Tento areál, v překladu nesoucí jméno Zlatý pavilon, je jednou z nejslavnějších památek v Japonsku a určitě i jednou z nejfotografovanějších. V roce 1994 byl zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Nachází se ve čtvrti Kita v severozápadním Kjótu.
Kinkaku-dži
V období Kamakura (1185–1333) byla na tomto místě vybudována vila s rozlehlou zahradou patřící aristokratickému klanu Saiondži, nicméně areál koupil pak v období Muromači šógun Ašikaga Jošimitsu, který tu v roce 1394 začal budovat své vlastní sídlo s názvem Kitajamadono. V centru stál zmíněný zlatý pavilon, jehož střecha byla pokryta skutečným zlatem a figurka fénixe na nejvyšší věžičce symbolizovala Čínu. Šógun na svém sídle doopravdy nešetřil, přezdívalo se mu i „Ráj na zemi“ a několikrát ho navštívil sám císař Gokomatsu. Stal se centrem kultury Kitajama, díky čilým obchodním stykům s Čínou, kde vládla v té době dynastie Ming, se totiž do Japonska dostávalo mnoho zajímavých podnětů. Ve zmíněném Zlatém pavilonu proběhl například úplně první čajový obřad na japonském území.
Kinkaku-dži
Po Jošimitsově smrti v roce 1409 bylo – dle jeho vlastního přání – sídlo přeměněno v zenový chrám. Jeho prvním opatem se stal Muso Soseki, jeden z nejslavnějších zahradních architektů celé japonské historie. Zahrada, která pavilon a velké centrální jezero obklopuje, je ve stylu cukijama – což je veliká procházková zahrada, která často obklopovala šlechtické sídlo. V takové zahradě po souši kráčíte ve směru hodinových ručiček kolem jezera od jedné pečlivě komponované scény k druhé a vychutnáváte symboly, které jsou v zahradě ukryté; většinou nejde o sochy či podobné artefakty, ale živé rostliny a stromy se skrytým významem. Důležitý význam má i zrcadlení ve vodní hladině. Oblíbeným prvkem Sosekiho tvorby jsou i ostrovy, které jsou většinou návštěvníkovi nedostupné a symbolizují jisté duchovní hodnoty, k jejichž dosažení je fyzické tělo významnou překážkou, v přeneseném smyslu jde o ostrovy blaženosti, kam se lze dostat pouze po smrti a cyklu karmických proměn.
Kinkaku-dži
Celkově je ve vodách jezera těchto ostrůvků deset, kdysi byly některé propojeny můstky a dalo se k nim dojet loďkou, která kotvila u malého přístaviště, jež je součástí Zlatého pavilonu. Vznešení návštěvníci či mniši mohli z loďky pozorovat odrazy měsíce na vodní hladině a symbolicky vstoupit do nehmotného světa. Nyní jsou všechny ostrovy nepřístupné. Veškeré objekty v zahradě, včetně budovy pavilonu, ale i některých velkých kamenů a vodopádů, nejsou umístěny náhodně, ale na místech, kde jsou k tomu nejlepší energetické předpoklady, aby životní energie čchi (v japonské verzi ki) mohla celou zahradou volně protékat.
Kinkaku-dži
V roce 1950 mladý buddhistický mnich, postižený patrně duševní poruchou, založil v budově požár, který pavilon Kinkaku-dži zcela zničil, zahrada naštěstí nebyla poškozena příliš. Tato událost se stala inspirací pro skvělý román spisovatele Mišima Jukio Zlatý pavilon (dílo bylo přeloženo i do češtiny). Rekonstrukce včetně pokrytí zlatem byla dokončena v roce 1955. V současnosti je areál dokonale střežen a také velmi hojně navštěvován, bohužel běžný návštěvník se dostane pouze do zahrady daleko od staveb a ještě ne v celém rozsahu cest.
Kinkaku-dži
Je výhodné vystát frontu buď ráno, anebo ho naopak navštívit těsně před zavírací dobou, kdy se v šikmých paprscích vycházejícího či zapadajícího slunce nejlépe zrcadlí zlatý pavilon v jezeře. Jsme totiž v zahradě japonské, která provokuje k filozofickým úvahám a zde zlato nemá hodnotu drahého kovu, ale symbolu. Zlato v japonské mytologii očišťuje jedince pokud je v kontaktu se smrtí či na ni myslí, zlatý pavilon uprostřed zahrady je symbolem světa fyzického, zlatý odraz na vodě zase symbolem života posmrtného, který voda symbolizuje obecně. Lze tu meditovat o smrti a současně se symbolicky zbavit strachu z ní, protože je pouze přechodem z jedné formy bytí do druhé.
Kinkaku-dži
Tato myšlenka se nabízí návštěvníku i během putování, kdy pozoruje ostrůvky s dokonale miniaturizovanými borovicemi a jejich odrazy na hladině či malou kopii stúpy, opět na ostrůvku obklopeném vodou. Zahrada je plná miniaturizovaných dřevin, kvetoucí rostliny tu jsou vysazovány skutečně velmi zřídka a většinou za předem daným účelem. Například u rozcestí na hrázi jezera kvete jediný mohutný kosatec. Ten je v japonské mytologii symbolem odvahy, patrně díky svým mečovitým listům. Na tomto místě může návštěvník pokračovat po pohodlné (a v podstatě jediné nezakázané cestě) dál podle jezera, naopak pokud by pokračoval kolem kosatce, skončí ve vodách jezera s výhledem na zlatým světlem ozářený ostrůvek. Kdo ví, možná kdysi urozenému návštěvníkovi z řad samurajů připomínal možnost rituální sebevraždy seppuky, která dokázala vyřešit mnohou svízelnou životní situaci.
Kinkaku-dži
Současníkovi rozhodně podobné úvahy nedoporučujeme, daleko poučnější je pohled na tvarované borovice opodál, kdy pomocí jakýchsi bambusových roštů jsou větve stromů nuceny růst žádaným směrem – nicméně konečný výsledek můžeme obdivovat tak zhruba za padesát let. To jistě navodí myšlenky na to, že ne ze všeho musí mít člověk okamžitý prospěch a že mnohé bychom měli dělat pro své děti a vnuky, abychom jim naši Zemi předali alespoň v obyvatelném stavu. Každopádně pro podobné úvahy se musíme vyzbrojit notnou dávkou koncentrace, protože areál je po většinu času přeplněný školními výpravami.
Kinkaku-dži
Fotografováno dne 22. 10. 2014.