První botanická zahrada v Toulouse byla založena už v roce 1730 na pozemku nedaleko baziliky Saint-Sernin. Protože ale v místě byla nevyhovující kvalita půdy, kolekce se přestěhovala v roce 1756 do Rue de la Sénéchaussée. Když prostor přestal velikostí stačit, pod vedením přírodovědce Philippe de Picot Lapeyrouse (1744–1818) se v roce 1794 zahrada stěhovala znovu, na bývalý pozemek Řádu bosých karmelitánů, kde je dodnes.
V průběhu uplynulých dvou století se měnila koncepce i množství rostlinných druhů v zahradě vysázených. Původní velká zahrada s plochou asi 8 ha, vznikala podle vzoru pařížské botanické zahrady, měla více než 5000 druhů rostlin, a to regionálních, pyrenejských i exotických. Během příprav na Mezinárodní výstavu 1887 byla zahrada přeměněna na park, Jardin des Plantes, a z botanických sbírek zůstala jen menší kolekce, zaměřená na výuku, École Générale de Botanique (Obecná škola botaniky).
Současná botanická zahrada je součástí l’Université Paul Sabatier a je podřízena muzeu d’Histoire Naturelle. V roce 1991 byla dedikována profesoru Henri Gaussenovi (1891–1981), botanikovi a fytogeografovi pocházejícímu z Toulouse, který byl ředitelem zahrady v letech 1946–58.
Zahrada se věnuje péči o etnobotanické sbírky, zachovává prastaré znalosti o účincích rostlin, podílí se na výuce botaniky studentů univerzity i veřejnosti a na terénnímu výzkumu biologie rostlin a farmacie.
V botanické zahradě na ploše pouhých 0,55 ha je nyní asi 2500 taxonů, z nich 1300 ve sklenících. Vlhký tropický skleník je určen pro rostliny z prostředí deštných a mlžných lesů, suchý tropický skleník pro sukulenty a kaktusy, další jsou skleník masožravých rostlin a oranžerie pro citrusy a tropické liány.
Venkovní rostliny jsou vysázené na záhonu 365 m dlouhém, tvořícím spirálu o průměru 50 m. Tato etnobotanická spirála je rozdělena do několika sekcí. Vně jsou umístěny potravinářské plodiny – především obiloviny, luštěniny a krmné plodiny, pak rostliny z čeledi tykvovitých (Cucurbitaceae), následují rostliny využívané v hospodářství – v textilním průmyslu, cukrovarnictví, košíkářství, olejnaté a cukernaté plodiny, rostliny, z nichž se získávají barviva a insekticidní rostliny.
Velkou část spirály obsazují léčivé rostliny, seskupené podle terapeutických účinků na lidský organismus a podle jejich využití v kosmetice; dále jedovaté rostliny, některé s využitím v medicíně anebo dříve považované za čarodějné. Střed spirály tvoří jezírko s vodními rostlinami. Mimo spirálu jsou další kolekce rostlin: kapradiny, palmy, liány, křoviny, je tu rašeliniště i záhony suchomilných rostlin, skalka a kolekce rostlin středních Pyrenejí.
Součástí botanické zahrady je i arboretum Henri Gaussena v Jouéou, kde jsou sbírky jehličnanů, asi 350 taxonů.
Fotografováno dne 11. 7. 2015.