Syn.: Carex jovis C. B. Clarke, Carex pittieri Boeckeler
Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité
Rozšíření: Středoamerický druh, areál se táhne od centrálního Mexika přes Guatemalu, Honduras, Nikaraguu a Kostariku až do západní části Panamy.
Ekologie: Provází zastíněná vlhká lesní stanoviště, zejména rokliny a břehy potůčků. Lokality leží v nadmořské výšce 1100–3700 m.
Popis: Trsnatá statná vytrvalá trávovitá bylina vysoká 0,3–1,2 m; lodyhy jsou drsné, ostře trojhranné. Bazální pochvy jsou zkrácené, tmavočervené; listy jsou žlábkovité, 4–15 mm široké, sivozelené. Květenství je bohaté, 25–45 cm dlouhé, s dlouhými lupenitými listeny připomínajícími listy; klásky jsou mnohokvěté, husté, 3–11 cm dlouhé a 4–8 mm široké, převislé, v dolní části tvořené samičími, na špičce samčími květy; plevy samičích květů jsou kopinaté, špičaté, tmavopurpurové, podél střední žilky světlejší, na okraji úzce blanitě lemované. Blizny 3. Mošničky jsou 3–4,5 mm dlouhé, na průřezu trojúhelníkovité, šedozelené, lysé, nezřetelně žilkované, zobánek asi 1 mm dlouhý, dvouzubý, často prohnutý.
Poznámka: Jeden z čtyř panamských druhů ostřic; kromě tohoto se zde vyskytuje stejnoklasá Carex lemanniana a další různoklasé Carex polystachya a Carex humboldtiana. V tamější vegetaci se dále vyskytuje jeden druh z blízce příbuzného rodu, který připomíná jednoklasou ostřici: Uncinia hamata; tento rod má typicky gondwanský původ a většina druhů se vyskytuje na jižní polokouli.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 12. 3. 2014 (Panama, Volcán Barú, Sendero los Quetzales).