Mnichovský zámecký park Nymphenburg s rozlohou 180 hektarů (s přilehlými plochami 229 ha) se měnil podle dobových mód a trendů.
Z původně malého parteru v italském stylu byl v letech 1701–04 přeměněn v působivou zahradu ve slohu okázalého francouzského baroka. Postupně park rozčlenily cesty na květinovou část u zámku a lesní partie na západě. Podle versailleského vzoru je hlavní osou parku kanál k Velké kaskádě s bazénem. Voda je přiváděna od města kanálem, před zámkem je vodní parter s fontánami, kaskádami a menšími kanály vedoucími do parku. Park leží v rovině, proto je spád pro kaskádu ovládán čerpadly. Původně kanály sloužily k vyjížďkám na člunech, dodnes jsou zachovány zbytky plavebních komor z 18. století, například na obvodovém kanále za velkou kaskádou. Zemina vykopaná pro vytvoření rybníků byla použita k modelaci terénu.
Zahrady byly otevřeny veřejnosti v roce 1792, za vlády kurfiřta Karla Theodora. V 19. století byl park přeměněn v anglický krajinářský, F. L. Sckell začal krajinářskou část budovat podle anglického vzoru v roce 1804, v letech 1810–23 ji dokončil. Nepostupoval při úpravách parku agresivně, nezničil barokní zahradu. Zachoval parter u zámku i střední osu s kanálem a závěrečnou kaskádu. Původní šestidílný parter změnil na čtyřdílný trávníkový s okrasnými květinovými okraji. Navíc se zachovaly v blízkosti zámku další květinami vyzdobené prostory, např. zahrada korunního prince Ludvíka a tzv. Kabinettgarten.
Centrální vodní osa barokní zahrady od velké kaskády z roku 1717 měří 800 m a končí bazénem u zahradního parteru. Kaskáda je vyzdobena sochami postav z antické mytologie a sochami řek Isaru a Dunaje, které vznikly v 18. století.
Další sochy jsou rozmístěny i na dalších místech parku. V severní části parku je Malé jezero napájené podzemním přítokem z kanálu, na jeho břehu se nalézá i letohrádek vyzdobený uvnitř čínskými motivy Pagodenburg (1716–19, upraven 1767).
V jižní části parku u Velkého jezera o rozloze 5,7 hektaru leží Apollonův chrám s kulatým půdorysem a Badenburg (1718–22), objekt vybudovaný pro koupele a zábavu.
Blíže zámku je uprostřed lesního porostu jednopatrový rokokový Amalienburg, původně lovecký zámeček, z jehož balkónu byli stříleni bažanti vypouštění z blízké bažantnice.
Lesní část parku odpovídá složením původnímu dubohabrovému lesu, pouze např. u Amalienburgu byly vysazeny zeravy a jalovce virginské. Také v parku najdeme kultivary buku ´Atropunicea´a ´Asplenifolia´. Keřové patro lesa je málo vyvinuté, ale v bylinném rostou např. bradáček vejčitý (Listera ovata) nebo plicník lékařský (Pulmonaria officinalis). Louky jsou květnaté, s velkým zastoupením šalvěje luční (Salvia pratensis – možná přisévaná), na vlhčích místech s ocúny (Colchicum autumnale). Zámecký park je rezervací zařazenou do sítě evropských biotopů.
Druhá světová válka se dotkla i parku – byl zde podzemní bunkr, budovy byly natřeny maskovacím nátěrem na ochranu před bombardováním, některé bazény byly zasypány. Části parku, některé skupiny soch, budovy i kaskády byly poškozeny nebo zničeny. Ve starých budovách jižně od kaskády byly sklady zbraní, které spojenecká vojska vyhodila do vzduchu. Oprava budov i rekonstrukce parku probíhala pomalu, část škod se nedala již napravit (za války vzniklo sportoviště v jižním cípu parku). Ale ani novější doba nebyla vždy parku příznivá – při olympijských hrách v roce 1972 se v zámeckých zahradách konaly závody v drezúře koní – sochy byly odstraněny, dočasně vznikla jezdecká dráha a tribuny, v postranních budovách byly stáje (možná v budovách původních stájí).
Fotografováno v červnu 2010.