Jedná se o zahradu, která bývala součástí vily císaře Sagy již v 9. století. Po smrti císaře zde byl zbudován chrám Šingon buddhismu. Do současnosti se však nedochoval žádný z původních objektů.
Momentálně je areál tvořen řadou budov, které jsou mezi sebou propojeny krytými chodbami. Z nich se návštěvníkovi otevírají průhledy do samostatných malých zahrádek typu cubo niwa – neboli zahrada uzavřená ve dvorku. Pohled do ní má umožnit nerušenou meditaci, často tu jsou objekty či konkrétní druhy dřevin, které v sobě nesou symbolické prvky a mají proud myšlenek vést určitým směrem.
Kromě tradičního vodopádu či různě tvarovaných kamenů zaujmou i různé typy luceren. Tak, jak je zvykem v mnoha japonských zahradách, jsou i zde ponechávány stromy, které zemřely věkem a jejich torza, často pokrytá mechem, zůstávají součástí prostoru a fungují třeba jako evokace stáří, které je třeba mít v úctě.
Návštěvník kráčející areálem (pochopitelně bez bot, které na znamení úcty ponechal u vchodu) by mimochodem neměl opomíjet ani posuvné dveře fusuma, které jsou umělecky ztvárněny ve stylu školy Kano a připomínají další průhledy do zahrad, kromě rostlin a stromů zobrazují občas i velmi naturalisticky vyvedená zvířata a také vábí k meditacím.
V chrámu Daikaku-dži je také uchovávána replika buddhistické svaté knihy Sutra srdce, kterou opsal osobně zmíněný císař Saga podle instrukcí mnicha, učence a básníka Kóbó Daiši. Na veřejnosti je vystavována pouze jednou za 60 let. Na památku 1150. výročí sepsání byla v zahradě zbudována speciální dvoustupňová červená pagoda. Zájemce o rostliny v ní však najisto nejvíce zaujme kazetový strop, který zobrazuje desítky konkrétních druhů květin, které jsou navzdory mírné umělecké stylizaci snadno identifikovatelné.
Chrám kromě turistů přitahuje i věřící, což jsou více méně všichni Japonci. Není vůbec neobvyklé zde potkat páry v tradičních oděvech. Bohužel však objekt rozhodně není bezbariérový, vozíčkáři se mohou pouze pokochat pohledem na krásně tvarované stromy u vstupní brány a prohlédnout si ukázky ikebany ve vstupním dvoře. Naštěstí však si mohou vše vynahradit v blízkém okolí.
Součástí areálu je totiž i poměrně velké jezero Osava no ike, kolem kterého se vine cesta pro pěší. Ta obsahuje několik velice promyšlených vyhlídek na dva ostrovy a skalní formace se symbolickým významem. Kupříkladu dvě odlišné borovice spolu s odrazem na vodní hladině mohou znázorňovat rozdíl mezi životem a smrtí či mezi ženským a mužským principem a jejich vzájemné prolínání, přičemž nedaleko rostoucí lotos – symbol blaženosti – může připomínat fakt, že z hlediska věčnosti je hledání takovýchto rozdílů nakonec zbytečné a vše splyne v jednotu.
Nedílnou součástí vyhlídkové trasy je i červený klenutý mostek, přechodem přes něj poutníkem symbolicky opouští sféru fyzična a ocitá se ve světě duchovním.
Na straně přiléhající k chrámu jsou instalovány jakési vyhlídkové plošiny, které sloužily jak ke klidné meditaci, tak jako nástupní ostrůvky, protože kdysi bylo velmi populární kupříkladu pozorování měsíce z malé loďky plovoucí po jezeře.
Fotografováno dne 25. 10. 2014.