Botanická zahrada univerzity v Utrechtu leží v univerzitním kampusu nedaleko křižovatky dálnic A28 a A27. Pokud jedete autem, držte se směru na Univerzitní nemocnici a poté zahradu snadno naleznete. Není však značená orientačními tabulemi.
První univerzitní zahrada byla v Utrechtu založena již v roce 1639, tři roky po založení univerzity. Nejprve se jednalo o tradiční zahradu léčivých rostlin. Sbírky se postupně rozšiřovaly a do zahrady byl také soustředěn botanický výzkum. V roce 1963 bylo rozhodnuto o založení nové zahrady na místě vojenské pevnosti Fort Hoofddijk. Zahrada zaujímá plochu 7 hektarů, jsou zde umístěny především sbírky bylin. Botanická zahrada také spravuje Von Gimbornovo arboretum v Doornu (27 hektarů).
Zahrada byla otevřena pro veřejnost v roce 1960, výrazně byla změněna v roce 1989. V roce 1993 byly rozšířeny vzdělávací programy pro veřejnost. Ročně zahradu navštíví kolem 50 tisíc návštěvníků. Zahrada uvádí, že má ve sbírkách kolem 10 000 taxonů, z toho nadpoloviční část se známým původem v přírodě. Největší sbírky představují skalničky (včetně stínomilných hajniček – přes 3 tisíce druhů), rostliny Jižní Ameriky, především Guayany, orchideje (opět převládají jihoamerické – 477 taxonů a taxonoidů), druhy rodu Tillandsia (471 taxonů), epifytické kaktusy z rodu Rhipsalis (33 druhů). Tropické sbírky jsou umístěné v technicky řešených sklenících.
Z venkovních expozic je možné jmenovat botanický systém, přehled užitkových rostlin (textilní a barvířské rostliny, zelenina apod.) i ukázku ekologické zahrady. Asi nejvýznamnější expozicí je ale rozsáhlá skalka. První zajímavě řešené umělecké skalky jsou již u vstupu do zahrady. Velká skalka vznikla na vojenské pevnosti a je rozdělená podle ekologických požadavků pěstovaných rostlin.
Kromě kamenů jsou na její stavbu použité také rašelinné borky, které umožňují růst náročným hajním rostlinám. Z nich je možné jmenovat nádherně narostlé exempláře rodů Heloniopsis a Helonias, popínavé asijské mokrýše (Chrysosplenium) čí různé škornice (Epimedium). Také orchidejím z rodu Pleione se zde evidentně daří. Zajímavé jsou některé asijské kopytníky (Asarum). V rašeliných borkách také dobře rostou některé vřesovcovité – Cassiope, Gaultheria. Na osluněných stanovištích rostou kromě i u nás běžněji pěstovaných skalniček také rostliny z jižní polokoule. Velké porosty vytváří Baccharis magellanica, Muhlenbeckia axilaris či Aciphylla lyallii.
Botanická zahrada v Utrechtu rozhodně stojí za návštěvu, sortiment rostlin je obdivuhodný a hodnotné je také architektonické ztvárnění expozic.
