální, jednotlivá, přisedlá, podepřená 2 listenci, které jsou vejčité, 10–15 mm dlouhé a 8–10 mm široké, žlázky jsou 4(–8), nazelenalé až žlutohnědé, 2rohé. Tobolky vyrůstají na stopkách až 10 mm dlouhých, jsou vejcovité až kulovité, zhruba 5 dlouhé.
Poznámka: Tyto snímky byly pořízeny v Laosu, kde se můžeme setkat zhruba se dvěma desítkami druhů pryšců: roste tu třeba sukulentní jihoasijský druh Euphorbia antiquorum, nepůvodní a dnes široce rozšířené druhy Euphorbia heterophylla a E. hirta, ale i místní endemický druh Euphorbia arenarioides.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 26. 2. 2020 (Laos, Planina džbánů u Phonsavanu).