Syn.: Tithymalus characias (L.) Hill, Esula characias (L.) Haw.
Česká jména: pryšec hnědokvětý (Presl 1846)
Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité
Rozšíření: Mediteránní druh, v areálu se rozlišují dva poddruhy – v západní části Středozemí se vyskytuje E. c. subsp. characias (žlázky hnědočervené – zobrazen na našich fotografiích), v centrálních a východních oblastech E. c. subsp. wulfenii (žlázky žlutavé).
Ekologie: Roste v lesních lemech, na pastvinách, v macchii, kolem cest. Kvete od ledna do června.
Popis: Vytrvalá bylina, (30–)60–120(–180) cm vysoká, lodyha přímá, nevětvená, na bázi dřevnatějící, hustě olistěná. Listy čárkovité až obkopinaté, celokrajné, až 13 cm dlouhé. Květenství válcovité až válcovitě polokulovité, z 10–20 paprsků vyrůstajících na vrcholu lodyhy, další jsou v úžlabí horních listů, listeny 3boké, žlutavé, srostlé, žlázky půlměsíčité, žlutavé nebo hnědočervené. Plodem je tobolka.
Využití: V posledních letech se začíná druh u nás objevovat v sortimentu zahradnických center. Nesnese středoevropskou zimu, proto se přenáší na zimu do bezmrazých prostor. V Mediteránu se jedná o běžný druh, v tamních zahradách se snad občas může pěstovat jen jako sbírková rostlina. V západní Evropě (např. Británie) se s ní setkáme v kultuře častěji (především s poddruhem E. c. subsp. wulfenii).
Poznámka: Drcené rostliny se ve Středozemí údajně používají k omamování ryb.
Fotografováno ve dnech 20. a 21. 4. 2008 (Itálie, Apulie, Gargano, Peschici a Mattinatella).