Národní botanická zahrada Kuby se nachází 25 km jižně od Havany a byla otevřena veřejnosti v roce 1984. Má rozlohu 600 hektarů a hostí 4000 rostlinných druhů. Je spravována Univerzitou v Havaně.
Zahrada se specializuje především na pěstování původních kubánských druhů rostlin, orchidejí, kaktusů, sukulentů, kapradin a palem. Z těch zde najdeme zástupce 55 rodů a 158 druhů. Zvláštností je i sbírka reliktních rostlin, především cykasů, šácholanů a vybraných jehličnanů.
Část sbírky je věnována švédskému botanikovi Eriku L. Ekmanovi, který se zasloužil o poznání květeny Kuby, pozoruhodná je ovšem také kolekce rostlin z básní kubánského národního hrdiny José Martího. Nechybí zde ani sbírka užitkových rostlin.
V minulosti celou kubánskou botaniku pomáhali budovat především východoněmečtí botanikové, spolupracovali na projektu květeny Kuby, stejně tak na rozvoji botanické zahrady. Po roce 1989 jsou však tyto kontakty již sporadičtější.
V roce 1989 byla u příležitosti 30. výročí kubánské revoluce založena za podpory japonského velvyslance zdejší japonská zahrada – autorem projektu byl krajinář Yoshikuni Araki.
Zdejší vědecká knihovna obsahuje 3950 knižních titulů a 1124 titulů periodik. V zahradě je uložen také herbář „Herbario prof. dr. Johannes Bisse“. Byl založen v roce 1902 a zahrnuje na 200 tisíc položek rostlin především ze Střední Ameriky a Antil, ale také Floridy, Brazílie, Venezuely, Španělska, Německa aj.
A teď tedy trocha osobních postřehů:
Při vstupu do zahrady nám byla nabídnuta možnost svést se vláčkem taženým mohutně kouřícím československým traktorem značky Zetor, a mít tak komentovanou prohlídku. Ve vláčku pro asi 60 osob jsme byli jediní pasažéři, stejně tak jsme nepotkali jediného turistu v celé botanické zahradě. Tedy měli jsme k dispozici vlastního šoféra a průvodce s výkladem ve španělštině. První zastávka byla u ekologické vegetariánské restaurace El Bambú, v jejíž blízkosti se nachází nádherná rozsáhlá japonská zahrada s jezerem a vyhlídkou, velkými bambusovými háji aj. Dále jsme projížděli jednotlivými kubánskými biotopy, pak biotopy Afriky, Asie, Antil, Austrálie a Oceánie. Velmi nás potěšil také archaický les, který by tvořil pěknou kulisu hollywoodskému Jurskému parku.
Součástí prohlídky byla i ochutnávka místního ovoce, obzvláště milá byla ochutnávka plodu sladkokyselé, velmi příjemné chuti a oranžové barvy se španělským názvem Marañón – záhy nám bylo vysvětleno, že se jedná vlastně o kešu (Anacardium occidentale), tedy o velmi oblíbený ořech, který býval pražený velkou havanskou pochoutkou, než jeho pěstování Castro omezil, či spíš znemožnil. Okružní cesta vláčkem byla velmi příjemná, ale netrvala příliš dlouho. Po jejím ukončení nám bylo naznačeno, kde je východ. Zeptala jsem se tedy, zda je možné si zbytek zahrady prohlédnout bez průvodce. Průvodce vypadal poněkud zaskočeně, ale nezakázal nám to.
Část zahrady je vzorně upravená a rámuje ji dokonalý anglický trávník a stíní palmy. Jelikož je zahrada velmi rozlehlá, některé části udržované nejsou a mají pralesní charakter. Součástí botanické zahrady jsou i rozsáhlé skleníky, které však byly právě v rekonstrukci – v panujícím úmorném vedru plném všelikého hmyzu nám to ani tolik nevadilo. Byl právě červenec tak povedený, že i Kubánci tvrdili, že je na ně moc horko.
Samozřejmě, že nás záhy zastihl také přívalový déšť, který je velmi obvyklý v tomto období, a museli jsme hodinu strávit pod stříškou administrativní budovy, odkud byl ovšem moc pěkný výhled na povedený obrovský pandán – ten vám nabízím netradičně a novátorsky v následujícím linorytu.
