Botanická zahrada university v Innsbrucku leží v nadmořské výšce kolem 600 m, vlastně na úpatí severních vápencových Alp. Údolí Innu, zvláště Innsbruck a jeho okolí, patří k vnitroalpinským suchým údolím. Průměrné roční srážky jsou zde asi 860 mm, ale jsou vysušovány teplým výsušným jižním větrem (Föhn).
Již v letech 1775–82 se objevily první návrhy na založení botanické zahrady u university, ale vzhledem k zrušení university a jejímu obnovení (1791) byla založena až v roce 1793 v areálu jesuitské koleje. Po tyrolském povstání byla universita obnovena a v roce 1855 byla zahájena stavba prvního skleníku. V roce 1860 byla založena sbírka alpských rostlin s asi 800 druhy, v roce 1880 již bylo v zahradě asi 1200 rostlin v nádobách ještě mimo alpinum. Byl sepsán první seznam semen a rostlin (4950 druhů) a vytvořeny skupiny rostlin podle biologických znaků.
V roce 1906 byl zakoupen současný pozemek pro novou botanickou zahradu. Zahrada je poměrně malá, má plochu asi 2 hektarů. V roce 1907 byly založeny vodní nádrže, budovy pro zahradníky a pěstírny. První skleník byl vybudován v roce 1909. V letech 1909–11 byly přemístěny rostliny ze staré zahrady a zahrada oficiálně otevřena roku 1911.
V roce 1913 byla jako součást botanické zahrady zřízena alpská zahrádka v Patscherkofel, která byla v 90. letech minulého století obnovena a v roce 1994 znovu otevřena. V roce 1967 byl zřízen ústav pro systematiku a geobotaniku. Starý skleník byl v roce 1979 nahrazen novými skleníky, v roce 1981 bylo dokončeno oddělení léčivek a jedovatých rostlin, od roku 1981 jsou opět vydávány Index Seminum a probíhá výměna semen.
V letech 1987–90 proběhla úprava vodních ploch a skalky podle geografických a geologických podmínek Alp. V roce 1993 byl dokončen skleník pro kaktusy a sukulenty a rozšířena část uspořádaná podle rostlinného systému. V roce 1999 vznikla speciální zahrádka pro nevidomé (první v Rakousku) s popisky v Braillově písmu, se zaměřením na vůně a dotekové vlastnosti rostlin. Botanická zahrada slouží k studiu a výzkumu a je spravována Botanickým ústavem (Institut für Botanik, Universität Innsbruck). V současnosti je v zahradě pěstováno přes 5000 druhů.
Zahrada je rozčleněna na:
– alpinum o rozloze přes 2000 m2, uspořádáno geograficky a geologicky, více než 1000 rostlin z různých horských oblastí světa, s plochami pro kapradiny a pro rašeliniště a 4 vodními plochami,
– arboretum s listnáči, jehličnany a trvalkami,
– kaktusový skleník 330 m2, asi 500 druhů kaktusů,
– skleník s kaktusy a sukulenty ze Středomoří o rozloze 280 m2 – především rostliny z Mediteránu a Kanárských ostrovů, z chladnějších oblastí Austrálie a Nového Zélandu, africké sukulenty, americké katusy,
– skleník s kapradinami s rozlohou 70 m2 s epifyty, vodními a popínavými kapradinami,
– zahrádku pro nevidomé,
– oddělení léčivek, jedovatých rostlin a koření (asi 300 rostlin, řazeny podle účinných látek – alkaloidy, vonné oleje, vitamíny atd.),
– orchidejový skleník,
– skleník sukulentů (více než 550 druhů, především z jižní Afriky, Kanárských ostrovů, Jižní Ameriky),
– tropický skleník zabírající 287 m2, o výšce přes 12 m, s kvetoucími a užitkovými rostlinami tropů,
– část zahrady uspořádanou podle botanického systému, která se rozkládá na 1000 m2, upravena v roce 1993.
Botanická zahrada je přístupná bezplatně každodenně, pouze do skleníků se platí vstupné (přístupny odpoledne v úterý, čtvrtek a první neděli v měsíci).
Fotografováno dne 6. 6. 2009.