Renge-dži je poměrně malý areál v severovýchodní části Kjóta. Stáří samotné zahrady i přilehlého chrámu není definitivně určeno, podle jedné teorie byla založena Imaedou Čikajošim v roce 1662, jiné zdroje uvádějí, že chrám byl do této lokality pouze přesunut z oblasti, kde nyní leží hlavní kjótské nádraží. Je navštěvován hlavně na podzim, kdy barevné listí javorů tvoří úchvatné kompozice.
Jedná se o zahradu určenou pouze k sledování, návštěvník, poté co projde brankou do areálu a před dřevěnou stavbou se zuje a boty uloží zásadně špičkami ven (tento zvyk odpuzující zlé duchy se v Japonsku striktně dodržuje dokonce i v hotelech a domácnostech), projde budovou na krytý ochoz. I v případě špatného počasí může nerušeně sledovat zahradu, protože prostor je otevřený ze tří stran.
Nejznámějším typem takovéto zahrady je Šisen no ma – Poustevníkova zahrada. Taková zahrada bývala zbudována pro samuraje či státního úředníka poté, co se odebral do výslužby. Je připojena k domu a svou úpravou připomíná hluboký les, většinou s rybníčkem, potokem či malou kamennou zenovou zahrádkou. Účelem takové zahrady je vytvořit klidné prostředí a inspirovat k meditaci.
V Renge-dži je hlavní prostor zahrady – čisenkaj kaijúšiki (chisenkai kaiyuushiki) tvořen poměrně velkým jezírkem, z kterého vyčnívá kámen ve tvaru symbolické lodi funaiši a vše obklopují listnaté stromy a keře s občasnými průhledy na různé artefakty. Ve vodě plavou kapříci koi – symbol štěstí, nicméně pokud plavou těsně pod hladinou překryti stíny mihotajícího se listí, připomíná to návštěvníkovi, že štěstí je velmi nestálé a pomíjivé.
Mezi stromy na březích je rafinovaně ukrytá lucerna s kuželovitou stříškou a otvory ve tvaru srdce. Lze ji však celou zahlédnout pouze z jediného úhlu. Lucerna jako taková je mimo jiné symbolem prozření. Takovéto umístění připomíná fakt, že někdy lze celý život tápat a přitom hledaná pravda je na dosah ruky, jen je třeba najít správný úhel pohledu.
Další zajímavý námět na přemýšlení tvoří zákoutí, kde malou sošku Buddhy obklopuje mladá sazenička, vzrostlý strom a pařez. Vše evokuje myšlenku na pomíjivost života fyzického a důležitost toho duchovního. Výhled na kamennou lávku tradičně pak připomíná přechod od fyzična k duchovnu či od života k smrti.
Po pravé straně jezírka (při pohledu od budovy) je skrytá pěšinka, kterou lze projít až k nedalekému chrámku, nicméně bylo nám zdůrazněno, že nesmíme opouštět terasu. Je otázkou, zda slouží pouze duchovním osobám, či naopak zahradníkovi pečujícímu o výsadbu.
Fotografováno v říjnu 2014.