Botanická zahrada v Lisabonu byla založena v polovině 19. století. V té době byla považována za jednu z nejlepších botanických zahrad Evropy a sloužila jako vzor při tvorbě jiných evropských botanických zahrad. V současné době svoji důležitost ztratila, ale stále je místem, které stojí za to navštívit.
Zahrada byla navržena jako doplněk pro výuku botaniky a výzkum na Polytechnické škole v Lisabonu už v roce 1843. Realizace plánů ale musela být posunuta – v témže roce došlo k požáru Polytechnické školy a bylo třeba postavit nové budovy.
Až v roce 1873 začala na zakoupeném čtyřhektarovém pozemku na Monte Olivete, sousedícím s Polytechnickou školou, výsadba rostlin shromážděných z těch částí světa, na kterých ležela území s portugalskou správou – z jihovýchodní Asie, Jižní Ameriky a Afriky. Dobře navržený projekt dovolil v mírném klimatu Lisabonu vytvořit i zákoutí, kde prosperovaly také některé druhy ze subtropických oblastí.
Organizaci horní části zahrady nazvané Classe (Třída) řídil v letech 1873–76 německý zahradník Edmund Goeze (1838–1929). Na záhonech umístěných kolem centrálního jezírka a ve skleníku zde byly zastoupeny hlavní rody dvouděložných rostlin a na terasách v horní části svahu zástupci nahosemenných.
Od roku 1876 nastoupil na místo hlavního zahradníka Francouz Jules Daveau (1852–1929). Pokračoval v systematické práci svého předchůdce a pod jeho vedením bylo v dolní části zahrady založeno arboretum protkané cestami a zavlažované systémem potoků s vodopády a jezírky. Byla osázena palmová alej Alameda das Palmeiras vedle budovy Polytechnické školy.
Botanická zahrada byla otevřena v roce 1878. Tehdy už mohli studenti a návštěvníci vidět na záhonech zástupce 157 rodů a ve skleníku dalších 50 rodů z tropických oblastí; písemné dokumenty uvádějí celkově asi 3400 druhů rostlin. V roce 1878 byl také vydán první katalog semen zahrady. Horní část zahrady byla postupně doplněna o budovy herbáře a astronomické observatoře.
V letech 1892–1919, kdy byl ředitelem francouzský botanik Henri Cayeux (1869–1963), přibyly do zahrady okrasné rostliny a probíhalo zde i jejich šlechtění (právě zde byl vyšlechtěn například kříženec Dombeya ×cayeuxii). Další větší změny v uspořádání zahrady nastaly kolem roku 1930 – systematické řazení druhů na záhonech bylo nahrazeno seskupením podle ekologických hledisek.
V druhé polovině 20. století ale už zahrada nedostávala potřebnou péči, jezírka vyschla, byl nedostatek vody a některé rostliny začaly usychat. Také budovy v zahradě, například astronomická observatoř, byly opuštěny a chátraly.
Dnes je tato botanická zahrada součástí Národního muzea historie přírodních věd (Museu Nacional de História Natural e da Ciência), které sídlí v historické budově bývalé Polytechnické školy. V roce 2010 byla zahrada zařazena na seznam národních památek Portugalska. V roce 2016 začaly práce na revitalizaci zahrady, byly upraveny cesty a terasy, proběhla rekonstrukce zavlažovacího systému. Zahrada byla znovu otevřena v dubnu 2018.
V současné době se v zahradě nachází 1493 druhů rostlin. Některé sbírky si dosud zaslouží zvláštní zmínku. Pozoruhodná je kolekce palem pocházejících ze všech kontinentů; zahrnuje 35 druhů rodů Archontophoenix, Arenga, Brahea, Butia, Chamaedorea, Chamaerops, Howea, Jubaea, Livistona, Phoenix, Rhapis, Rhopalostylis, Sabal, Serenoa, Syagrus, Trachycarpus, Trithrinax a Washingtonia. Palmy se uplatňují v několika místech na zahradě. Také sbírka cykasů je cenná.
Jako jiné botanické zahrady přispívá i tato k zachování, ochraně a šíření rostlinných druhů prostřednictvím semenné banky, vlastní herbář a školky, pořádá výstavy a akce pro veřejnost. Je i městským otevřeným prostorem, jako příjemnou zelenou oázu jsme ji v srpnových vedrech ocenili i my. V době naší návštěvy bohužel nebyla přístupná původní systematická část zahrady s centrálním jezírkem a skleníkem.
Fotografováno dne 18. 8. 2018.