Jen několik kilometrů severozápadně od Pardubic se nachází město Lázně Bohdaneč. V jeho centru najdeme lázně založené v roce 1897 Janem Veselým, který si nechal udělat rozbor slatiny z nedalekých Libišan a rozhodl se slatinné koupele využívat jako hlavní léčebnou proceduru. První lázeňský dům zřídil v přestavěné budově bývalého lihovaru. Jedinou památkou na tuto budovu je starý cihlový komín, dnes bohatě porostlý břečťanem popínavým (Hedera helix). Již od začátku 20. století na tomto komíně pravidelně hnízdí čáp bílý, a proto byl nejen zachován, ale čáp se stal i symbolem lázní.
Z lázeňských budov je nejznámější kubistický Gočárův pavilon postavený v roce 1913 podle návrhu architekta Josefa Gočára, který v Bohdanči prožil část života. Na svou dobu moderně řešený pavilón byl tvořen předsunutou krytou kolonádou, v přízemí byly umístěny samotné lázně a v patře byli ubytováni lázeňští hosté. Zájem o lázně rychle rostl a pavilón byl v roce 1926 zvýšen o mansardové patro, které navrhl Antonín Hilse.
Na osově symetrický pavilón navazuje lipová alej, která vede od brány do lázeňského parku. Východně od této brány se nachází další zajímavá stavba, která je však ve velmi špatném stavu. Jedná se funkcionalistický pavilón postavený pro Československou výstavu tělesné výchovy a sportu konající se v roce 1931 v Pardubicích. Po jejím skončení byl výstavní pavilón přesunut do Bohdanče a sloužil jako skautská klubovna. V současnosti chátrá a čeká na opravu.
Zajímavostí lázní je, že všechny lázeňské domy jsou spojeny prosklenou kolonádou, která prochází i 62 metrů dlouhým Gočárovým pavilónem. Lázeňské domy v západní části uzavírají zahradu, v jejímž středu stojí již zmíněný starý komín a venkovní bazének se sochou Venuše od akademického sochaře Josefa Jiříkovského. Do této části jsou umístěny i palmy, které se na zimní období stěhují do skleníku za lázeňským domem Bílý. Zde se nachází i další skleníky, ve kterých jsou pěstovány letničky pro výzdobu lázní.
Lázeňský park začal vznikat již záhy po založení lázní. Jeho konečnou podobu mu vtiskl František Josef Thomayer (1856–1938), který působil jako ředitel pražských parků a zahrad, ale věnoval se i navrhovaní zahrad mimo Prahu. Pro jeho návrhy bylo typické provázání přírodně krajinářské části s pravidelnou částí, kterou tvořily ornamentální záhony.
Park je rozdělen Rajskou strouhou, kanálem sloužícím k zásobování rybníků, na dvě části. Přední (nebo vnitřní) a Zadní (nebo vnější) park. Zatímco Přední park splňuje naši představu parku, Zadní park je spíše lesoparkem, kterým celý lázeňský park pozvolna přechází do volné krajiny. V Zadním parku se nachází Kuttnerova kaplička postavená začátkem 19. století, u níž vyvěral pramen. Ten později vyschnul. V roce 2014 zde byl proveden vrt a postavena fontánka. Za kapličkou lze po lesní cestičce (modrá turistická značka) dojít až k Tillerově sedátku. To nechal ve dvacátých letech 20. století postavit plukovník Karel Tiller. Sedátko bylo v roce 2001 opraveno a je možné zde posedět a pokochat se výhledem. Severně od sedátka, u silnice do Rybitví, stojí od roku 1819 kamenný kříž. Připomíná místo, kde původně stávala kaplička.
Lesní porost lemující cestu od kapličky k sedátku tvoří především naše běžné lesní druhy, jako borovice lesní (Pinus sylvestris), habr obecný (Carpinus betulus), bříza bělokorá (Betula pendula), javor mléč (Acer platanoides), lípa srdčitá (Tilia cordata), olše lepkavá (Alnus glutinosa), ale také šířící se trnovník akát (Robinia pseudacacia).
Přední park je pravidelně udržován a je protkán sítí cestiček s lavičkami. Roste zde několik desítek druhů dřevin. Jedná se převážně o běžnější druhy, i když někteří jedinci mohou být až 100 let staří. Roste zde jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), platan javorolistý (Platanus ×hispanica), bříza bělokorá (Betula pendula), modřín opadavý (Larix decidua), lípa srdčitá (Tilia cordata), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), dub červený (Quercus rubra), liliovník tulipánokvětý (Lyriodendron tulipifera), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides), topol bílý (Populus alba), olše šedá (Alnus incana), borovice vejmutovka (Pinus strobus), borovice lesní (Pinus sylvestris), smrk ztepilý (Picea abies).
Pravděpodobně v sedmdesátých letech 20. století zde byly vysazeny skupinky jehličnanů, a to především jedlovce kanadského (Tsuga canadensis) a smrku pichlavého (Picea pungens). U Bílého pavilónu roste několik pěkných jedinců jedle ojíněné (Abies concolor) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menzisii). Z jehličnanů je zajímavá i skupina tří metasekvojí (Metasequoia glyptostroboides) rostoucí na konci Předního parku, poblíž mostu přes Rajskou strouhu. Stromy pocházejí z Lesoškolek v Rečanech nad Labem, kde byl tento druh poprvé ve východních Čechách pěstován. Několik zajímavějších druhů roste poblíž branky vedoucí na náměstí Bratranců Veverkových. Roste zde jednak břestovec západní (Celtis occidentalis), morušovník bílý (Morus alba) nebo ořešák černý (Juglans nigra). V této části se nacházejí také dvě mezofilní louky.
Zastoupení keřů je poměrně chudé. Nejhojnějším druhem je tis červený (Taxus baccata), břečťan popínavý (Hedera helix), bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), střemcha obecná (Prunus padus), v nových výsadbách nechybí oblíbená hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla) nebo pěnišníky (Rhododendron sp.). V parku roste také pěkná rozložitá ruj vlasatá (Cotinus coggygria) a v blízkosti lázeňských budov najdeme několik pěkných keřů šácholanu Soulangeova (Magnolia ×soulangeana).
V roce 2014 prošel park revitalizací, během níž byly ošetřeny některé stromy a byly vysázeny nové stromky. V nových výsadbách se většinou objevují druhy, které zatím v parku nebyly zastoupeny. Je zde vysazen kaštanovník setý (Castanea sativa), javor stříbrný (Acer saccharinum), dub bahenní (Quercus palustris), cedr atlantský (Cedrus atlantica), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), javor šedý (Acer griseum), ořešák královský (Juglans regia). Díky revitalizaci byla vysazena alej břízy Jacquemontovy (Betula jacquemontonii) od Rajské strouhy ke Kuttnerově kapličce a také na ni kolmá alej habrů (Carpinus betulus) vedoucí z náměstí Bratranců Veverkových směrem k zahrádkářské kolonii.
Škoda jen, že v rámci revitalizace nebyly renovovány cestičky v parku. Ty jsou na mnoha místech nerovné a v místech, kde byl použit litý asfalt jsou zvlněny rostoucími kořeny stromů. Vzhledem k tomu, že se zde léčí poruchy pohybového ústrojí, většina pacientů je hůře pohyblivá. Krátké vycházky bývají součástí léčby a pro špatně pohyblivé pacienty je lázeňský park nejsnáze dosažitelným místem nejen pro vycházky, ale i odpočinek. Lázeňský park samozřejmě využívá i veřejnost. Větší péči by si zasloužily převážně okrajové části parku. Je to jednak pás podél jižní hranice parku a pak samotná Rajská strouha. Velkou škodou je, že se ji nepodařilo zrevitalizovat podobně jako na blízkém náměstí Bratranců Veverkových.
Nejlépe udržovanou částí lázeňského parku je nejzápadnější část uzavřená lázeňskými domy Jubilejní a Veselý, kde jsou i udržované záhony s letničkami nebo cibulovinami. Čím dál od lázeňských domů, tím hůř. Především stav hlavní cesty vedoucí parkem na most přes Rajskou strouhu je vzhledem k četným nerovnostem nevyhovující. V budoucích letech by si park zasloužil větší finanční dotaci, která by umožnila nejen opravu chátrajícího výstavního pavilónu, ale i revitalizaci Rajské strouhy, cestní sítě a zanedbaných zákoutí.
Lázeňským parkem prochází naučná stezka Gočárův okruh, která spojuje nejvýznamnější pamětihodnosti města. V lázeňském parku se nachází několik zastavení s informacemi o lázních, ale také parku. Právě informace o parku jsou poměrně zastaralé či dokonce nesprávné.
Fotografováno ve dnech 9. 5., 11. 5., 2. 6. a 19. 8. 2016.