Tuto původně soukromou zahradu nalezneme nedaleko Kjóta na svazích hory Ogura, v těsné blízkosti komplexu chrámu Tenrjúdži. Lze sem dorazit ze železniční zastávky Arašijama, která je vzdálena necelý 1 km. Jejím vlastníkem byl japonský herec Dendžiro Okoči (1898–1962), po jehož smrti byl celý areál otevřen pro veřejnost a funguje částečně i jako muzeum. Jedná se o komplex několika námětově odlišných zahrad a staveb, včetně obytného stavení, čajového domku, malé šintoistické svatyně a vyhlídek, protože vše je umístěno v místy velmi prudkém svahu s několika terasami. Zahrada i veškeré stavby v ní byly vybudovány mezi lety 1930–40, s výjimkou malého chrámku Jibutsudó z období Meidži.
Poté, co návštěvník projde nenápadnou brankou do areálu, má možnost se usadit u několika stolů s barevnými ubrusy v blízkosti obytné vily a chvíli vstřebávat místní atmosféru. Japonci takto často začínají prohlídku zahrad, aby se odtrhli od starostí běžného života a naladili se na vnímání atmosféry navštíveného místa. Netřeba se děsit toho, že vám dáma v kimonu nabízí zelený čaj a rýžový koláček, protože ten je v ceně vstupného (vzhledem k tomu, že v Japonsku je příšerně draho, mohl by náhodný návštěvník v hrůze před účtem uprchnout, či občerstvení odmítnout, což je skutečně škoda).
Pak již je třeba začít stoupat po pěšině z kamenných šlapáků do svahu. Čeká vás průchod branou čúmon, která je tradiční součástí čajových zahrad, a je často tak úzká a nízká, že je třeba v ní sklonit hlavu, což symbolizuje úctu k přírodě a všemu co přesahuje náš materiální svět.
Návštěvník míjí kamenné lucerny a pečlivě sestříhané kompozice z azalek a javorů, které připomínají miniaturní krajinu. V okolí malého chrámku Jibutsudó naopak tvoří většinu dřevin miniaturní borovice. Celá stavba sem byly přesunuta v třicátých letech 20. století z poměrně vzdáleného místa, což ale není v Japonsku zdaleka tak neobvyklé jako u nás.
Scenérie se poté mění v zahradě Tekisujan, která obklopuje dřevěné stavení. Cestička z kamenných šlapáků prochází pod vzrostlými javory, které jsou podrostlé mechem. Mechové zahrady jsou v Japonsku velice oblíbené, jejich hlavní kouzlo tkví v pozorování stínů, které vrhají kmeny stromů na různě zelenou plochu, která je pak případně ještě více oživena spadaným listím v kontrastních barvách, které symbolizuje pomíjivost všeho a sílu plynoucího času.
Následuje další stoupání, během kterého je však návštěvník odměněn několika skutečně překrásnými vyhlídkami na okolní horské svahy. Pochopitelně zde jsou terasy či lavičky, aby bylo možno zde v klidu meditovat, či se prostě se jen tiše kochat krajinou, jejíž součástí se návštěvník na malou chvíli stává. Je třeba upozornit, že je vysoce nevhodné, aby zde turista bezelstně posvačil. Takové chování, včetně popíjení čehokoli z lahve, je v Japonsku vnímáno jako společensky nevhodné, znesvěcuje prostor zahrady a současně znamená neúctu k jídlu, které je třeba konzumovat v klidu a cele se na ně soustředit. Právě proto byl návštěvník u vchodu dostatečně pohoštěn na místě k tomu určeném.
Cestou nazpátek určitě věnujte pozornost cestičkám, které jsou pečlivě poskládány ze zcela nesourodých kamenů. Symbolizují jednotu protikladů – dokonalý celek lze dosáhnout pouze spoluprací nesourodých částí a každá, i ta nejnepatrnější, má svůj účel.
V nejspodnější části areálu se poměrně velmi nenápadnou odbočkou mezi keři dostanete k budově muzea Okoči Sanso. Jde u zajímavou čtvercovitou stavbu, která je uvnitř zcela otevřená a ukrývá malou zenovou zahrádku. Na vnitřních ochozech pak jsou vystaveny nejen fotografie nejslavnějších filmových rolí tohoto slavného herce, který představoval nejčastěji samuraje a jiné hrdinské typy. Byl to totiž člověk téměř renesanční šíře zájmů – jsou zde tedy i obrazy, které namaloval, kaligrafie a texty vlastních literárních děl. U vchodu pak můžete obdivovat i několik bonsají v krásných keramických nádobách.
Cestou zpátky doporučuji sejít až k řece a pokochat se pohledem na slavný historický most Togecukijo z období Heian, odkud je překrásný výhled na zalesněné hory a obrovský třešňový sad, který se nachází v těsné blízkosti a obzvláště zjara vypadá jak z pohádky.
Fotografováno dne 25. 9. 2014.