Holantarctis – Novozélandská oblast – Novozélandská provincie

Zobrazit místo Novozélandská provincie na větší mapě

Severní i Jižní ostrov Nového Zélandu, jakož i Stewartův ostrov a mnoho malých ostrůvků při pobřeží, jsou součástí Novozélandské provincie stejnojmenné oblasti Holantarctis. Jde o zbytky geologicky starého prakontinentu Gondwana, který se v průběhu druhohor rozpadl, a jeho fragmenty se pohybovaly samostatně po dobu dlouhou asi 60 milionů let.

Klima Nového Zélandu vykazuje výrazný severojižní gradient: zatímco severní špice je subtropická, na jihozápadě Jižního ostrova dosahují ledovce až přímo k moři. Klima je ovlivňováno západním prouděním a místy je extrémně oceanické, na jihozápadě bylo naměřeno až 15 000 mm srážek za rok.

V severní špičce Severního ostrova, kde panuje subtropické klima, jsou hlavními dřevinami mohutná damaroň Agathis australis, kterou doprovází i palma Rhopalostylis sapida (Arecaceae). V jiném typu subtropického lesa je hlavní dřevinou Beilschiedia tarairi (Lauraceae) spolu s Metrosideros robusta (Myrtaceae). V oblasti Aucklandu se objevují porosty s Metrosideros excelsa (Myrtaceae) a Corynocarpus laevigatus (Corynocarpaceae). Na nejteplejší sever rovněž zasahuje vegetace mangrove tvořená pouze kolíkovníkem Avicennia marina.

Na mezických a vlhkých stanovištích obou hlavních ostrovů se objevují jehličnaté lesy, tvořené jehličnany z rodů Podocarpus a Dacrydium, z nichž zbyly do současnosti jen zbytky. Vyskytuje se v nich hodně kapradin, ale i např. zvláštní rostlina Tmesipteris tannensis z čeledi Psilotaceae. V chladnějších polohách, tedy od jihu Severního ostrova, jsou přítomny lesy s pabuky (Nothofagus), doplňuje je Beilschmiedia tawa (Lauraceae) a Leiospermum racemosum (Cunoniaceae).

Horní hranici lesa může tvořit buď Nothofagus solandri, Phyllocladus trichomanoides nebo Libocedrus bidwillii. Nad horní hranicí lesa jsou alpinské trávníky, v nichž může hrát vůdčí roli Astelia nervosa (Asteliaceae) nebo Celmisia coriacea (Asteraceae). V temperátním klimatu se tu vyskytují i trávníky s kostřavou Festuca novae-zealandiae.

Flóra Nového Zélandu čítá asi 2420 druhů, z nich je přibližně 80 % endemických. Rovněž zde bylo zaznamenáno asi 48 endemických rodů. Charakteristické rozdíly v podílu endemitů jsou v různých vegetačních jednotkách; zvyšuje se směrem do vyšších nadmořských výšek. Na severu jsou zastoupeny tropické prvky, které mají vztah zejména k Malesijské oblasti.

Naproti tomu vztah k Austrálii je překvapivě slabý a projevuje se především ve skupinách adaptovaných k dálkovému šíření větrem (orchideje, kapraďorosty). Ve fosiliích byl dokumentován někdejší mnohem těsnější vztah k flóře Nové Kaledonie. Mnoho souvislostí je zřejmých s květenou jihu Jižní Ameriky – jsou to např. společné rody Nothofagus, Veronica (Plantaginaceae), Acaena (Rosaceae), Uncinia (Cyperaceae); spojitost je zřejmá v gondwanském původu. Širším gondwanským elementem je např. rod Podocarpus.

Překvapivě se v květeně Nového Zélandu setkáváme i s holarktickými prvky – v jejich případě není vyloučena spojitost opět prostřednictvím Gondwany a bipolárních disjunkcí. Mezi tyto prvky patří např. pryskyřníky (Ranunculus), hořce (Gentiana), vrbovky (Epilobium), světlíky (Euphrasia) a další.