V srdci východní Afriky se rozkládá horská skupina Simienských hor; Etiopská vysočina zde dosahuje vrcholem Ras Dešen nejvyšší nadmořské výšky (4533 m). Území se rozkládá v Somálsko-etiopské provincii Paleotropis, do níž patří i nejvyšší horské skupiny na africkém kontinentu: Mt. Kenya, Kilimandžáro, Mt. Elgon, Ruwenzori a Virunga.
Geologická historie, horninová skladba i geomorfologie řadí toto pohoří k nejbizarnějším vysokohořím světa. Před zhruba 50 miliony let se začala rozpadat africká litosférická deska, oddělené části se začaly od sebe vzdalovat a v důsledku toho vznikla rozsáhlá příkopová propadlina (Rift Valley), která se táhne od Blízkého východu přes Rudé moře až po východní Afriku. Tato událost byla spojena s rozsáhlou vulkanickou činností – vznikla zde řada sopek, které vychrlily neuvěřitelné množství vazké lávy i sopečného popela, který dal posléze vzniknout tufům. Tyto horniny tvoří základní struktury Etiopské vysočiny – lávové proudy zde zbudovaly až 3 km silné, vodorovně uložené vrstvy, čímž vznikla struktura plošin a tabulí, tzv. trapů, na okraji erodovaných pozdějšími vodními toky. Typický je krajinný systém schodovitě uspořádaných plošin s prudkými svahy a převýšením až 1000 metrů. Mezi plošinami, které připomínají stolové hory, se občas objeví útvary vypreparované z měkčího materiálu, homole vzniklá podpovrchovým výlevem nebo „prst“ – někdejší výplň sopouchu.
V průběhu dob ledových zde byly dokonce malé ledovce; nicméně současné klima je stále dosti drsné. Zatímco se teploty v průběhu roku příliš nemění a malounko klesají jen v období dešťů, které zde připadá na „naše“ letní měsíce, ve vyšších polohách dochází k nápadnému kolísání teplot v průběhu dne. Zjednodušeně řečeno, cyklus jaro – léto – podzim – zima se odehraje v průběhu 24 hodin. Zatímco přes den zde bývá příjemných 20 °C, ve výškách nad 3200 m téměř každou noc přichází nad ránem přízemní mrazík – nejnižší a nejvyšší teplota v rámci dne se liší často o více než 20 °C.
Svahy Simienských hor hostí celkem čtyři vegetační stupně. V polohách na úpatí, což ve zdejších poměrech znamená nadmořskou výšku zhruba pod 2000 m, je savana, tvořená spíše menšími stromky, mezi nimiž vynikají druhy rodu Combretum a Terminalia. Akácie zde spíše nahrazují jiní stromoví zástupci čeledi Fabaceae, místy je typická přítomnost kadidlovníku Boswellia papyrifera (Burseraceae). Mezi stromy jsou travnaté plochy s dominujícími zástupci rodů Hyparrhenia, Echinochloa a Pennisetum. Tyto polohy jsou – vzhledem k nízké nadmořské výšce – zamořeny malárií.
Výše se nachází řídký stálezelený afromontánní les, který se často prolíná s travnatými ostrůvky. Najdeme zde více druhů akácií (Acacia) a řadu druhů dalších dřevin, hojné jsou např. škumpy (Rhus). Řídce se vyskytuje i palma Phoenix reclinata. Byliny v tomto vegetačním stupni jsou rovněž velmi pestré, nápadné je početné zastoupení druhů z čeledi Acanthaceae. Kde to jen trochu jde, jsou tyto polohy značně zemědělsky využívány – pěstuje se zde čirok (Sorghum bicolor), kalužnice Eleusine coracana, a především etiopská národní obilovina tef (Eragrostis tef), z ostatních plodin zejména olejnina mastňák habešský (Guizotia abyssinica) z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).
V nadmořské výšce kolem 3000 m počíná pravý horský afromontánní les, v němž dominuje především vřesovec Erica arborea spolu se statnou keřovou až stromkovou třezalkou Hypericum revolutum, místy doplněný jalovcem Juniperus procera a endemickou dřevinou Hagenia abyssinica z čeledi růžovitých (Rosaceae). Typickým keřem výslunných míst je růže Rosa abyssinica. V bylinném patře se objevuje řada zástupců hvězdnicovitých (Asteraceae), zejména vzhledově různorodých smilů (Helichrysum), ale jsou zde zastoupeny např. užanky (Cynoglossum), divizny (Verbascum), kropenáče (Swertia) a nápadně hluchavkovitých (Lamiaceae), např. šalvějí, z nichž nejhojnější je Salvia merjamie. Najdeme zde políčka pšenice (Triticum aestivum), ječmene (Hordeum vulgare), vzácněji i lnu (Linum usitatissimum).
Vřesovce tvoří v nadmořských výškách 3400–3700 horní hranici lesa, nad níž se rozkládají travnaté pláně s několika druhy lipnic (Poa), kostřav (Festuca) a psinečků (Agrostis) a keříčkovitých smilů (Helichrysum), mezi nimiž místy vyčnívají obrovské sloupové lobelky (Lobelia rhynchopetalum). V trávnících se objevuje celá řada dalších druhů droboučkých hvězdnicovitých (Asteraceae) a brukvovitých (Brassicaceae). V těchto nadmořských výškách se jenom pase.
Květena Simienských hor je v nižších vegetačních stupních charakterizována tropickými elementy, k nimž patří např. zástupci čeledí Combretaceae, Acanthaceae, sloupové pryšce (Euphorbia) a akácie (Acacia). Naproti tomu kostru vegetace ve dvou vyšších stupních tvoří druhy z čeledí „evropských“, které reprezentují nápadně silný vliv Středozemí. Patří k nim zejména četné hluchavkovité (Lamiaceae), brutnákovité (Boraginaceae), hvozdíkovité (Caryophyllaceae) aj. Pozoruhodným elementem je Aeonium leucoblepharum, rostoucí na kolmých stěnách, které dokumentuje někdejší vztah s flórou severozápadní Afriky a ostrovů v Atlantiku.
Z živočišné říše zde návštěvník najde velké tlupy opic dželad (Theropithecus gelada), vzácně se zde vyskytují kozorožci (Capra walie) a vlček habešský (Canis simiensis), z ptáků upoutá zejména obrovský orlosup bradatý (Gypaetus barbatus).
V části pohoří byl již v roce 1969 vyhlášen národní park (Simien Mountains National Park), který se stal v roce 1978 součástí sítě světového dědictví pod patronací UNESCO. Národní park zaujímá plochu 220 km2 a jeho správa sídlí v městečku Debark, ležícím na důležité silnici spojující města Gondar a Aksum. Odtud je k hranicím parku asi 20 km po cestě sjízdné terénními vozidly. Tato komunikace pak prochází okrajovými částmi parku a umožňuje zásobování několika vesnic, které leží na jeho území. Správa parku nyní ovšem činí kroky k tomu, aby se vesnice postupně vymístily z chráněné plochy; již dnes je v hranicích parku zakázáno orat, vesničané zde mohou prozatím ještě pást dobytek.
Etymologická poznámka: Vzhledem k tomu, že amharština – jako spisovný jazyk současné Etiopie – používá vlastní písmo a při psaní víceméně ignoruje zápis samohlásek, existují značné problémy s transliterací etiopských slov. Týká se to i názvu národního parku a koneckonců samotného pohoří – lze najít varianty Simien, Semien i Simen Mountains.
V oblasti jsme zaznamenali tyto druhy rostlin:
Acanthus polystachyus
Achyranthes aspera
Adiantum capillus-veneris
Aeonium leucoblepharum
Aira caryophyllea
Ajuga integrifolia
Agrocharis melanantha
Alchemilla pedata
Allium spathaceum
Aloe steudneri
Anagallis foemina
Anthemis tigrensis
Anthospermum pachyrrhizum
Anthriscus sylvestris
Arabidopsis thaliana
Arabis alpina
Astragalus atropilosulus
Baccharoides filigera
Bartsia decurva
Bartsia trixago
Bidens macroptera
Boswellia papyrifera
Brucea antidysenterica
Callitriche hedbergiorum
Campanula edulis
Capparis tomentosa
Cardamine hirsuta
Carduus nyassanus
Carduus schimperi
Carex conferta
Carex monostachya
Carissa spinarum
Cenchrus nanus
Cerastium octandrum
Cineraria sebaldii
Cirsium vulgare
Clematis simensis
Clinopodium simense
Clutia abyssinica
Coffea arabica
Combretum molle
Conium maculatum
Cotula abyssinica
Crambe abyssinica
Crotalaria quartiniana
Cynodon dactylon
Cynoglossum amplifolium
Cynoglossum coeruleum
Cyperus flavescens
Daemia tomentosa
Delphinium dasycaulon
Dianthoseris schimperi
Dichrocephala chrysanthemifolia
Dipsacus pinnatifidus
Dodonaea viscosa subsp. angustifolia
Dombeya torrida
Echinops longisetus
Eleusine coracana
Epilobium hirsutum
Eragrostis tef
Erica arborea
Erica silvatica
Erophila verna subsp. macrosperma
Euphorbia abyssinica
Euphorbia schimperiana
Euphorbia tirucalli
Ferula communis
Festuca abyssinica
Festuca macrophylla
Geranium arabicum
Geranium favosum
Gladiolus abyssinicus
Gnaphalium unionis
Gomphocarpus fruticosus subsp. flavidus
Grewia tembensis
Guizotia abyssinica
Guizotia scabra
Hagenia abyssinica
Halleria lucida
Haplocarpha rueppellii
Haplocarpha schimperi
Hebenstretia angolensis
Hedbergia abyssinica
Helichrysum citrispinum
Helichrysum formosissimum
Helichrysum globosum
Hesperantha petitiana
Hibiscus macranthus
Hypagophytum abyssinicum
Hypericum quartinianum
Hypericum revolutum
Impatiens tinctoria
Jasminum grandiflorum subsp. floribundum
Juniperus procera
Justicia ladanoides
Justicia schimperiana
Kleinia abyssinica
Kniphofia foliosa
Kniphofia isoetifolia
Koeleria capensis
Lens culinaris
Limosella major
Linum usitatissimum
Lippia abyssinica
Lobelia rhynchopetalum
Micromeria imbricata
Minuartia filifolia
Momordica foetida
Nepeta azurea
Nicandra physalodes
Nidorella vernonioides
Osyris lanceolata
Otostegia tomentosa subsp. steudneri
Pelargonium multibracteatum
Pentas lanceolata subsp. quartiniana
Phoenix reclinata
Pimpinella hirtella
Plantago afra var. stricta
Plantago lanceolata
Plectocephalus varians
Poa simensis
Polygala rupicola
Polystichum discretum
Portulaca oleracea
Primula verticillata subsp. simensis
Radiola linoides
Ranunculus multifidus
Ricinus communis
Rosa abyssinica
Rotala repens
Rotheca myricoides
Rumex nervosus
Ruttya speciosa
Salvia merjamie
Salvia schimperi
Scabiosa columbaria
Schefflera abyssinica
Scleranthus annuus
Searsia glutinosa
Sedum crassularia
Senecio farinaceus
Senecio nanus
Senecio ochrocarpus
Senecio steudelii
Senecio unionis
Silene macrosolen
Silybum marianum
Solanum marginatum
Solanum nigrum
Sorghum bicolor
Sparmannia ricinocarpa
Spergula arvensis
Sterculia setigera
Striga hermonthica
Subularia monticola
Swertia abyssinica
Swertia lugardiae
Swertia schimperi
Terminalia schimperiana
Thymus serrulatus
Tillaea granvikii
Tillaea schimperi
Trifolium acaule
Trifolium arvense
Trifolium campestre
Triticum aestivum
Triumfetta rhomboidea
Ursinia nana
Urtica simensis
Verbascum arbusculum
Verbascum benthamianum
Verbascum stelurum
Veronica anagallis-aquatica
Viola abyssinica
Zehneria scabra
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, přelom října a listopadu 2013.