Syn.: Carex aequata Nees ex Boott, Carex kuntzeana Boeckeler, Carex longibracteata Steud., nom. illeg., Carex macrophylla Hochst. ex Steud., Carex nobilis Boott, Carex praestans C. B. Clarke, Carex spiculata Boott
Čeleď: Cyperaceae – šáchorovité
Rozšíření: Dosti rozsáhlý areál zahrnuje jižní a jihovýchodní Asii. Druh byl zaznamenán v Indii jak na jihu v pohoří Západní Ghát, tak na severu v nižších polohách Himálaje, dále v Nepálu, Bhútánu, jižní Číně, v Barmě, Thajsku, Laosu, Vietnamu, Malajsii, v Indonésii a na Filipínách. Velmi proměnlivý druh, popsaný z horské skupiny Nilgiri Mts. v indickém Tamil Nadu.
Ekologie: Součást podrostu stálezelených lesů, roste na vlhkých i mezických, spíše zastíněných místech. Vystupuje do nadmořské výšky 2500 m.
Popis: Statná trsnatá trávovitá bylina, dorůstá výšky 0,8–1,5 m; lodyhy jsou trojhranné, poněkud drsné, do poloviny výšky olistěné. Listy bývají delší než lodyhy, jsou ploché, 5–10 mm široké, na rubu drsné; dolní pochvy jsou tmavohnědé, rozpadavé do vláken. Květenství tvoří hroznovitě uspořádané, převislé klásky, podepřené lupenitými listeny přesahujícími vrchol květenství; klásky jsou stopkaté, válcovité, 2–6 cm dlouhé, husté, na bázi se samičí, na vrcholu s kratší samčí částí; samčí plevy jsou kopinaté, 3,5–4 mm dlouhé, zelenohnědé, samičí plevy jsou podlouhlé, 2,5–3 mm dlouhé, zelené, s hnědým středním žebrem, na vrcholu zašpičatělé a krátce osinkaté; blizny jsou 3. Mošničky jsou elipsoidní až obvejcovité, 4–4,5 mm dlouhé, hnědozelené, s krátkým zobánkem.
Poznámka: Ostřice z podrodu Vigneastra, do nějž se řadí asi 100 druhů rozšířených převážně v jihovýchodní Asii (patří sem např. Carex indica); vyznačují se stopkatými klásky současně se samčími i samičími květy. Do Evropy zasahují jen zcela ojediněle: ve Středozemí roste Carex distachya.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 21. 1. 2019 (Indie, Kérala, Munnar).