Jihoafrická republika a Lesotho, Drakensberg

Dračí hory (Drakensberg) jsou součástí tzv. Velkého srázu (Great Escarpment), který ve vzdálenosti 50 až 200 km od mořského pobřeží obepíná celé centrální jihoafrické plateau. Délka tohoto horského pásma je úctyhodná, dosahuje zhruba 5000 km: táhne se vlastně už od angolských pohoří Serra de Mocaba a Bié přes namibijská pohoří Erongo, Auasberge a Tiras-Richtersveld až do hor Jihoafrické republiky, kde zahrnuje namaqualandský Kamiesberg, v Karoo Roggeveldberge a Nuweveldberge, ve Východním Kapsku Sneeuberge a samozřejmě celý hlavní masiv Dračích hor na pomezí Lesotha a Jihoafrické republiky. Za tímto nejvyšším horským pásmem Velkého srázu se horský hřeben stáčí ještě více k severu, vede přes hory v provincii KwaZulu-Natal do Svazijska, jihoafrické Mpumalangy a Limpopa, kde překračuje Blyde River Canyon a vyznívá až za pohořím Chimanimani-Nyanga na zimbabwsko-mosambické hranici.

Dračí hory jsou krajinou alpínských náhorních plošin, ale i strmých skalních srázů a hlubokých říčních údolí. Jistě nejčastěji navštěvovanou částí těchto hor je Maloti-Drakensberg Park, který leží při severozápadní hranici jihoafrické provincie KwaZulu-Natal. Řada horských vrcholů tu přesahuje nadmořskou výšku 3000 m, avšak zcela nejvyšším bodem Dračích hor je se svými 3482 metry až lesothská hora Thabana Ntlenyana, která už do tohoto chráněného území vlastně nepatří.

Administrativně park Maloti-Drakensberg sestává ze dvou národních parků, ten větší jihoafrický se nazývá uKhahlamba Drakensberg Park, mnohem menší lesothský Sehlathebe National Park. Právě v této oblasti leží už i českým floristům poměrně dobře známé lokality, kterými jsou například horský masiv Sentinel i údolí a vodopád řeky Tugela v Národním parku Royal Natal, anebo o něco jižněji ležící Giant’s Castle a svahy Cathedral Peak. Nelze opomenout známý a vyhledávaný Sani Pass propojující Jihoafrickou republiku s Lesothem. Rozloha tohoto mezinárodního parku čítá celkově 2493 km² – takže je to vlastně jen takové o trochu menší Lucembursko, nicméně i tak se jedná o největší souvislé chráněné území v celé oblasti afrického Velkého srázu.
V severolesothském pohoří Maloti najdeme v subalpínských a alpínských výškách ještě druhý národní park Lesotha, zvaný Ts’ehlanyane National Park. A k vysokohoří patří i dále na jihozápad ležící lesothský horský hřeben Thaba Putsoa.

V roce 2000 byla oblast Maloti-Drakensberg zapsána do prestižního seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, čímž byla oceněna nejen zdejší vysoká biodiverzita přírody, ale i unikátní kulturní projevy, které jsou reprezentovány až 4000 let starými skalními malbami, jichž je jak v Jihoafrické republice, tak v Lesothu značné množství. Jsou dokonce nejpočetnější v celé subsaharské Africe, je jich údajně přes 35 tisíc. Řada z nich se nachází i mimo velké chráněné oblasti.

Klima oblasti je ovlivněno nadmořskou výškou konkrétních dílčích území. Nejnižší srážkový úhrn vykazují některé oblasti Lesotha, kde množství srážek nepřekračuje 635 mm za rok, na návětrných svazích hor Velkého srázu však dosahují až 2000 mm za rok. Průměrná teplota nejteplejších oblastí dosahuje až 22 °C, v alpínských polohách, které leží v pásmu nad 2800 m n. m., však i mrze a sněží, nejnižší doložená teplotu tu klesla až na -20 °C. Vrcholové části hor ovlivňuje častý velmi silný vítr, vyšší dřeviny najdeme jen v nižších polohách.

Z floristického hlediska patří celé Dračí hory k Zambezijské provincii. Stejně jako téměř celé vnitrozemí východní poloviny Jihoafrické republiky, leží oblast Dračích hor v biomu tropických travních porostů (Grassland Biome), zdejší vysokohoří se potom překrývají s drakensberským travním bioregionem (Drakensberg Grassland Bioregion). Ten zasahuje od severu jihoafrické provincie Eastern Cape přes většinu horského území Lesotha až do příhraničních oblastí provincií Free State a KwaZulu-Natal.
Skalnaté svahy Dračích hor pokrývají horské trávníky nezřídka lemované křovinatými porosty. Pro jižní Afriku téměř ikonické proteovité tu zastupují například Protea caffra a P. roupelliae, rovněž pro tuto část světa charakteristické vřesovce reprezentují třeba Erica aestiva, E. alopecurus, E. drakensbergensis, E. oatesii nebo E. woodii. Velmi mnohotvaré jsou místní smily, k nejnižším patří Helichrysum retortoides, keříkem už o poznání vyšším je H. sutherlandii, ovšem mezi smily tu najdeme třeba i dvouletý druh H. cooperi. Na svazích rozkládá svou květnatou krásu keř Greyia sutherlandii, častý je modřil Indigofera cuneifolia, hlavně do roklí je soustředěná Halleria lucida. Až do středních poloh proniká stromová kapradina Cyathea dregei, cykas Encephalartos ghellinckii a aralkovitá dřevina Cussonia paniculata, ve vyšších nadmořských výškách je však snad už jedinou vyšší dřevinou Leucosidea sericea. Zajímavý je výskyt zdejšího horského bambusu Thamnocalamus tessellatus.
Ve zcela nejvyšších polohách nacházejících se v nadmořských výškách nad 3000 m se objevují už afroalpínské trávníky, vysokohorská vřesoviště a mokřiny, v jejichž vegetaci převládají traviny, nízké křoviny a některé obzvláště houževnaté sukulenty, jako například Crassula peploides, Erica algida, Helichrysum trilineatum nebo Rhodohypoxis baurii aj.

V současnosti (k roku 2006) se odhaduje, že v celé oblasti se vyskytuje zhruba 2500 druhů cévnatých rostlin, z nichž je 334 endemických a 595 subendemických. Druhy striktně endemické tedy tvoří zhruba 13 % zdejších druhů (jen pro srovnání uveďme, že v Kapsku je to přibližně 69 %). Nejvíce endemitů je v čeledích hvězdnicovitých (Asteraceae), krtičníkovitých (Scrophulariaceae) a kosatcovitých (Iridaceae), k rodům s nejvyšším počtem endemitů patří smily (Helichrysum) a starčky (Senecio). Ke známým endemickým druhům Dračích hor patří třeba Aloe polyphylla, Anemone fanninii, Berkheya multijuga, Diascia vigilis, Dimorphotheca jucunda, Erica drakensbergensis, Euryops evansii, Glekia krebsiana, Helichrysum evansii, H. marginatum, H. retortoides, H. sessilioides, Hesperantha schelpeana, Senecio haygarthii, Syncolostemon macranthus nebo Thamnocalamus tessellatus.

Květena Dračích hor je poměrně dobře známá také v Evropě, spousta zdejších druhů byla vysazena už v průběhu minulých staletí i v evropských zahradách. K nejznámějším patří třeba excelentní lesothský druh Aloe polyphylla, vysokohorský smil Helichrysum milfordiae, pěkné hvězdnicovité Berkheya purpurea a Dimorphotheca jucunda, či některé hledíkovky (např. Nemesia denticulata) aj. Avšak na skutečné poznání zdejší květena ještě čeká. V minulosti byla odtud popsána řada druhů, jejichž identita je dnes dosti nejistá, jiné skupiny rostlin byly značně opomíjeny, takže nálezy nových druhů tu nejsou ani dnes vzácné.

Na závěr si dovolím zmínit se ještě o dvou veskrze českých prvcích, které pozoruhodně do květeny dalekých Dračích hor pronikly: jedná se o dvě rodová jména zdejších rostlin. Obecně se ví, že krtičníkovitá Zaluzianskya vděčí za své jméno velmi významnému českému botanikovi a lékaři Adamovi Zalužanskému ze Zalužan. Leč je daleko méně známou pravdou, že svou stopu v Africe zanechal i český zahradník František Kohout (Franz Kohaut), který své příjmení propůjčil rostlinám z rodu Kohautia.

Na BOTANY.cz najdete z této oblasti tyto druhy rostlin:

Fotografovaly Věra Svobodová, v dubnu 2012, a Jindřiška Vančurová, v září 2018.

Související články