Areál Šugaku-in rikjú nalezneme na rozlehlém pahorku ve východní části Kjóta.
Již v 10. století zde stál klášter založený princeznou Ume-no-mija, který však byl později přesunut do Nary, aby bylo možno na překrásném svažitém pozemku s jezerem vybudovat mezi lety 1655–59 císařskou vilu pro Go-Mizunoa a posléze i pro jeho dceru a pochopitelně také vytvořit soustavu cest, čajové domky a další příslušenství. Po smrti císaře jeho dcera založila v areálu chrám Rjinku-dži, nicméně během staletí areál postupně chátral. Teprve během vlády 11. šóguna z rodiny Tokugawa prošel kompletní rekonstrukcí, která pak v 19. století byla zopakována.
Na ploše 53 ha se nyní nacházejí tři oddělené celky: Dolní zahrada, Prostřední zahrada a Horní zahrada, které jsou spojeny dvěma borovými alejemi o délce zhruba 100 metrů.
Zahrady Šugaku-in rikjú představují jednu z vůbec nejcennějších kulturních památek Japonska, a proto jejich návštěva není pro cizince vůbec jednoduchou záležitostí. Je třeba se několik měsíců předem objednat na konkrétní den a hodinu, přičemž je třeba vyplnit poměrně obsáhlý dotazník, kde se kromě běžných údajů Japonci pídí třeba i po vašem vzdělání a zaměstnání. Netuším, zda pak zájemci projdou nějakým výběrem, každopádně nás překvapilo, že 12 Čechů bylo pro jistotu rozděleno na tři skupinky s rezervací na různé termíny, možná proto, aby tolik cizinců naráz nepůsobilo nějaké problémy.
Do zahrady totiž je vpuštěna vždy pouze jediná dvacetičlenná skupina, smí tu setrvat pouze hodinu a ještě jí provází uniformovaný strážce, který bedlivě hlídá, aby někdo neopustil povolenou trasu či se snad někde nepozdržel déle než je povoleno, což je pro fotografy hotové peklo. Nicméně zahrady jsou skutečně pohádkově krásné, hlavně na podzim, kdy se barevné listí odráží v hladině jezera.
Jak už bylo řečeno, prohlídka začíná za branou do areálu, kde je malá čekárna vybavená lavičkami, automatem na zelený čaj a toaletou. Cizinci si zde mohou vypůjčit sluchátko s anglickým výkladem, protože průvodce v uniformě nejen hlídá chování mu svěřené skupinky, ale občas poskytuje i nějaké informace, nicméně pouze a jedině v japonštině. Také se neustále snaží řadit mu svěřené osoby do dvojic, aby měl celou skupinku pěkně pod kontrolou.
Dolní zahrada obklopující budovu je pojata ve velice formálním stylu. Borovice a další dřeviny jsou precizně vytvarované, kromě stříhání jsou i vyvazovány na jakési ploché destičky, aby se docílilo požadovaného směru růstu, cestičky jsou vysypané bělostným pískem, ve kterém jsou občas ještě zapuštěny kamenné šlapáky. Součástí prostoru je i malé jezírko.
Do další zahrady se prochází krásnou borovou alejí, kolem které se rozkládají rýžoviště a poklidná zemědělská krajina. Vzhledem k ceně půdy v Kjótu rozhodně není jejím hlavním účelem poskytovat potraviny, má spíše navodit dojem nadzemského klidu, plodnosti a míru.
Do Prostřední zahrady se pak vchází masivní dřevěnou branou. Dvě větší budovy obklopuje meditační zahrada s lucernami, nádržkou na rituální omývání rukou i řadou kamenných mostků kolem členitého jezírka. V této zahradě převládají listnáče, včetně bohatě kvetoucích kamélií (Camellia sinensis a C. sasanqua). Zadumanou atmosféru nesmí porušit ani jediný křivě spadlý lístek, fascinovali nás zde zahradníci s lopatičkami, kteří opadané listí ručně sbírali dokonce i z koryta potůčku.
Následuje znovu průchod borovou alejí a výstup do místy i docela strmého kopce. Vítá nás Horní zahrada, která se rozkládá kolem velkého jezera vzniklého už ve středověku přehrazením rozlehlé rokle. Z jednoduchého pavilonu s několika pokoji a vyhlídkovou terasou lze sledovat zrcadlení korun stromů (většinou různých barevných kultivarů japonských javorů) na poklidné vodní hladině. Je to pohled skutečně velkolepý.
Návštěvník pak se může vypravit na okružní pěšinu lemovanou zajímavými vyhlídkami, pochopitelně opět se symbolickým významem. Na opačné straně jezera se tyčí most Čitose-baši s další vyhlídkovou terasou. Je fascinující, že všude jsou dokonale udržované dřevěné plůtky, pěšinky, ba dokonce celý jezerní břeh je lemován jakousi dřevěnou obroučkou, patrně aby nic nenarušilo souměrnost a vyváženost tohoto místa.
Fotografováno dne 23. 10. 2014.