Syn.: Galarhoeus cyparissias (L.) Small ex Rydb., Tithymalus cyparissias (L.) Scop.
Čeleď: Euphorbiaceae Lindl. – pryšcovité
Euphorbia cyparissias

Euphorbia cyparissias

Rozšíření: Velká část Evropy, chybí v nejsevernějších oblastech a na jihu, směrem na východ se areál zmenšuje, ostrůvkovitě roste až po Ural, izolovaný výskyt je doložen na Krymu. Byl zavlečen do Severní Ameriky a na Nový Zéland.
Ekologie: Velmi dobře snáší sucho. Roste na mezích, křovinatých a kamenitých stráních, na úhorech, v lemech, na písčitých místech, podél cest. Je hojný, místy ale vzácnější.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivými oddenky, vysoká 15–50 cm. Lodyha je přímá, se sterilními větvemi, hustě olistěná po celé délce, na spodu lodyhy ale listy záhy opadávají. Listy jsou střídavé, přisedlé, čárkovité, často podvinuté, lysé, zeleně nebo žlutozeleně zbarvené. Listy na sterilních větvích jsou zřetelně užší, často až vláskovité, nahloučené. Cyathia vykvétají v koncových i úžlabních lichookolících s 10–15 dále větvenými větvemi. Zákrovní listence jsou ledvinitě vejčité, nesrostlé, žlutavé, později do červena. Dvojrohé půlměsíčné žlázky jsou žlutě, později hnědě až hnědočerně zbarvené. Kulovité, brázdité tobolky obsahují hladká vejcovitá semena. Kvete od dubna do června.
Poznámka: Rostliny při poranění roní husté bílé mléko, které na vzduchu rychle tuhne. Obsahuje alkaloid euforbin, odpovědný za jedovatost, dále pryskyřice, gumy, kaučuk, organické kyseliny, silice, olej. Šťáva je jedovatá, dráždí kůži, po požití vyvolává příznaky otravy, a to i u dobytka. Rostliny bývají běžně napadány dvoubytnou rzí hrachovou (Uromyces pisi). Napadené rostliny nevykvétají, jsou nažloutle zbarvené, se zkrácenými listy, které mají na spodu rezavé vonné výtrusné kupky. Jsou zřetelně odlišné od zdravých rostlin.
Slouží jako živná rostlina pro tesaříka druhu Oberea erythrocephala.
Euphorbia cyparissiasEuphorbia cyparissias
Euphorbia cyparissias
Fotografováno dne 12. 4. 2008 (autor: Praha, PP Údolí Kunratického potoka) a 1. 5. 2008 (Ladislav Hoskovec: Valtice).