Areál Džakko-in (Jakko-in) se nachází v horách nedaleko obce Ohara v prefektuře Kjóto. Tento menší chrám je spjatý přímo s císařskou rodinou a podle nedoložených pověstí byl založen princem Šotoku již v 6. století. Doloženo již je, že vznikl nejpozději v období Heian (794–1185).
V roce 1185 sem odešla dožít císařovna Kenreimonin, poté co se chopil moci soupeřící klan Minamoto a její klan Taira byl v podstatě vyvražděn. Od té doby vládli Japonsku šógunové a císaři zůstala přisouzena pouze symbolická a duchovní moc. Císařovna vdova Kenreimonin byla v zahradě chrámu také nakonec pohřbena.
Ačkoliv areál nepatřil mezi významná náboženská centra, přetrval celé stovky let včetně několika původních stromů. Chrám z období Heian byl v roce 1603 zmodernizován Tojotomim Hidejori, zahrada zůstala částečně v původním stavu, část pak byla upravena podle trendů oné doby. Časně ráno 9. 5. 2000 vypukl v areálu záměrně založený požár. Shořela nejen budova chrámu, ale i cenná dřevěná socha Džizo – ochránce dětí, o vegetaci a stromech v zahradě nemluvě. Rekonstrukce budov, včetně repliky sochy a rekultivace zahrady, která obklopuje budovu chrámu ze tří stran, byla ukončena v roce 2005.
V současné době návštěvník nemůže dojet až k objektu (s výjimkou invalidů) a auto zanechá na parkovišti zhruba 500 m pod kopcem. K zahradě stoupá mezi soukromými domky a několika malými hotýlky s onseny, což jsou termální lázně s horkými prameny. Podél cesty lze obdivovat různé kultivary kvetoucích kamélií, které jsou mezi Japonci nesmírně oblíbené (Camellia sinensis a C. sasanqua).
Kamenné schody mezi kmeny prastarých javorů pak již stoupají k hlavní bráně Džakko-in. Vše působí skutečně velice starobyle. Vnitřní prostory zahrady lze obdivovat buď z dřevěné terasy vedoucí k chrámu, kde je třeba se pohybovat pochopitelně neobutý, anebo lze několik zajímavých zákoutí navštívit i průchodem po kamenných šlapácích kolem jezírka. Nicméně je tu i zakázaná zóna, decentně označená lehce překročitelným provázkem, kam pak smí už jenom zahradníci, a jinak velice přátelští Japonci nás odtud šupem vykázali.
Smutné je i zastavení u staleté jabloně, která podle všeho skutečně pamatovala ještě císařovnu Kenreimonin, leč požár v roce 2000 nepřežila. Torzo kmene je tu ponecháno jako smutná památka na tento vandalský čin.
Poté, co další brankou opustíme prostory svatyně, ocitáme se v mechové zahradě, kde jedinou vegetaci tvoří polštáře mechů a vysoké kmeny stromů, které vrhají na světle zelené plochy zajímavé stíny. Uprostřed se tyčí kámen s vytesaným posmrtným jménem císařovny, která je tu pochována.
Úzkou pěšinou lze pokračovat dále do kopce, kde jsou u posvátné studánky staré kamenné sochy, modlitební praporky a podobné předměty, v protějším svahu lze navštívit symbolický hřbitůvek.
Zjara je možné zkoumat zajímavou hajní vegetaci, bohužel v říjnu tu jsou pouze mohutné kmeny kryptomérií (Cryptomeria japonica) a občas nějaká ta kapradina. Pokus o delší terénní vycházku zmařil ostnatý drát a cedule varující před výskytem medvědů. Planá květena pohoří nad Oharou nám tímto bohužel zůstala utajena.
Cestou nazpět k autu alespoň ochutnáváme u cesty plody kaki (Diospyros kaki), zač se nám domorodci smějí, protože tyto planě rostoucí stromy mají plody trpké tak, že nejsou považovány za vhodné k jídlu.
Fotografováno dne 18. 10. 2014.