Tento chrám s překrásnou zahradou kolem velkého rybníka naleznete jen několik stovek metrů severněji od daleko známějšího velkého chrámového komplexu Nanzen-dži v Kjótu.
Tak jako mnohé další slavné chrámové zahrady byla i tato původně privátním pozemkem kolem soukromé vily vysokého dvorského úředníka, ale již v období Heian (710–1185) byla darována buddhistickým mnichům. Podle populárního opata z 11. století jménem Eikan dostala jméno Eikando, ale používá se pro něj i přízvisko Zenrindži (rozsvícený chrám v klidném háji). V té době se údajně udál zázrak, podle legendy se Eikan procházel kolem chrámové sochy Amida Buddhy, která náhle otočila hlavu na stranu, promluvila na opata a posléze v této podobě už zůstala.
Ve 13. století byl areál přeměněn na chrám sekty Jodo (sekta Čistá země – podobnost se zeleným Mistrem Yodou je opravdu čistě náhodná).
V současnosti je jak chrám, tak zahrada nejčastěji navštěvován na podzim, kvůli pestrobarevnému zbarvení různých kultivarů javorů, které obklopují jezero.
Zajímavostí chrámového komplexu je jeho poloha v prudkém svahu, což umožňuje zajímavé průhledy do malých zenových zahrádek. Jednotlivé budovy jsou totiž propojeny dřevěnými chodbami a schodišti.
První budovou, do které návštěvník vstoupí, je Šakado, sál historického Buddhy a krásně malovanými dveřmi a výhledem do klasické kamenné zenové zahrady. Uhrabaný písek znázorňuje proud myšlenek či vodní vlny, jednotlivé kameny mají svůj symbolický význam – velmi záleží na jejich velikosti i vzájemném seskupení.
Přes další budovy (Miedo, Amidado) návštěvník postupně vystoupá až do Tahoto pagody, která díky své poloze ve svahu nabízí pohled do korun stromů, a tak i jakýsi nadhled nad světem. Lze se sem dostat i výtahem, ale je škoda si odepřít výhledy do dalších zenových zahrad, které působí tajuplným dojmem. Obsahují poměrně velké množství luceren všech možných typů, dovolím si vložit jeden odstavec který osvětluje jejich symboliku.
Išidoro, neboli kamenné lucerny, byly dovezeny do Japonska z Koreje a Číny již v 6. století v období Asuka a původně byly umísťovány pouze v interiéru chrámů. Plamen uzavřený v lucerně symbolizuje Buddhovo učení jako zdroj poznání zahánějící temnotu, případně symbolizuje Buddhu jako takového. Jedním ze způsobů, jak obětovat v chrámu či svatyni, je prostě zapálit v lucerně světlo – ostatně něco podobného se děje i v chrámech křesťanských, kde se zapalují svíce. Až v 16. století se lucerny staly součástí zahrad a čajových domků a obdržely i další symbolické významy. Asuga, tedy lucerna, jež je vzpřímená s kamennou základnou, krom jiného symbolizuje mužský princip, naopak Oribe, lucerna, kde je podstavec uložen v zemi, znázorňuje princip ženský.
Lucerna obrostlá mechem vyjadřuje princip sabi, což se dá přeložit jako patina, omšelost, vyjadřuje běh času a současně i fakt, že je třeba ctít stáří a zkušenosti s ním spojené i fakt, že nezáleží na slupce, ale na obsahu.
Yukimi, lucerna která informuje o výšce sněhu, je postavena na nohou místo na podstavci a kromě zcela praktického využití (na nožkách jsou značky v centimetrech) vyjadřuje myšlenku, že fyzické starosti lze snadno nechat někde při zemi, a ochránit tak plamen duše před uhasnutím.
Dalším zajímavým objektem v jedné ze zahrad je modrý vodní drak hlídající výstup z podsvětí. Spolu s tekoucí vodou vytváří hradbu proti zlým bytostem, ale i myšlenkám, které by mohly chrám znesvětit.
Návštěvu chrámu ukončíte procházkou kolem rybníka Hojo, v jehož středu je na ostrově další malá svatyně. Jde o klasickou trasu s výhledy, které mají symbolický význam. Listí i kmeny javorů zrcadlící se na hladině evokují myšlenky o mnohotvárnosti světa i myšlenek. O tom, jak pomíjivé mohou být naše činy i názory a jak snadno je ostatní deformují – stejně jako odraz listí na vodní hladině zčeřené větrem. Můstek spojující ostrůvek s chrámem s pevninou symbolizuje přechod od světa materiálního k duchovnímu. I ten trvá, navzdory mihotavým myšlenkám, pokud má pod sebou pevné základy skalnatého ostrůvku a je přístupný takto i smrtelníkům, tedy přesněji řečeno momentální lidské formě, protože Japonci věří v převtělování i komunikaci s duchy předků, kteří často i roky mohou vyčkávat na pomezí, potřebují-li si s někým z rodiny po jeho smrti ještě promluvit či cosi dořešit, než definitivně promění svou podobu.
Odbočíme-li od mystiky k realitě, pohled na barevné javorové listí je i bez duchovní nadstavby prostě opravdu nádherný. Japonci, jejichž estetika je pověstná, přizpůsobují roční době dokonce i barvy slunečníků a ubrusů na vyhlídkách kolem jezera. Na podzim jsou tedy rudé a je radost na nich posedět. V hlavní javorové sezóně, tedy na konci října a v listopadu, je chrám i přilehlé zahrady osvětlen lampióny a jsou možné i pozdně večerní prohlídky.
Fotografováno dne 20. 10. 2014.