Holarctis – Východoasijská oblast – Východohimálajská provincie

Zobrazit místo Východohimálajská provincie na větší mapě

Jihovýchodní svahy hřebene Himálaje náleží Východohimálajské provincii, která je součástí, na rozdíl od Západohimálajské, Východoasijské oblasti Holarctis. Hranice oběma jednotkami probíhá středním Nepálem, přibližně údolím řeky Kali Gandaki, na východ zasahuje po čínsko-indicko-barmský trojúhelník. Geologie obou území je stejná, jde o prostor, který byl vyzdvižen při subdukci Dekkánské desky pod Eurasijskou; právě zde leží nejvyšší bod Země (Mt. Everest, 8848 m n. m.). Převažují druhohorní a třetihorní granity, část území je budována i ultrabazickými horninami (serpentinity).

Klima je v nižších polohách subtropické, s teplými velmi deštivými léty a mírnými zimami, výše přechází až do vysokohorského. Srážky přináší především letní severovýchodní monzun; ve vyšších polohách v zimě sněží.

V nižších polohách jsou listnaté lesy se silným zastoupením bukovitých (Fagaceae), zejména dubů (Quercus); v jejich podrostu se vyskytuje řada druhů pěnišníků (Rhododendron) a orchidejí (Orchidaceae), včetně epifytických. Do nadmořských výšek kolem 2700 m vystupují jehlišnaté lesy s účastí jedlí (Abies), modřínů (Larix) a borovice Pinus wallichiana, rovněž s četnými pěnišníky. Nad horní hranicí lesa se nachází druhově nejbohatší alpinská vegetace na Zemi, je zde známo asi 7000 druhů. Kromě dalších pěnišníků zde roste např. reveň Rheum nobile, řada druhů prvosenek (Primula), hořců (Gentiana), rozchodnic (Rhodiola), druhů rodu Meconopsis (Papaveraceae) a dalších.

Květena je poměrně mladá, v dobách ledových byla značně omezena; přesto se zde vyskytuje i vývojově starobylý druh Tetracentron sinense (Tetracentraceae). Druhová skladba je mimořádně pestrá, její součástí jsou zejména původem holarktičtí migranti z východní Asie. Úpatí je ovlivněno tropickou flórou.