Umbelliferae Juss. – okoličnaté
Syn.: Daucaceae Martinov, Saniculaceae Á. Löve et D. Löve
POPIS:
Převážně byliny, vzácně polokeře, keře (např. Bupleurum fruticosum) nebo zcela výjimečně stromky (např. Myrrhidendron donnellsmithii nebo Steganotaenia araliacea); stromkové typy mají zpravidla „palmový“ charakter s růžicí listů na vrcholu kmínku. Vzácné jsou geofyty (např. v rodu Bunium). Z hlediska délky života jsou mezi miříkovitými zastoupeny typy jednoleté (např. Anethum graveolens), mezi nimi i velmi krátkověké (např. Anthriscus cerefolium), nápadně časté jsou typy víceleté monokarpické (např. Heracleum mantegazzianum), ale hojné jsou i rostliny vytrvalé (např. Aegopodium podagraria). Pletivy prostupují sekreční kanálky a buňky se silicemi, výjimečně s latexem (Peucedanum palustre).
Listy jsou střídavé, zřídka jednoduché (např. Bupleurum), častěji členěné až složené; typy s dlanitou žilnatinou (např. Astrantia, Hacquetia a Sanicula) jsou mnohem vzácnější než s žilnatinou zpeřenou. Takové listy mohou být jednoduše zpeřené (např. Pastinaca sativa), vícenásobně trojčetné (např. Peucedanum officinale) i mnohonásobně zpeřené (např. Aethusa cynapium); v některých případech je nápadná heterofylie (např. v rodu Smyrnium kombinace listů zpeřených a celistvých, u Peucedanum carvifolia listů vícenásobně a jednoduše zpeřených). Listové úkrojky posledního řádu mohou být nitkovitě tenké, např. u většiny druhů rodu Seseli. Zřídkavé jsou typy s listy sukulentními (např. Crithmum maritimum) nebo trnitými (např. Eryngium). Listová pochva je zpravidla vyvinutá, někdy nápadně nafouklá (např. Angelica sylvestris), palisty vždy chybějí.
Květy jsou sdruženy do květenství hroznovitého typu, zpravidla je jím složený okolík, který je složen z okolíčků, méně často ze strboulů (Sanicula) nebo jsou to samostatné strbouly (Eryngium); listeny v květenství mohou být dvojí: jejich soubor pod složeným okolíkem se označuje jako obal, pod okolíčky jako obalíček. Obal i obalíček jsou přítomny např. u Peucedanum cervaria, pouze obalíček např. v rodu Chaerophyllum, obal i obalíček chybí např. v rodu Pimpinella. Květy mohou být jednopohlavné (dvoudomost je známa např. v rodu Trinia nebo Arctopus) i oboupohlavné, u některých druhů se vyskytuje gynodioecie a některé oboupohlavné květy mohou být funkčně samčí (např. u Anthriscus sylvestris). Květy jsou stavěné podle čísla 5 (anisomerické, s výjimkou gynecea), víceméně pravidelné, oboupohlavné květy jsou tetracyklické; kališní lístky jsou volné, avšak většinou miniaturizované (zpravidla mají charakter zoubků, někdy jsou zcela nezřetelné), jen výjimečně jsou zřetelně patrné (např. Lagoecia cuminoides); lístky korunní jsou rovněž volné, výjimečně mohou být redukované, často jsou často dvouklané, někdy okrajové paprskují (např. u Orlaya grandiflora), nejčastěji jsou bílé, řidčeji žluté a vzácně růžové nebo červené. Andreceum tvoří 5 volných tyčinek. Gyneceum vzniká ze 2 plodolistů, semeník je dvoupouzdrý, spodní; placenta je axilární nebo apikální. Na vrcholu semeníku je vyvinutý žláznatý terč, čnělky jsou víceméně volné, na vrcholku s hlavatými bliznami. V každém pouzdře semeníku se zakládají 2 vajíčka, ale vyvíjí se pouze jediné, anatropní, s jedním integumentem.
Plody jsou suché, rozpadavé, typu dvounažka, mezi plodolisty je význačný karpofor; v oplodí jsou četné siličné kanálky. Tvar plodů je velmi rozmanitý, merikarpia mohou být vřetenovitá až kapkovitá (např. Chaerophyllum), plochá a v obrysu okrouhlá (např. Tordylium), plochá, s blanitými křídly (Laserpitium) i polokulovitá (Coriandrum). Semena mají olejový endosperm, embryo je malé, dobře diferencované, s 2 dělohami.
Z obsahových látek jsou charakteristické éterické oleje (silice), které obsahují prakticky všechny druhy. Některé druhy obsahují gumy a pryskyřice (např. Ferula assa-foetida). Některé druhy se vyznačují přítomností alkaloidů, a to i velmi prudce jedovatých (coniin u Conium maculatum) nebo jedovatých polyinů (cicutoxin v rodu Cicuta). Většina druhů využívá C3 fotosyntézu, fotosyntéza typu CAM byla zjištěna v rodu Lilaeopsis.
ROZŠÍŘENÍ:
Ve světě je známo asi 430 rodů a 3750 druhů; největší druhová diverzita je v suchých subtropech a teplejší části temperátní zóny (vývojové centrum se nalézá zřejmě na Blízkém východě); v tropech jsou vzácné (zejména ve vlhkých oblastech), stejně tak jsou ojedinělé v chladné zóně. Na jižní polokouli jsou miříkovité spíše nečetné.
RODY TÉTO ČELEDI NA BOTANY.cz:
Actinotus
Aegopodium
Aethusa
Agrocharis
Alepidea
Ammi
Anethum
Angelica
Anisotome
Anthriscus
Apium
Arctopus
Artedia
Astrantia
Astydamia
Athamanta
Azorella
Berula
Bifora
Billburttia
Bunium
Bupleurum
Carum
Caucalis
Chaerophyllum
Cicuta
Cnidium
Cogswellia
Conioselinum
Conium
Coriandrum
Crithmum
Daucus
Ducrosia
Echinophora
Eryngium
Falcaria
Ferula
Foeniculum
Glehnia
Hacquetia
Heracleum
Lagoecia
Laser
Laserpitium
Levisticum
Libanotis
Ligusticum
Magydaris
Melanoselinum
Meum
Molopospermum
Monizia
Musineon
Myrrhidendron
Myrrhis
Niphogeton
Notobubon
Oenanthe
Oreomyrrhis
Orlaya
Osmorhiza
Pastinaca
Petroselinum
Peucedanum
Pimpinella
Pleurospermum
Pozoa
Prangos
Pseudorlaya
Pycnocycla
Sanicula
Scandix
Selinum
Seseli
Silaum
Sium
Smyrnium
Steganotaenia
Thapsia
Tordylium
Torilis
Tornabenea
Trachyspermum
Trinia
Turgenia
Xanthosia
Zizia
EKOLOGIE:
Květy vylučují z žláznatého terče nektar a jsou opylovány hmyzem, zejména dvoukřídlým (pestřenky). Převažují květy oboupohlavné (takové květy jsou protandrické, tj. tyčinky dozrávají dříve než pestíky), funkční jednopohlavnost a dokonce dvoudomost jsou však známy také (viz výše). Přítomnost siličných kanálků v plodech usnadňuje jejich dlouhé přežívání v semenné bance, významné vzhledem k časté víceleté monokarpii. Miříkovité obsazují rozmanitá stanoviště: jsou mezi nimi druhy plevelné (např. Bifora radians) nebo ruderální (např. Conium maculatum); druhy lesní (např. Sanicula europaea), luční (např. Pimpinella major), mokřadní až vodní (např. Oenanthe aquatica a Berula erecta), horské (např. Ligusticum mutellina). Některé druhy jsou adaptovány na stanoviště zasolená, např. Bupleurum tenuissimum, nebo dokonce ovlivněná slaným sprejem z mořského příboje (např. Crithmum maritimum nebo Astydamia latifolia). Bizarní kompaktní vzrůst mají polštářové druhy rodu Azorella z větrem ovlivněných míst.
PŘÍBUZNOST:
Čeleď Apiaceae je homogenní a morfologicky dobře vymezená, proto tradičně stabilní; na základě molekulárních dat byla pouze vyčleněna malá skupina kolem rodu Hydrocotyle a přeřazena do čeledi Araliaceae, která je miříkovitým vzdáleněji příbuzná. V rodu Hydrocotyle se setkáváme s podobnou stavbu gynecea, avšak bez karpoforu. Skupina rodů s dlanitou žilnatinou byla některými autory vyčleňována jako samostatná čeleď Saniculaceae, avšak není pro to dostatečný důvod (obě skupiny jsou monofyletické).
Většími změnami prošla klasifikace miříkovitých do vyšších jednotek. Morfologickými systémy druhé poloviny 20. století byly kladeny do podtřídy Rosidae, avšak na sklonku užívání morfologických systémů se již prokazoval vztah k hvězdnicovitým (Asteraceae). Právě do jejich blízkosti jsou kladeny i v současném systému založeném na molekulárních informacích. S hvězdnicovitými je spojuje trend vedoucí k zmnožení a současné miniaturizaci květů a přenos některých funkcí květů na sdružený útvar, tedy květenství – vzniká tak tzv. biologický květ.
VYUŽITÍ:
Některé druhy jsou pěstovány jako zelenina (zejména Daucus carota, Petroselinum crispum, Pastinaca sativa a Apium graveolens), dvounažky mnoha druhů se využívají jako koření (Carum carvi, Pimpinella anisum, Foeniculum vulgare, Coriandrum sativum aj.), mnoho dalších má (nebo dříve mělo) význam v lidovém léčitelství (např. Myrrhis odorata nebo Angelica archangelica).
Okrasný význam je spíše omezený, (pěstuje se např. Eryngium alpinum), ale např. i nebezpečně invazní Heracleum mantegazzianum bylo původně přivezeno a kultivováno jako okrasná solitéra.
POZNÁMKA:
Vymezení rodů v čeledi Apiaceae je obecně postaveno na morfologii a anatomii plodů, zatímco vegetativní části rostlin mohou být často velmi podobné. To je podstatný důvod determinační obtížnosti této čeledi: při určování kvetoucích rostlin, kdy nemáme k dispozici zralé plody, se v mnoha určovacích příručkách snadno dostaneme do slepé uličky. V mnoha případech vzhledem značně podobné druhy náležejí do různých rodů (např. Cnidium dubium a Seseli annuum, Anthriscus sylvestris a Chaerophyllum aureum a další).
