Hřebčín v Kladrubech nad Labem (okres Pardubice) je dnes nejstarším kontinuálně existujícím hřebčínem na světě. Byl založen v roce 1579 pro chov ceremoniálních kočárových koní pro potřeby císařského dvora, v současnosti je areálem s kmenovým chovným stádem starokladrubského koně.
Již na počátku 16. století zde stával poplužní dvůr s oborou, z kterého později vznikl hřebčín. Jednopatrový zámek tu nechal postavit císař Maxmilián II. v roce 1588 v renesančním slohu. V letech 1722–24 byl barokně přestavěn podle návrhu F. M. Kaňky, na projektu se podílel i stavitel K. I. Dientzenhofer. K zámecké budově byl přistavěn i kostel, vedle zámku byly vystavěny správní, provozní budovy a stáje, jistě zde byla i barokní zahrada. V letech 1748 a 1757 byl areál poškozen při požárech, k větší rekonstrukci došlo až za císaře Josefa II. v roce 1771. Místo barokní zahrady tu v této době začal vznikat park.
Ten se ostatně z části zachoval na východní a jižní straně zámku dodnes, jeho rozloha činí 0,62 ha. Karel Hieke v sedmdesátých letech 20. století odtud zaznamenal 21 jehličnanů a 51 listnáčů. Bohužel z tohoto soupisu se dodneška dochoval jen zlomek. Z nich stojí za pozornost nebývale mohutný sloupovitý dub letní (Quercus robur ʻFastigiataʼ), který roste na západní straně zámku. Z dalších stojí za povšimnutí pěkná jedle kavkazská (Abies nordmanniana) v jejíž blízkosti roste několik kultivarů zeravů západních (Thuja occidentalis) a zeravů obrovských (Thuja plicata). Dále zde rostou pěkné staré keře šácholanu přišpičatělého (Magnolia acuminata) a šácholanu Soulangeova (Magnolia ×soulangeana). Roste zde i jeden pěkný platan javorolistý (Platanus ×hispanica).
Chovu koní bylo postupně přizpůsobováno i širší okolí hřebčína. V době baroka zde vznikla typická pastevní krajina se solitérními duby, které poskytovaly koním stín. Byly zakládány lipové nebo dubové aleje, které lemovaly důležité spojnice a oddělovaly výběhy. Charakter krajiny také výrazně ovlivnilo vybudování Opatovického kanálu a především Kladrubského náhonu, který sloužil i k odvodňování zamokřených luk nebo i jejich zavlažování. Blízko protékající Labe často zaplavovalo louky a při nejvyšších stavech voda dosahovala až ke stájím v Kladrubech. Ke změně došlo po roce 1919 kdy byla zahájena regulace Labe.
V roce 1895 byl založen ředitelem hřebčína Rudolfem Motlochem v bývalé bažantnici na Mošnici anglický krajinářský park. Ten měl charakter pastevního lesa, v kterém byly zachovány solitérní stromy a menší skupinky stromů v loukách, které byly využívány pro pastvu. Jako obora s chovem koní je území dnešních Mošnic uváděno již v roce 1560, dnešní park Mošnice se rozkládá na ploše 64 hektarů jihozápadně od Kladrub, z jihu tvoří jeho hranici Labe a ze severu cesta do Selmic lemovaná lipovou alejí. V minulosti krajinářský park sloužil také k provozování honů. Snad právě proto zde byla v šedesátých letech 20. století založena bažantnice a i když velké voliéry v parku byly zrušeny, statut bažantnice má Mošnice dodnes. V roce 1937 zde byla vysázena stromořadí, použit byl především topol kanadský (Populus ×canadensis) méně i dub letní (Quercus robur). Z této doby jsou zřejmě i výsadby ovocných alejí na opačné straně areálu hřebčína v okolí Josefova.
Součástí parku je dnes i rameno Labe, které vzniklo odstavením části toku v roce 1922. Rameno bylo na počátku 21. století již téměř celé zazemněné, a proto se vedení hřebčína rozhodlo jej odbahnit a zazemněné části zcela vybagrovat. Revitalizace ramene V Mošnicích proběhla v letech 2004–06, u břehu ramene bylo vytvořeno i několik menších tůní a dalších úprav. Dále byla odbahněna i další dvě ramena v západní části parku.
V současnosti v Mošnicích rostou 200 až 300 let staré solitérní duby letní (Quercus robur) a lípy srdčité (Tilia cordata), které jsou doplněné mladšími výsadbami cizokrajných druhů nebo kultivarů dřevin. Z nich zaujmou podél hlavní cesty procházející Mošnicemi od východu k severu převislý jasan ztepilý (Fraxinus excelsior ʻPendulaʼ), javor klen (Acer pseudoplatanus ʻLeopoldiiʼ), červenolistý buk lesní (Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ), červenolisté javory mléče (Acer platanoides ʻCrimson Kingʼ), dub červený (Quercus rubra), javor jasnolistý (Acer negundo), trnovník akát (Robinia pseudacacia) nebo jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Na louce Bednářka u Labe roste jedna rozkladitá katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides) a starý kaštanovník setý (Castanea sativa). Kaštanovníků zde roste více, jedná se však o mladé výsadby z počátku 21. století. Nově se ve výsadbě jako solitéry nebo skupiny objevují i platany javorolisté (Platanus ×hispanica), stejně tak duby a lípy.
Jehličnany jsou zde poměrně vzácné. Nejpočetněji je tu zastoupen smrk ztepilý (Picea abies), který byl místy vysázen ve skupinách. Nejčastěji jde o mladé výsadby ze sedmdesátých let 20. století, kdy zde byly záměrně vytvářeny menší lesíky vhodné pro chov bažantů. Smrky, ale i dalšími dřevinami, především nepůvodními keři, byly zahuštěny skupiny solitérních dubů. Pro bažanty bylo vytvořeno i několik políček s obilninami, která však byla v době revitalizace ramene zrušena a oseta luční směsí.
Na většině plochy rostou druhově pestré ovsíkové louky. Zajímavé jsou výskytem žluťuchy lesklé (Thalictrum lucidum) nebo hojným zastoupením tužebníku obecného (Filipendula vulgaris), na vlhčích místech se objevuje hojně psárka luční (Alopecurus pratensis). Nejčastější druhy bylin zde jsou pryskyřník prudký (Ranunculus acris), svízel severní (Galium boreale), svízel bílý (Galium album), svízel syřišťový (Galium verum), kakost luční (Geranium pratense), černohlávek luční (Prunella vulgaris), krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Hojná je i žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica) šířící se podél Labe. Tyto louky jsou zajímavé i tím, že zde nebyl terén vyrovnán jako na ostatních loukách v Polabí a jsou zde zachovány zbytky agradačních valů Labe.
Naproti tomu vegetace menších lesíků není příliš bohatá. Buď se jedná o skupiny solitérních dubů, které byly později zahuštěny výsadbou jiných dřevin (nejčastěji smrkem), anebo zcela nové monokultury převážně smrků, místy i dubu červeného (Quercus rubra) nebo lípy stříbrné (Tilia tomentosa). Bylinné patro je druhově chudé, tvořené většinou eutrofními druhy jako jsou např. netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), ostružiník ježiník (Rubus caesius) nebo kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Z bylin jarního aspektu jsou hojnější jen orsej jarní (Ficaria verna) a křivatec žlutý (Gagea lutea). Roztroušeně se zde vyskytuje plicník tmavý (Pulmonaria obscura) a na jediném místě roste dymnivka dutá (Corydalis cava) a česnek medvědí (Allium ursinum). Především blíže Labi se nacházejí maloplošné lesní porosty, které připomínají původní lužní lesy.
Obnovené vodní plochy jsou porostlé vegetací ze svazu (Nymphaeion albae), kterou tvoří především porosty stulíku žlutého (Nuphar lutea), na menších tůních se vyskytuje okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), vzácně se na rameni spojeném s Labem vyskytuje rdest uzlinatý (Potamogeton nodosus).
V roce 2018 by měla být zahájena revitalizace parku Mošnice, kde by měly být vykáceny všechny smrky a další nevhodně vysázené dřeviny tak, aby byly opět uvolněny solitérní duby a lípy, zároveň se rozšířily i luční porosty. Až na drobné výjimky by se v nových výsadbách měly objevit domácí druhy dřevin, bude také obnovena lipová alej v Paddocku a provedena nová úprava okolí stájí Josefov. Zámecký park, který by revitalizaci také nutně potřeboval, si na ni bohužel bude muset ještě počkat.
Fotografováno ve dnech 19. 5., 28. 7., 19. 9. 2014 a 29. 3. 2018.