Na jihozápadním okraji obce Petrohrad (okres Louny) se nachází stejnojmenný zámek obklopený parkem. Zámek nechal postavit v roce 1560 Jaroslav Libštejnský. Původní renesanční zámek dnes tvoří severovýchodní křídlo s předsunutou věží. V roce 1622 koupili panství jako konfiskát Černínové z Chudenic. Ti v průběhu 17. a 18. století postupně přistavěli střední křídlo s kaplí a pravé křídlo. Zámek získal barokní podobu a vznikla kolem něj i barokní zahrada, která byla ohrazena zdí. Dnešní podoba zámku pochází z roku 1918, kdy byl po požáru zámek naposledy opraven. V roce 1945 byl zkonfiskován a od roku 1952 je v zámku umístěna psychiatrická léčebna.
V době Černínů patřil zámek Petrohrad k nejvýstavnějším v Čechách. Přispěla k tomu i úprava okolí do podoby krajinářského parku. Park mezi zámkem a zříceninou hradu na Zámeckém vrchu (dnes Vrch Všech svatých) založil po roce 1790 Jan Rudolf Černín (1757–1845), který se během svých cest po Evropě nechal inspirovat novým trendem krajinářsky upravených parků. V té době byl již téměř dokončen anglický park u nedalekého zámku Krásný Dvůr a úpravu nového parku v Petrohradu svěřil do rukou svého vrchního zahradníka Rudolfa Födische, s kterým podnikl i poznávací cestu do Anglie. Park v Petrohradě již nebyl pojat tak velkoryse jako v Krásném Dvoře. Byl určen především pro odpočinek rodiny a vznikal postupně. Zpočátku v nejbližším okolí zámku a postupně byla pozornost věnována stále většímu zázemí. Poslední větší úpravy zde byly provedeny na počátku 20. století.
Park vznikl jednak úpravou bývalé obory, která se nacházela jihozápadně od zámku, dnes se na jejím severním okraji nalézá fotbalové hřiště, jednak úpravou lesních porostů na svazích Zámeckého vrchu, kde byly v roce 1812 upraveny romantické parkové cesty v náročném skalnatém terénu a lesní porosty byly prosvětleny.
Mezi Zámeckým vrchem a Starou oborou vznikla Jižní parková louka. Tady musel být upraven terén, který byl pokryt řadou balvanů. Některé zde byly ponechány a kolem nich vysázeny skupiny stromů. Severně a západně od zámku se pak rozkládala Severní parková louka. Tyto parkové louky byly osázeny solitérními stromy nebo skupinkami stromů. Postupně v nich byly také zakládány malé vodní plochy, které se až na výjimky nedochovaly.
Mezi prvními úpravami byla i stavba cesty z Petrohradu do Stebna, která zpřístupnila i nový hřbitov založený roku 1789. Velká pozornost byla věnována Zámeckému vrchu, na kterém se nacházela zřícenina hradu Petrohradu (něm. Peterburg, počeštěno na Petršpurk). Zbytek okrouhlé hlavní věže hradu tzv. bergfrit byl později zpřístupněn kamenným ochozem, z kterého je pěkný výhled na zámek a krajinu severně od vrchu. Údajně odtud byl vidět i Novogotický templ v zámeckém parku v Krásném Dvoře a tyto černínovské zámky byly tak pohledově spojeny.
Hrabě Heřman Černín zde v roce 1650 začal stavět kapli Všech svatých, která stojí vedle zbytku hradní věže. Ve čtyřicátých letech 19. století v místě bývalého hradu postavili romantickou rozhlednu v podobě rohové zdi s okny a schodištěm, s malebným výhledem směrem k jihu a západu.
Na počátku 20. století byla vytvořena Františčina stezka, procházková cesta vedoucí zámeckým parkem na Vrch Všech svatých, která je místy ještě zřetelná. Byly komponovány nové průhledy, které se vyžádaly kácení v parku a byly sázeny nové, většinou cizokrajné druhy dřevin.
Směrem k jihu park pozvolna přecházel do volné krajiny, ve které byly instalovány drobné romantické stavby. V roce 1840 byla v této části založena nová obora. V jejím středu byla postavena myslivna ve švýcarském stylu Schweizerhaus, což byla nejreprezentativnější stavba mimo samotný park. Bohužel po roce 1945 zcela zpustla a dodnes se nedochovala. Od roku 1848 se zámecký park začíná rozšiřovat od zámku severním směrem. Směrem k Podvineckému potoku bylo postaveno několik cest lemovaných alejemi. Finklův rybník byl upraven ve své zadní části, kde byl i navršen ostrůvek spojený s břehem můstkem, na kterém se konaly koncerty. Na rybník navazovala menší parková louka se solitérními stromy. Po výstavbě železnice v roce 1873, byla železniční zastávka nacházející se západně od Finklova rybníku spojena cestou s alejí se zámeckým parkem.
Park byl v průběhu 19. století doplňován o drobné stavební prvky a sochy, které ve 20. století značně utrpěly a většinou zanikly (např. Hudební pavilón, altán Kolotoč, Kůrový domeček, fíkovna, kuželna na Kozím vrchu či rybářský domek u Stebenského rybníku). Zachovaly se a zvláště v posledních letech byly obnoveny křížky, sochy a kapličky. Nejlépe se uchovaly úpravy na Vrchu Všech svatých, kde byla nově opravena a zpřístupněna kaple Všech svatých.
Jižně od Vrchu Všech svatých se dochoval bývalý ovčín, využívaný nyní jako kravín. Severně od zámku se v parku zachoval obelisk z roku 1908, který byl postaven k devadesátým narozeninám Jaromíra Černína. U silnice do Stebna se poblíž hřbitova zachovala zvonička Nejsvětější Trojice z roku 1721 a něco dál v parku výklenková kaplička Panny Marie, který byla po první světové válce upravena jako vzpomínka na padlé ve válce. Dál při cestě do Stebna se tyčí nově opravená Boží muka, u mostu přes Podvinecký potok u Finklova rybníka stojí socha Jana Nepomuckého z roku 1741 a u zámku ještě socha sv. Wolfganga, patrona Černínů.
Na utváření podoby parku se podílely generace Černínů a jejich zahradníků. Rudolfa Födische ve službách Černínů vystřídal jeho syn Anton, na kterého navázal v první polovině 20. století zahradník Ferdinand Synek. Ten se, stejně jako předchůdci, staral o park v Petrohradu i Krásném Dvoře. Díky němu se do dnešních dnů dochovaly podrobné popisy obou parků, s určením druhů dřevin, popisy tras cest a staveb z doby první republiky.
Kromě parku probíhaly výrazné úpravy i v bezprostředním okolí zámku. V roce 1830 byl postaven západně od zámku empírový domek a o osm let později byl mezi nimi postaven první skleník. Po roce 1868 byl k jižnímu průčelí západního křídla postaven velký tropický a palmový skleník. Skleníky sloužily nejen k zimování palem či fíkovníků, ale byl zde i bazének, ve kterém rostla viktorie královská (Victoria amazonica). V roce 1913 byly strženy a nahrazeny novobarokním pavilónem. V roce 1915 byl pavilón zničen požárem a již nebyl v původní podobě obnoven.
Park v současnosti není v dobrém stavu. V podstatě od konce 2. světové války zcela chybí odborná péče o něj. To se samozřejmě projevuje na snižování počtu zde rostoucích dřevin. K. Hieke zde v sedmdesátých letech 20. století nalezl 17 jehličnanů a 72 listnáčů a zmiňuje se o jeho nedobrém stavu. Za nejcennější druhy považuje statný cypříšek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana ʻGlaucaʼ), výstavní douglasku (Pseudotsuga menziesii var. viridis), dále břízu papírovitou (Betula papyrifera), stříhavolistý habr obecný (Carpinus betulus ʻIncisaʼ), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior ʻElegantissimaʼ), drobnolistý akát (Robinia pseudacacia ʻColuteoidesʼ). Kromě břízy papírové se mi nepodařilo tyto druhy během návštěvy nalézt. Dnes v parku převažují především naše domácí druhy dřevin.
V bezprostřední blízkosti zámku zaujme jerlín japonský (Sophora japonica), červenolisté kultivary buku lesního (Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ), vrba náhrobní (Salix ×sepulcralis), kultivar cypříšku nutkajského s převislými větvemi (Chamaecyparis nootkatensis ʻPendulaʼ) nebo šácholan Soulangeův (Magnolia ×soulangeana). Dva zajímavé druhy rostou u vrátnice do léčebny, jedním je šácholanu tříplátečný (Magnolia tripetala), druhým jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia).
Na Severní parkové louce jsou zajímavé červenolisté kultivary buku lesního (Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ), dále staré stromy lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), lípy srdčité (Tilia cordata), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (Acer platanoides), platanu javorolistého (Platanus xhispanica), lísky turecké (Corylus colurna). Ze vzácnějších druhů je zajímavá lípa řapíkatá (Tilia petiolaris), skupinka keřů klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata), šeřík čínský (Syringa ×chinensis) a bříza papírovitá (Betula papyrifera).
Jižní parková louka je tvořena především domácími druhy dřevin. Opět se tu objevují červenolisté kultivary buku lesního (Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ), dále staré stromy dubu letního (Quercus robur), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (Acer platanoides). Je zde více jehličnanů, především smrk ztepilý (Picea abies), smrk pichlavý (Picea pungens), modřín opadavý (Larix decidua), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), ale také skupinka akátu (Robinia pseudacacia). Její východní okraj lemuje alej jírovců maďalů (Aesculus hippocastanum) vedoucí k ovčínu. Nově je alej osazena kameny s reliéfy českých svatých a nazvána Cestou českých svatých.
Ve Staré oboře, která má stejný charakter jako parkové louky, převažuje především dub letní (Quercus robur), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), buk lesní (Fagus sylvatica), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), starší stromy javoru babyky (Acer campestre), jilmu vazu (Ulmus laevis), borovice vejmutovky (Pinus strobus). Z cizokrajných druhů dub cer (Quercus cerris), dub velkoplodý (Quercus macrocarpa), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides) a mladý stromek jedle řecké (Abies cephalonica) vzniklý z náletu.
Celkový stav parku je skutečně neutěšený. Obě parkové louky jsou využívány k pastvě skotu. Také umístění psychiatrické léčebny do budovy zámku si vyžádalo oplocení čestného dvora a přilehlých pozemků a jejich oddělení od parku. Tato část je v současnosti nejlépe udržovaná. V areálu léčebny se dodnes nachází empírový domek využívaný jako divadlo, menší skleníky nebo bývalá sýpka. Zachovala se zde v podstatě jediná vodní plocha.
Jižní parková louka, Stará obora a Vrch Všech svatých je dnes součástí přírodní památky Háj Petra Bezruče, která chrání především staré stromy, které jsou biotopem pro páchníka hnědého (Osmoderma barnabita) a další druhy brouků vázané na trouchnivějící dřevo.
Fotografováno dne 16. 8. 2017.