Při procházce centrem Kodaně lze narazit na řadu příjemných zahrad a parků. K těm rozhodně nejznámějším patří Královská zahrada, v její bezprostřední blízkosti leží i kodaňská univerzitní botanická zahrada, nedaleko od královského zámku Amalienborg najdete i nábřežní zahradu Amaliehaven – na tu bude dobré obzvláště upozornit, je škoda ji přehlédnout, snadno se totiž může stát, že vaši pozornost na tomto místě hned jako magnet přitáhne buď ze strany jedné monumentální chrámová kopule Frederiks Kirke, anebo ze strany druhé velmi moderně vyhlížející budova kodaňské opery. Za park můžeme při dobré vůli označit i citadelu Kastellet, což je rozsáhlá historická pevnost na severu města, parková úprava doprovází i pobřežní promenádu Langelinie, která je permanentně přeplněná turisty chvátajícími ke slavné sošce Malé mořské víly. Jenže pak je tu ještě několik zahrad menších, ty bývají někdy dokonce vcelku mistrně skryty před největšími davy turistů – návštěva v nich je o to příjemnější, jaksi privátnější. Z nich k určitě nejzajímavějším patří zahrada dánské Královské knihovny, tedy Det Kongelige Biblioteks Have (nebo také zkráceně Bibliotekshaven), objevíte ji na kodaňském palácovém ostrově Slotsholmen.
Nová budova kodaňské Královské knihovny je zcela nepřehlédnutelná a celoplanetárně absolutně nezaměnitelná – říkává se jí Černý diamant, podle výše představené fotografie jistě snadno pochopíte proč. Do vlastní knihovní zahrady musíte prokličkovat menšími uličkami, od severu třeba kolem dánského parlamentu (Christiansborg), od jihu zase kolem „Černého diamantu“ a královského lapidária. S trošku nadsázky by se dalo říci, že do ní musíte „proplout“ – jak jinak, vždyť ona vlastně leží na místě někdejšího královského přístavu (Tøjhushavnen), tady skutečně kotvily v minulosti lodě.
Stará budova knihovny byla otevřena už v roce 1906, zahrada na tomto místě však vznikla až v roce 1920, její projekt vytvořil zahradní architekt Jens Peder Andersen a architekti Thorvald Jørgensen a Johannes Magdahl Nielsen. Aby připomněli dávnou existenci zdejšího přístavu, umístili do středu zahrady rozlehlý bazén. V roce 1999 byl ve středu této vodní plochy ještě vztyčen osmimetrový sloup, který se každou hodinu proměňuje ve fontánu; má být údajně pomníkem psanému slovu – je to možná až takové lehce meditativní hledání smyslu psaného textu v proměnlivosti vodního proudu… určitě pozoruhodné. Autorem této fontány je dánský moderní sochař Mogens Møller.
Starší a podstatně klasičtější socha knihovní zahrady zdobí pomník věhlasného dánského filozofa Sørena Kierkegaarda (1813–55) z roku 1918, jejím autorem je sochař Louis Hasselriis. V Kodani se proslýchá, že filozofův výraz je tu poněkud zasmušilý, prý to může souviset se vzpomínkou na jeho ztracenou lásku Regine Olsen, která žila v budovách stojících hned naproti.
Knihovní zahrada je od jara až do podzimu plná květů, trvalky jsou vysazeny na širokých záhonech po obvodu zahrady, doplňují je vzrostlé stromy i četné keře. Pravidelně střižené špalíry a živé ploty orámovávají zahradu do pevnějších forem, velmi efektní podpěry pro popínavé rostliny jsou vytvořeny ze starých sloupů paláce Christiansborg. Nechybí tu ani zeleň mobilní a vše doplňují trávníky – nepostřehli jsme, že by komukoli vadilo, když jsme se na jeden z nich uložili. Je tady klid a pohoda, kolem voní květy a voda, cítíte tu masu knih hned za zdí knihovny. On už Marcus Tullius Cicero říkával, máš-li knihovnu s výhledem na zahradu, co ti ještě schází? Až se zase jednou začne více povídat o nové budově národní knihovny české, prosím, pozvěte k tomu i zahradníky. V Kodani to tak udělali a vyplatilo se to.
Fotografováno dne 15. 5. 2019.