Jardim Botânico da Ajuda byla založena v roce 1768 a byla první portugalskou botanickou zahradou určenou ke studiu a shromažďování nejrůznějších druhů rostlin. Vzkvétala ve druhé polovině 18. století, sbírky byly ale poničeny během francouzské invaze na začátku 19. století a později tornádem. Dnes je obnovena a je přístupná široké veřejnosti.
Zahrada byla založena na ploše 3,5 ha v sousedství paláce Ajuda na pokyn krále Josefa I. Portugalského jako Královská botanická zahrada. Měla sloužit především k užívání královskou rodinou a k výuce portugalských knížat. Navrhl ji Domenico Vandelli (1735–1816), italský botanik z Padovy, a výsadba probíhala za pomoci Giulia Mattiazziho, zahradníka botanické zahrady v Padově.
Zahrada je rozložena ve dvou výškových úrovních. Na horním stupni jsou jezírka krále Josefa a botanické sbírky, na dolním ornamentální barokní zahrada s centrálním jezírkem. Zahradu doplňují barokní fontány a zdobená schodiště.
Na konci 18. století už zahrada pěstovala na 5000 druhů rostlin, jednak portugalské flóry, jednak vegetace dovezené expedicemi z portugalských zámořských území – Angoly, Brazílie a Kapverdských ostrovů.
O většinu sbírek přišla Královská botanická zahrada během první francouzské invaze v roce 1808. Obnova zahrady začala po několika letech, kdy byl jmenován jejím ředitelem botanik Félix de Avelar Brotero (1744–1828), autor pro rodící se portugalskou botaniku zásadního díla Flora Lusitanica, které bylo vydáno v roce 1804. Po jeho smrti v roce 1828 ovšem přestaly být sbírky řádně ošetřovány a zahrada chátrala.
V roce 1837 byla Botanická zahrada Ajuda svěřena administrativě Lisabonské akademie věd. Po založení Polytechnické školy v Lisabonu o rok později byla přičleněna do této instituce, která ji potřebovala pro výuku studentů a výzkum.
Pohroma přišla v roce 1941 – zahrada byla těžce poškozena hurikánem a jako botanická ztratila význam. Polytechnická škola si vybudovala svoji zahradu na svazích Monte Olivete, Jardim Botânico da Universidade de Lisboa.
V současné době spravuje zahradu Instituto Superior de Agronomia. Po letech nezájmu o botanickou hodnotu této zahrady bylo v 90. letech minulého století rozhodnuto o její obnově. Práce proběhly v letech 1994–97 pod dohledem architektky Cristiny Castel-Branco.
Dnes má tato zahrada znovu téměř 1700 druhů rostlin a přibývají další z oblastí Jižní Ameriky, Austrálie, Nového Zélandu, Makaronésie, střední a atlantické Evropy, Číny, Japonska, Severní a Střední Ameriky, Středozemí a Afriky. Jsou umístěny na horním stupni zahrady.
Na dolním stupni zahrady byly obnoveny barokní obrazce ze živých plotů lemujících záhony v délce asi 2 km pod starými tropickými stromy. Přibyla tu „zahrada vůní“ s aromatickými a léčivými rostlinami upravená tak, aby je i nevidomí mohli poznávat. Je opatřena tabulkami s Braillovým písmem a návštěvníci se mohou rostlin dotýkat se a vonět k nim.
Tato 250 let stará historická zahrada nabízí také širokou škálu akcí a tematických workshopů pro širokou veřejnost i školy různé úrovně, zaměřené na zvyšování povědomí o ochraně biodiverzity, zejména mladší generace.
Fotografovala Olga Svobodová, dne 5. 5. 2011.